Vídeňský statut je základní dokument tohoto soudu. Můžete si ho stáhnout zde:

Vídeňský statut v češtině: vidensky_statut_cz

Vídeňský statut v angličtině: vienna_statute_en

Vídeňský statut v němčině: wiener_statut_de

 

Celé znění Vídeňského statutu:

 

International Common Law Court of Justice Vienna
governed by Natural Law and Human Rights,
International Law and Universal Jurisdiction
(Mezinárodní soudní dvůr pro přirozené právo, lidská práva,
mezinárodní právo a univerzální jurisdikci)
www.iccjv.international

 

Statut
mezinárodního soudu
International Common Law Court of Justice Vienna
ICCJV
(Vídeňský statut)

© ICCJV International

 

Obsah

Preambule

Definice pojmů

Část 1.: International Common Law Court of Justice Vienna
  Článek 1 Statutu ICCJV Ustavení mezinárodního soudu International Common Law Court of Justice Vienna – ICCJV
  Článek 2 Statutu ICCJV Právní základy a vztah ICCJV k OSN
  Článek 3 Statutu ICCJV Sídlo High Councilu ICCJV
  Článek 4 Statutu ICCJV Právní status a pravomoci ICCJV
Část 2.: Jurisdikce, přípustnost a rozhodné právo
  Článek 5 Statutu ICCJV Zločiny podléhající jurisdikci ICCJV
  Článek 6 Statutu ICCJV Genocida
  Článek 7 Statutu ICCJV Zločiny proti lidskosti
  Článek 8 Statutu ICCJV Válečné zločiny
  Článek 9 Statutu ICCJV Zločin agrese
  Článek 10 Statutu ICCJV Porušování základních lidských práv
  Článek 11 Statutu ICCJV Mezinárodní právo ve vztahu k jednotlivci
  Článek 12 Statutu ICCJV Prvky zločinů
  Článek 13 Statutu ICCJV Omezení
  Článek 14 Statutu ICCJV Jurisdikce ratione temporis
  Článek 15 Statutu ICCJV Předpoklady pro výkon jurisdikce
  Článek 16 Statutu ICCJV Výkon jurisdikce
  Článek 17 Statutu ICCJV Podání ze strany signatářského územního celku s mezinárodním statusem
  Článek 18 Statutu ICCJV Veřejný žalobce
  Článek 19 Statutu ICCJV Otázky přípustnosti
  Článek 20 Statutu ICCJV Předběžná rozhodnutí ohledně přípustnosti
  Článek 21 Statutu ICCJV Napadení jurisdikce ICCJV nebo přípustnosti věci

 

  Článek 22 Statutu ICCJV Ne bis in idem
  Článek 23 Statutu ICCJV Rozhodné právo
Část 3.: Obecné zásady trestního práva
  Článek 24 Statutu ICCJV Nullum crimen sine lege
  Článek 25 Statutu ICCJV Nulla poena sine lege
  Článek 26 Statutu ICCJV Zákaz retroaktivity ratione personae
  Článek 27 Statutu ICCJV Individuální trestní odpovědnost
  Článek 28 Statutu ICCJV Vyloučení jurisdikce vůči neplnoletým osobám
  Článek 29 Statutu ICCJV Zákaz zohledňování veřejné funkce
  Článek 30 Statutu ICCJV Odpovědnost vojenských velitelů a jiných nadřízených
  Článek 31 Statutu ICCJV Nepromlčitelnost
  Článek 32 Statutu ICCJV Subjektivní znaky skutkové podstaty
  Článek 33 Statutu ICCJV Okolnosti vylučující trestní odpovědnost
  Článek 34 Statutu ICCJV Skutkový nebo právní omyl
  Článek 35 Statutu ICCJV Nařízení nadřízených osob a právní předpisy
Část 4.: Složení a správa ICCJV
  Článek 36 Statutu ICCJV Orgány a právní subjekty ICCJV
  Článek 37 Statutu ICCJV Pracovní vztah smírčího soudce
  Článek 38 Statutu ICCJV Způsobilost, jmenování a zvolení do funkce ICCJV
  Článek 39 Statutu ICCJV Uvolněné pozice
  Článek 40 Statutu ICCJV Court Direction
  Článek 41 Statutu ICCJV Vytváření oddělení v rámci Court Staff Commission a procesních oddělení
  Článek 42 Statutu ICCJV Nezávislost smírčích soudců a úředníků
  Článek 43 Statutu ICCJV Uvolnění a vyloučení smírčích soudců a úředníků
  Článek 44 Statutu ICCJV Úřad žalobce
  Článek 45 Statutu ICCJV Oddělení Court Staff Directora

 

  Článek 46 Statutu ICCJV Personál
  Článek 47 Statutu ICCJV Slavnostní slib, přísaha
  Článek 48 Statutu ICCJV Odvolání
  Článek 49 Statutu ICCJV Disciplinární opatření
  Článek 50 Statutu ICCJV Výsady a imunity
  Článek 51 Statutu ICCJV Odměny za práci, příplatky a náhrady výdajů
  Článek 52 Statutu ICCJV Pracovní a úřední jazyky
  Článek 53 Statutu ICCJV Procesní a důkazní řád
  Článek 54 Statutu ICCJV Jednací řád ICCJV
Část 5.: Vyšetřování a trestní stíhání
  Článek 55 Statutu ICCJV Zahájení vyšetřování
  Článek 56 Statutu ICCJV Povinnosti a pravomoci veřejného žalobce při vyšetřování
  Článek 57 Statutu ICCJV Práva člověka a osob v průběhu vyšetřování
  Článek 58 Statutu ICCJV Role Court Direction v souvislosti s neopakovatelným vyšetřovacím úkonem
  Článek 59 Statutu ICCJV Funkce a pravomoci dohodovacího oddělení v obecně platném právu
  Článek 60 Statutu ICCJV Vydání zatýkacího rozkazu nebo předvolání v trestním právu
  Článek 61 Statutu ICCJV Řízení o zadržení
  Článek 62 Statutu ICCJV Úvodní procesní kroky před ICCJV
  Článek 63 Statutu ICCJV Potvrzení obvinění před hlavním líčením
Část 6.: Hlavní řízení
  Článek 64 Statutu ICCJV Místo hlavního řízení
  Článek 65 Statutu ICCJV Jednání za přítomnosti obžalovaného
  Článek 66 Statutu ICCJV Funkce a pravomoci oddělení hlavního řízení
  Článek 67 Statutu ICCJV Postup po přiznání viny
  Článek 68 Statutu ICCJV Presumpce neviny
  Článek 69 Statutu ICCJV Práva obžalovaného

 

  Článek 70 Statutu ICCJV Ochrana obětí a svědků a jejich účast na řízení
  Článek 71 Statutu ICCJV Důkazní prostředky
  Článek 72 Statutu ICCJV Trestné činy proti výkonu spravedlnosti
  Článek 73 Statutu ICCJV Postihy za nepřístojné chování před soudem
  Článek 74 Statutu ICCJV Ochrana informací týkajících se národní bezpečnosti
  Článek 75 Statutu ICCJV Informace nebo materiály třetích stran
  Článek 76 Statutu ICCJV Náležitosti rozsudku
  Článek 77 Statutu ICCJV Restituce a narovnání pro oběti
  Článek 78 Statutu ICCJV Rozhodnutí o trestu
Část 7.: Tresty  
  Článek 79 Statutu ICCJV Použitelné tresty s vyloučením trestu smrti
  Článek 80 Statutu ICCJV Stanovení trestu
  Článek 81 Statutu ICCJV Svěřenský fond
  Článek 82 Statutu ICCJV Vyloučení vlivu na vnitrostátní ukládání trestů a uplatňování vnitrostátního právního řádu
Část 8.: Odvolání a obnovení řízení
  Článek 83 Statutu ICCJV Odvolání proti rozhodnutí o zproštění viny nebo proti výroku o vině či výroku o trestu
  Článek 84 Statutu ICCJV Odvolání proti jiným rozhodnutím
  Článek 85 Statutu ICCJV Odvolací řízení
  Článek 86 Statutu ICCJV Přezkum rozhodnutí o vině nebo o trestu
  Článek 87 Statutu ICCJV Kompenzace za protiprávní zatčení nebo odsouzení
Část 9.: Mezinárodní spolupráce a právní pomoc
  Článek 88 Statutu ICCJV Obecný závazek spolupráce
  Článek 89 Statutu ICCJV Žádost o spolupráci – obecná ustanovení
  Článek 90 Statutu ICCJV Řízení možná podle vnitřního práva příslušného územního celku
  Článek 91 Statutu ICCJV Předávání lidí nebo osob soudu ICCJV
  Článek 92 Statutu ICCJV Souběh žádostí

 

  Článek 93 Statutu ICCJV Obsah žádosti o zadržení a předání
  Článek 94 Statutu ICCJV Předběžné zadržení
  Článek 95 Statutu ICCJV Jiné formy spolupráce
  Článek 96 Statutu ICCJV Odklad vyřízení žádosti kvůli probíhajícímu vyšetřování nebo probíhajícímu trestnímu stíhání
  Článek 97 Statutu ICCJV Odklad vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti kvůli napadení přípustnosti
  Článek 98 Statutu ICCJV Obsah žádosti nebo výzvy k součinnosti týkající se jiných forem právní pomoci podle článku 95
  Článek 99 Statutu ICCJV Konzultace
  Článek 100 Statutu ICCJV Spolupráce ohledně vzdání se imunity a souhlasu s vydáním
  Článek 101 Statutu ICCJV Vyřizování žádostí podle článku 95 a 98
  Článek 102 Statutu ICCJV Náklady
  Článek 103 Statutu ICCJV Zásada speciality
  Článek 104 Statutu ICCJV Předání a vydání
Část 10.: Výkon rozhodnutí
  Článek 105 Statutu ICCJV Role územních celků při výkonu trestů odnětí svobody
  Článek 106 Statutu ICCJV Změna určení územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí
  Článek 107 Statutu ICCJV Výkon trestu
  Článek 108 Statutu ICCJV Dohled nad výkonem trestu a podmínkami výkonu trestu
  Článek 109 Statutu ICCJV Převoz člověka nebo osoby po vykonání trestu
  Článek 110 Statutu ICCJV Omezení trestního stíhání nebo uložení trestu za jiné trestné činy
  Článek 111 Statutu ICCJV Výkon peněžitých trestů a propadnutí nebo zabavení majetku
  Článek 112 Statutu ICCJV Přezkoumání snížení vyměřeného trestu ze strany ICCJV
  Článek 113 Statutu ICCJV Útěk
Část 11.: Shromáždění smluvních stran
  Článek 114 Statutu ICCJV Shromáždění smluvních stran

 

Část 12.: Financování
  Článek 115 Statutu ICCJV Finanční předpisy
  Článek 116 Statutu ICCJV Úprava nákladů
  Článek 117 Statutu ICCJV Finanční prostředky ICCJV a Shromáždění smluvních stran
  Článek 118 Statutu ICCJV Dobrovolné příspěvky
  Článek 119 Statutu ICCJV Stanovení výše příspěvků
  Článek 120 Statutu ICCJV Každoroční audit
Část 13.: Závěrečná ustanovení
  Článek 121 Statutu ICCJV Řešení sporů
  Článek 122 Statutu ICCJV Platnost a výhrady
  Článek 123 Statutu ICCJV Změny
  Článek 124 Statutu ICCJV Změny ustanovení institucionální povahy
  Článek 125 Statutu ICCJV Revize Vídeňského statutu
  Článek 126 Statutu ICCJV Uznávání mezinárodních smluv
  Článek 127 Statutu ICCJV Podpis, ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení
  Článek 128 Statutu ICCJV Platnost a účinnost
  Článek 129 Statutu ICCJV Odstoupení
  Článek 130 Statutu ICCJV Závazná znění
  Článek 131 Statutu ICCJV Salvátorská klauzule
International Common Law Court of Justice Vienna
governed by Natural Law and Human Rights,
International Law and Universal Jurisdiction
(Mezinárodní soudní dvůr pro přirozené právo, lidská práva,
mezinárodní právo a univerzální jurisdikci)
www.iccjv.international

 

 

Vídeňský statut ICCJV

Preambule

Vyslaní zakladatelé soudu dosud etablovaných mezinárodních, národních a regionálních soudních dvorů pro přirozené právo, lidská práva, mezinárodní a univerzální právo sjednávají tento Vídeňský statut ICCJV za svůj –

s vědomím toho, že všechny národy pojí společná pouta a jejich kultury tvoří společné dědictví, a v obavě, že tato křehká mozaika může být kdykoli zničena,

pamětlivi toho, že v uplynulých staletích padly miliony dětí, žen a mužů za oběť nepředstavitelným násilným činům, které hluboce otřásly svědomím a důvěrou lidstva,

uznávajíce, že takovéto těžké zločiny ohrožují mír, bezpečnost a blaho společenství na zemi,

potvrzujíce, že všechny úmyslné zločiny proti lidem, které se dotýkají mezinárodního, národního a regionálního společenství jako celku, nesmějí být nikdy promlčeny a nesmějí zůstat nepotrestány a že jejich účinné stíhání musí být zajištěno opatřeními na mezinárodní, národní a regionální úrovni a na základě zesílené mezinárodní spolupráce,

rozhodnuti učinit konec dosavadní beztrestnosti pachatelů, a tím přispívat k předcházení takovýmto zločinům,

připomínajíce, že je právem každé obce vykonávat svou trestněprávní soudní pravomoc nad osobami odpovědnými za mezinárodní, národní a regionální zločiny,

potvrzujíce cíle a zásady charty mezinárodního soudního dvora Common Law Charta ICCJV a zejména zásadu, že všechny územní celky s mezinárodním statusem bez ohledu na svou formu vlády musejí zanechat jakéhokoli vyvíjení násilí zaměřeného proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti nebo jinak proti ustanovením mezinárodního práva a lidských práv,

zdůrazňujíce v této souvislosti, že tento Vídeňský statut ICCJV nemá být vykládán tak, jako by kterýkoli monarcha, tyran, diktátor, prezident, kancléř, ministr, vláda, strana, policie, vojsko nějakého státu, koncern, firma, osoba nebo jiný podnik, skupina osob nebo jednotlivé osoby byli oprávněni zasahovat do ozbrojeného konfliktu proti osobám nebo skupině osob nebo do vnitřních záležitostí takzvaného „státu“ nebo jiného územního celku bez ohledu na jejich formu vlády, s pevnou vůlí ustavit za tímto účelem a pro blaho současných a budoucích generací nezávislý stálý mezinárodní soudní dvůr International Common Law Court of Justice Vienna dle přirozeného práva, mezinárodního a univerzálního práva s vazbou na systém common law, který by byl příslušný pro veškeré zločiny proti lidskosti dotýkající se mezinárodního, národního a regionálního společenství jako celku nebo jeho části, zdůrazňujíce, že International Common Law Court of Justice Vienna ustavený na základě tohoto Vídeňského statutu ICCJV nahrazuje aktuálně existující regionální, národní a mezinárodní příslušnost soudů v trestních věcech, rozhodnuti trvale zajistit respektování a vynutitelnost přirozeného práva, lidských práv, mezinárodního a univerzálního práva na mezinárodní, národní a regionální úrovni,

se níže podepsaní zakladatelé soudu dohodli takto:

Definice pojmů

Člověk

Člověk je duchovní a mravní bytost nadaná rozumem a jazykovými schopnostmi od svého narození až po svoji smrt. Člověk je středobodem jím utvářeného práva. Má určitá základní práva vůči státu. Člověk je nositelem veškerých práv na zemi a hranic na světě v sobě samém. Kromě toho existují práva člověka před jeho narozením, jako je přirozené právo nenarozeného dítěte na život, a po jeho přirozené celkové mozkové smrti, jako je nenarušování posmrtného klidu.

Pohlaví

Pro účely tohoto Vídeňského statutu ICCJV se výraz „pohlaví“ vztahuje na obě pohlaví, mužské i ženské, v biologickém pojetí. Žádný jiný než výše uvedený význam nemá. Pojem „žena“ se používá ve stejném významu jako pojem „osoba ženského pohlaví“.

Osoba

Pojmem „osoba“ se označuje člověk jako fyzická osoba a dále právnická osoba, jestliže je smluvně vázán legislativou územního celku. Rozlišuje se fyzická a právnická osoba (pořadí v právním smyslu). Právní nárok člověka vyplývá z přirozeného práva, právní nárok jeho fyzické a na ni vázané právnické osoby z jurisdikce psaných zákonů.

Národ

Národem je větší uskupení lidí spojené zpočátku především společným jazykem, v současnosti spojené společným duchovním, kulturním nebo politickým vývojem.

Domorodý národ

Jako domorodý národ se označuje skupina lidí dané společné kultury v rámci jimi na základě zvykového práva osídleného území se zvláštními právními normami.

 

Common law

česky „obecné právo“, také nepsané zvykové právo.

Rozsudky vynesené v konkrétních případech mají závazný účinek pro rozhodnutí stejně konstituovaných případů vůči soudům nižších instancí.

General Director

česky „General Director“.

Jeho úkoly a funkce spočívají v ustavování soudů na mezinárodní úrovni, vedení High Councilu; kromě toho funguje jako nejvyšší administrátor a zástupce ICCJV ve všech nezbytných záležitostech.

High Council

česky „Vysoká rada“.

Je nejvyšším orgánem ICCJV a funguje na mezinárodní úrovni. High Council je tvořen kontinentálním předsedou, voleným International Board of Court Directors, a prvním a druhým místopředsedou a předsedy právních subjektů IIA, ISA, IRO a IRC. Nejvyšším orgánem je General Direction. Administrativní záležitosti řídí přidružená Court Staff Commission, které jsou podřízeny i agendy IRO.

Court Director

česky „ředitel soudu“.

Jeho úkoly a funkce spočívají mimo jiné v ustavování soudů v regionálních oblastech (spolkové země, kantony) a v místních správních celcích (okresy, příp. kraje), v řízení administrativních záležitostí a sledování řádného průběhu úředních úkonů jemu podřízeného soudního dvora. Národní Court Director má hlasovací právo v rámci „International Board of Court Directors“. Regionální Court Director má hlasovací právo v „National Board of Court Directors“ a lokální Court Director v „Regional Board of Court Directors“.

Court Direction

česky „ředitelství soudu“.

Rozlišuje se mezi národními Court Directions, regionálními a lokálními Court Directions, v jejichž čele stojí příslušný Court Director a jeden první a dva druzí náměstci.

Court Staff Direction

Je administrativním oddělením národního ICCJV a mezinárodně podléhá Court Staff Commission. Administrativní oddělení u regionálních soudních dvorů se označuje jako Court Staff Committee, u lokálních Court Directions jako Court Staff Unit. Oddělení odpovídají za vybavení, organizaci a školení pracovníků. Mají právo dávat instrukce lokálním Court Staff Units.

 

Justice of the Peace

česky „smírčí soudce“.

Jeho úkoly a funkce se liší podle působnosti v rámci dohodovacího oddělení nebo oddělení hlavního řízení. V rámci dohodovacího řízení je jeho úkolem nastolení dohody mezi účastníky. V rámci hlavního řízení moderuje jednání. Dále je spolu s příslušným Court Directorem oprávněn posuzovat žádosti a návrhy Court Officera a rozhodovat o nich.

Jury

česky „porota“.

Je vlastním rozhodčím tělesem, jehož rozhodnutí nebo rozsudek rozhoduje po prostudování důkazních prostředků a výslechu žalobce, obžalovaného a svědeckých výpovědí v rámci neveřejné porady jednohlasně o vině nebo nevině. Porota je tvořena dvanácti kompetentními muži a ženami.

Ve zvláštním případě může na základě rozhodnutí Court Directora roli poroty převzít sbor sestávající minimálně z dvanácti odborníků z různých oborů. Závisí to na povaze a závažnosti skutkové podstaty. U mezinárodních skutkových podstat je zapotřebí rozhodnutí General Directora.

Court Officer

česky „vyšší soudní úředník“.

Jeho úkoly a funkce spočívají především v přijímání a posuzování obžalob a důkazních prostředků a v sepisování soudních přípisů a formulování mimosoudních rozhodnutí. V rámci soudních řízení je oprávněn předkládat návrhy příslušnému soudnímu dvoru. Dále funguje jako poradní člen v IRC. Je oprávněn provádět vyšetřování jakéhokoli druhu z pověření ICCJV nebo z vlastní iniciativy, přičemž je vázán povinností mlčenlivosti. Funguje tak jako veřejný žalobce.

Clerk of the Court

česky „nižší soudní úředník“.

Jeho funkce spočívají především v sepisování veřejných listin, ověřování a archivaci dokumentů a pečetí, přijímání přísah, vedení zápisů při soudních jednáních a zasedáních.

Sheriff a Deputy Sheriff

Sheriff, resp. šerif je jako „soudní vykonavatel“ exekutivním orgánem ICCJV v lokálním okrsku.

Jeho funkcí je ochrana soudního dvora, vymáhání rozhodnutí a rozsudků, zajištění a ochrana pořádku a smíru v lidském společenství. Odpovídá za doručování soudních dopisů a za pomoc při vyšetřování. Jeho zástupcem je Deputy Sheriff (pomocný šerif). V každém okrsku je příslušným soudním dvorem ICCJV volen jeden šerif. Šerif skládá před příslušným soudním dvorem ICCJV slib. Šerifovi jsou podřízeni Deputy Sheriffs v obcích okrsku. Na 500 obyvatel obce by měl připadat jeden přísežný pomocný šerif. Pomocného šerifa volí obyvatelé nebo příslušný soudní dvůr ICCJV. Slib skládá podle tohoto Vídeňského statutu ICCJV. Šerifové a pomocní šerifové jsou organizováni v ISA – International Sheriff Association a při výkonu své činnosti nejsou přímo vázáni pokyny nadřízených.

Self-executing rights

česky „přímo použitelná práva“.

Práva s povahou self-executing znamenají, že se právní síla vyvíjí z nich samotných, ve smyslu přímé použitelnosti, na základě mezinárodně uznávaných platných právních norem, a proto nevyžadují implementaci do národního práva.

Přirozené právo

Přirozeným právem se rozumějí právní normy, které platí v každé době pro všechny lidi. Právo na život a tělesnou integritu, právo na svobodný rozvoj osobnosti, právo na vlastnictví. Opakem nauky o přirozeném právu je takzvaný právní pozitivismus, který se řídí výlučně aktuálně platným právem (v objektivním smyslu).

Mezinárodní právo

Mezinárodní právo je souhrn právních norem, které upravují způsoby chování nezbytné ke spořádanému soužití lidí, jež nejsou obsaženy ve vnitrostátním právu jednotlivých suverénních států.

Spočívá v právních přesvědčeních, jež jsou uznávána všemi národy napříč všemi kulturními a ideologickými rozdílnostmi. Jedná se (při absenci subjektu se zákonodárným právem) převážně o zvykové právo, částečně také o smluvní právo.

Pojem označuje právní řád, který upravuje vztahy mezi subjekty mezinárodního práva. Mezinárodní právo se označuje také jako mezinárodní právo veřejné. Supranacionální právo představuje zvláštní formu mezinárodního práva.

Rozhodující význam pro mezinárodní právo dnes má Charta OSN, a proto bývá některými autory označována také jako Ústava mezinárodního společenství. Má, alespoň pro členy OSN, přednost před jinými mezinárodními úmluvami (článek 103 Charty OSN).

Skládá se z nepsaného mezinárodního zvykového práva, všeobecného mezinárodního práva, které je v neustálém pohybu, a mezinárodního smluvního práva. Je to absolutně kogentní právo ve smyslu „ius cogens“ (kogentní mezinárodní právo).

Existuje tak mezinárodní právní zájem společenství národů na ochraně právních statků spadajících pod mezinárodní právo (základní lidská práva). Tento zájem je definován v závazcích „erga omnes“ (vůči všem) jako absolutní neomezitelné právo.

Existuje od antiky až do současnosti a je věčným právem (lex aeterna).

 

Lidská práva

Lidská práva jsou vrozená (nezcizitelná, nedotknutelná) práva (především právo na život, svobodu, lidskou důstojnost a vlastnictví) příslušející člověku jako taková (vůči státu). Jsou součástí mezinárodního práva.

Územní celek s mezinárodním statusem

Jsou to celky v rámci mezinárodního práva, jejichž svrchované území je vymezeno prostorově. Jsou určeny hlavně jazykově, kulturně, nábožensky a etnickými rozdíly v rámci lidského společenství. Nejmenším územním celkem s mezinárodním statusem je obec.

Formy vlády

Územní celky s mezinárodním statusem se mohou lišit svým administrativním a politickým charakterem takto: územní celky se suverénní svobodou jednání, anektované územní celky a územní celky pod cizí nadvládou, přičemž ten, kdo vládne, v územním celku nesídlí.

Žalobce nebo veřejný žalobce

Žalobcem je ten, který se obžalobou domáhá odůvodněného chráněného právního zájmu. Veřejným žalobcem je Court Officer soudu ICCJV. Jeho funkcí je přijímání a posuzování žalob a důkazních prostředků, vedení lokálních, regionálních nebo mezinárodních vyšetřování a je oprávněn předkládat návrhy příslušnému soudnímu dvoru ohledně soudních řízení, jakož i kontaktovat smluvní strany ICCJV nebo jiné externí instituce v právních věcech a vyžadovat spisy, důkazní prostředky a údaje týkající se případů.

Dotčené osoby

Dotčenou osobou je jednotlivec nebo skupina lidí, kteří jsou zapleteni do právního sporu.

Část 1.: International Common Law Court of Justice Vienna

Článek 1 Statutu ICCJV

Ustavení mezinárodního soudu International Common Law Court of Justice Vienna – ICCJV

(1) ICCJV je ustaven mezinárodní zakládací smlouvou uzavřenou devatenáctého června roku dva tisíce čtrnáct signatáři národní „D-A-CH“ Common Law Charty, tvořenými zástupci Německa (Deutschland) – Rakouska (Austria) – Švýcarska (CHelvetia), a tedy na národní a mezinárodní úrovni. Jeho nejvyšším orgánem je High Council s General Direction.

International Common Law Court of Justice Vienna – ICCJV je nezávislým a stálým mezinárodním soudním dvorem v rámci systematiky Common Low, který vykonává nejvyšší pravomoc nad všemi zločiny proti lidem a osobám.

(2) ICCJV je ustaven mezinárodní zakládací smlouvou uzavřenou a podepsanou zástupci tří zakladatelských zemí na základě právních základů přirozeného práva, lidských práv, mezinárodního a platného univerzálního práva.

ICCJV je na základě příslušnosti pro člověka a osoby mezinárodním subjektem mezinárodního práva sui generis, a má tak nejvyšší soudní pravomoc na planetě Zemi.

Soud byl ustaven na základě Rezoluce OSN A/RES/53/144 ze dne 9. prosince 1998 a přijetí právních základů přirozeného práva, lidských práv, mezinárodního práva, platného univerzálního práva a v souladu s obecně platnými mezinárodními zvyklostmi, jakož i s tímto Vídeňským statutem ICCJV – dále jen „Vídeňský statut“, a implikuje tak status přímo použitelného práva pro blaho lidstva.

Kopie mezinárodní zakládací smlouvy ICCJV je uložena u OSN v New Yorku, konkrétně u generálního tajemníka Pan Ki-muna, u Rady bezpečnosti OSN a u OHCHR (OSN) v Ženevě „Palais Wilson“. Paralelně byla informována Ruská federace, konkrétně prezident Vladimír Putin v moskevském „Kremlu“. Prohlášení a dokumentace byla pro informaci předána ICC v Haagu.

(3) Každý soudní dvůr ICCJV získá právní subjektivitu sepsáním listiny a uznávajícím projevem vůle lidí stvrzeným jejich podpisem v jejich zakládacích knihách. Pro všechny národy na planetě Zemi existuje General Court Book a zakládací knihy národních soudních dvorů ICCJV v listinné podobě. Národní soudní dvory ICCJV zakládají všechny podřízené soudní dvory ICCJV ve svých příslušných územních celcích.

(4) ICCJV je mezinárodně a exteritoriálně stálou institucí. ICCJV je oprávněn vykonávat svou pravomoc, založenou tímto Vídeňským statutem, ÚMS – Ústavou mezinárodního společenství, právy lidí nebo skupin lidí uvedených v IHR soudu ICCJV a mezinárodně platnými lidskými právy, mezinárodním zvykovým právem, mezinárodním právem a obecně platným právem na mezinárodní a národní úrovni.

ICCJV nahrazuje pravomoc jakéhokoli vnitrostátního soudu pro trestní věci, pokud bude svévolně zneužita proti tomuto Vídeňskému statutu, ÚMS – Ústavě mezinárodního společenství, IHR soudu ICCJV a obecnému mezinárodnímu právu.

(5) Příslušnost a způsob činnosti ICCJV jsou upraveny tímto Vídeňským statutem.

(6) Každý soudní dvůr ICCJV je po svém ustavení samostatný, má vlastní odpovědnost a je oprávněný podepisovat prostřednictvím příslušným způsobem oprávněných úředníků, kteří složili slib, jako je Court Director, Court Officer, Clerk of the Court a jmenovaný smírčí soudce či šerifové a úředníci přidružené ISA – International Sheriff Association.

(7) Doplňky v názvu různých národních soudních dvorů ICCJV přiděluje General Direction ICCJV. Jsou vyznačeny v General Court Book.

Článek 2 Statutu ICCJV

Právní základy a vztah ICCJV k OSN

(1) ICCJV je subjektem mezinárodního práva sui generis a vychází z univerzálního a přirozeného práva lidí a jimi založených společenství volit ze svého středu zástupce, zavázat je slibem a pověřovat je úkoly pro jejich vnitřní a vnější ochranu. V případě zločinu proti lidem nebo společenství spáchaného jednotlivcem nebo skupinou lidí jsou tito zástupci oprávněni zvolit ze svého středu kompetentní porotu a rozhodnout o pachatelích nebo původcích škody.

 

(2) ICCJV jako nezávislý mezinárodní subjekt mezinárodního práva sui generis je na základě své příslušnosti pro lidi a svého suprapozitivního právního základu podřízen přirozenému právu, ne Organizaci spojených národů nebo jiným podobným institucím, a není ani vázán jejich pokyny jiným způsobem.

(3) ICCJV není na základě své příslušnosti pro člověka a fyzické osoby a svého pozitivního právního základu, primárně lidských práv a platného obecného mezinárodního práva, které je platné a použitelné jen v takové míře, pokud to není v rozporu s přirozeným právem a lidskými právy, jako subjekt mezinárodního práva sui generis podřízen OSN nebo jiným podobným institucím ani jim nepodléhá jiným způsobem a není vázán jejich pokyny.

(4) ICCJV vychází primárně z přirozeného práva, sekundárně především z lidských práv a platného obecného mezinárodního práva, které zahrnuje přirozená lidská práva, pokud není v rozporu s přirozeným právem, a terciárně z platného univerzálního práva, pokud není primárně v rozporu s přirozeným právem a sekundárně s obecným mezinárodním právem.

(5) ICCJV je na základě sekundárního použití platného obecného mezinárodního práva, pokud není v rozporu s přirozeným právem, automaticky součástí mezinárodního společenství planety Země, ovšem není charakterizován jako stát, mezinárodní organizace nebo jiný subjekt mezinárodního práva, nýbrž jako nezávislý a autarkní soud, podle „sui generis“, pro lidi a jejich fyzické osoby.

(6) ICCJV je na základě svého mezinárodního právního základu, celoplanetárního obecně platného principu demokraticky žijících společenství a své příslušnosti pro člověka a fyzické osoby z mezinárodního hlediska nejvyšší instancí jako soud a v rámci hierarchického uspořádání práva zaujímá nejvyšší pozici.

(7) ICCJV požívá na základě svého primárního právního základu spočívajícího v přirozeném právu a sekundárního použití platného mezinárodního práva, pokud není v rozporu s přirozeným právem, veškerých výsad a imunit, jak je sjednali zástupci OSN na mezinárodní a národní úrovni se smluvními stranami. Tato imunita je odůvodněna zvláštním právním zájmem na dodržování mezinárodněprávních dohod a jejich realizaci a dalším vývoji ze strany ICCJV a mezinárodního společenství lidí.

(8) Tento Vídeňský statut je vedle Mezinárodní zakládací listiny ICCJV za účelem prohlášení a doložení právního základu pravomoci v listinné podobě uložen u OSN a ve Vatikánu (Svatá stolice) a u všech osob, které mají být informovány. Vídeňský statut navíc získává svou platnost obecně ratifikovanými ustanoveními lidských práv a mezinárodního práva ze strany OSN, států světa a ostatních mezinárodních organizací. Na základě toho má tento Vídeňský statut status celoplanetárního přímo použitelného práva.

(9) ICCJV získává své mezinárodní, národní a regionální uznání na základě smluvního ujednání nebo automatického vzetí na vědomí v obecně stanovené lhůtě po prohlášení a doručení příslušným místům.

(10) ICCJV se na základě své příslušnosti zodpovídá pouze společenství lidí.

 

Článek 3 Statutu ICCJV

Sídlo High Councilu ICCJV

 

(1) Sídlo High Councilu ICCJV je extrateritoriální a High Council působí z Německa, Rakouska a Švýcarska po celém světě.

(2) Sídla ICCJV zakládají svou diplomatickou imunitu v souladu s „Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích“ z 18. dubna 1961, která vstoupila v platnost dne 24. dubna 1964, a své konzulární styky v souladu s „Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích“ z 24. dubna 1963, která vstoupila v platnost dne 19. března 1967. Diplomatické a konzulární ochrany orgány ICCJV požívají i tehdy, pokud jsou současně státním příslušníkem hostitelské země.

(3) ICCJV může v souladu s tímto Vídeňským statutem založit své sídlo na jakémkoli místě, pokud to považuje za žádoucí, a může při tom po předchozí dohodě využít vhodnou soukromou či veřejnou budovu.

Článek 4 Statutu ICCJV

Právní status a pravomoci ICCJV

 

(1) ICCJV se odvolává na přirozené právo, lidská práva a mezinárodní právo veřejné a má mezinárodněprávní subjektivitu. Kromě toho má právní způsobilost a způsobilost k právním úkonům, které jsou nezbytné k výkonu jeho funkcí a uskutečňování jeho cílů.

(2) ICCJV může své funkce a pravomoci v souladu s tímto Vídeňským statutem plnit dle úpravy zvláštní dohody, jako je přistoupení k výše uvedené mezinárodní zakládací smlouvě a ratifikace tohoto Vídeňského statutu národními, regionálními a lokálními územními celky, a to na jakémkoli místě planety Země.

(3) ICCJV je od okamžiku svého etablování a národního ustavení a po přísaze svých funkcionářů způsobilý jednat a získává mezinárodněprávní subjektivitu a plnou imunitu přesně tak, jak to OSN formulovala ve své „Úmluvě o výsadách a imunitách OSN“ dne 13. února 1946, která vstoupila v platnost dne 17. září 1946, pokud nejsou jednotlivá ustanovení této Úmluvy v rozporu s tímto Vídeňským statutem.

(4) Přísežní představitelé soudních dvorů ICCJV a jejich pomocníci požívají stejných výsad a imunit na svrchovaných územích po celé Zemi jako zástupci OSN či zástupci diplomatických misí s výhradami uvedenými v odstavci (3).

(5) Mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci (3) platí výslovně s výhradou podle článku 126 pro všechny přísežné pracovníky a jejich spolupracovníky. Tyto výsady a imunity slouží k vykonávání jejich funkcí, aby byli schopni zcela nezávisle plnit své cíle související s ICCJV. Platí pro sídla ICCJV a soukromé byty funkcionářů a jejich spolupracovníků. Prokazují se oficiálním mezinárodním služebním průkazem a/nebo služebním odznakem ICCJV.

(6) Pravomoci ICCJV kromě toho vyplývají z rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/53/144, a jsou tak stvrzeny existujícím mezinárodním právem veřejným. ICCJV je zvláštní misí v návaznosti na newyorskou „Úmluvu o zvláštních misích“ ze dne 16. prosince 1969, která vstoupila v platnost dne 21. června 1985 za účelem exekutivního prosazování mezinárodních lidských práv a mezinárodního práva veřejného z pověření lidstva.

(7) Působnost ICCJV je na základě použití přirozeného práva a suprapozitivního práva nadřazena všem ostatním statutárním působnostem. Na základě použití principu common law a nezávislosti soudních dvorů jsou rozsudky a rozhodnutí uznatelné na kterémkoli místě. Jakékoli znevažování soudu ICCJV bude považováno za protiprávní jednání a hrozí za ně peněžitý trest. Ukládání peněžitých trestů je upraveno podle článku 81. Podrobnosti upravuje ustanovení o stanovení trestu a odškodnění.

(8) S výhradou podle článku 126 se výslovně uznává a používá „Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců“ ze dne 14. prosince 1973, která vstoupila v platnost dne 20. února 1977.

Část 2.: Působnost, přípustnost a rozhodné právo

Článek 5 Statutu ICCJV

Zločiny podléhající jurisdikci ICCJV

(1) Do jurisdikce ICCJV spadají na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni všechny zločiny dotýkající se člověka nebo skupiny lidí a osob. Do jurisdikce soudního dvora v souladu s tímto Vídeňským statutem spadají tyto zločiny:

a) zločin genocidy;

b) zločiny proti lidskosti;

c) válečné zločiny;

d) zločin agrese;

e) svévolné porušování nedotknutelných, nepřenositelných a nezcizitelných práv člověka;

f) porušování mezinárodního práva veřejného i ve vztahu k jednotlivci.

Článek 6 Statutu ICCJV

Genocida

Pro účely tohoto Vídeňského statutu označuje „genocida“ kterýkoli z následujících činů spáchaných s úmyslem zničit úplně nebo částečně etnickou, rasovou, náboženskou nebo světonázorovou skupinu lidí nebo části domorodého národa jako takové:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny nebo částí domorodého národa;

b) vyhlazení příslušníků takové skupiny nebo částí domorodého národa;

c) zotročování nebo úmyslné zotročování takové skupiny nebo částí domorodého národa;

d) nucené přesídlení nebo vyhnání takové skupiny nebo národa z jejich vlasti;

e) omezení svobody takové skupiny nebo částí domorodého národa nebo jiné závažné zbavení fyzické svobody takové skupiny nebo částí domorodého národa při současném porušování základních ustanovení lidských práv a platného mezinárodního práva veřejného;

 

f) fyzické a psychické násilí proti takové skupině nebo částem domorodého národa;

g) hromadné znásilňování, sexuální zotročování, nucení k prostituci, vynucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí srovnatelné závažnosti proti takové skupině nebo částem domorodého národa;

h) způsobení fyzické nebo psychické újmy takové skupině nebo částem domorodého národa;

i) uvedení takové skupiny nebo částí domorodého národa do takových životních podmínek nebo úmyslné uvedení do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické nebo psychické zničení;

j) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině nebo částech domorodého národa bránilo rození dětí;

k) ničení přírody a životního prostoru pro člověka, zvířata a rostliny.

Článek 7 Statutu ICCJV

Zločiny proti lidskosti

(1) Pro účely tohoto Vídeňského statutu označují „zločiny proti lidskosti“ jakýkoli z následujících činů páchaných v rámci útoku s lokálním, regionálním, národním dopadem či rozšířeného na mezinárodní úroveň nebo v rámci systematického útoku namířeného proti lidem nebo s vědomím takového útoku:

a) usmrcení nebo úmyslné usmrcení jednotlivce nebo skupiny lidí;

b) vyhlazení jednotlivce nebo skupiny lidí;

c) zotročování nebo úmyslné zotročování jednotlivce nebo skupiny lidí;

d) vyhnání nebo nucené přesídlení jednotlivce nebo skupiny lidí;

e) omezení svobody jednotlivce nebo skupiny lidí nebo jiné závažné zbavení jednotlivce nebo skupiny lidí jejich fyzické svobody při současném porušování základních ustanovení lidských práv a platného mezinárodního práva veřejného;

f) fyzické a psychické týrání jednotlivce nebo skupiny lidí;

g) znásilňování, sexuální zotročování, nucení k prostituci, vynucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí srovnatelné závažnosti proti jednotlivým lidem nebo skupině lidí;

h) zločiny proti dětem při současném porušování základních ustanovení práv dětí;

i) pronásledování autentizovatelného jednotlivce nebo skupiny nebo společenství lidí z politických, rasových, národnostních, regionálních, mezinárodních, etnických, kulturních, světonázorových nebo náboženských důvodů, kvůli pohlaví Pro účely odstavce (3) nebo z jiných důvodů uznávaných na základě lidských práv a platného mezinárodního práva veřejného univerzálně za nepřípustné v souvislosti s některým činem uvedeným v tomto odstavci nebo zločinem, který spadá do působnosti ICCJV;

j) nedobrovolné zmizení jednotlivých lidí nebo skupiny lidí;

k) zločin apartheidu;

l) neposkytnutí právní pomoci, které se dotýká prosazování lidských práv a/nebo mezinárodního práva veřejného. Neposkytnutí právní pomoci zahrnuje také dohody na základě stavovského práva mezi orgány moci zákonodárné, soudní a výkonné v neprospěch jednotlivce nebo skupiny lidí.

m) jiné nelidské činy podobného druhu způsobující úmyslně značné utrpení nebo závažné narušení duševní nebo tělesné integrity:

i) odnětí občanských práv (mort civile);

ii) odebrání dětí;

iii) rozbíjení rodin;

iv) provozování zotročujícího finančního a/nebo úrokového systému, ekonomická smrt;

v) svěřenské účty bez svolení beneficienta;

vi) neautorizovaný daňový systém;

vii) systém nedobrovolného sdělování informací a neautorizované ukládání dat;

viii) vzdělávací systém jako prostředek manipulace;

ix) obchodování s lidmi, převaděčství;

x) obchodování s orgány bez souhlasu dárce;

xi) nucená medikace, nucené očkování, nucená hospitalizace na psychiatrii, nucené očipování;

xii) nerespektování poslední vůle;

xiii) narušování posmrtného klidu.

(2) Ve smyslu tohoto odstavce (1)

a) znamená útok namířený proti jednotlivým lidem nebo skupině lidí takový způsob chování, který je spojen s opakovaným pácháním činů uvedených v odstavci (1) proti lidem určitého regionu, v rámci provádění nebo na podporu politiky nějakého monarchy, tyrana, diktátora, prezidenta, kancléře, ministra, vlády, strany, policie, armády nebo jiných orgánů takzvaného státu, koncernu, jiného podniku, nějaké osoby nebo jednotlivců, jiné organizace nebo skupiny lidí, které mají za cíl takovýto útok;

b) zahrnuje „vyhlazení“ úmyslné uvedení do takových životních podmínek, mimo jiné odepření přístupu k potravinám a lékům, které mají přivodit zničení skupiny lidí nebo částí domorodého národa;

c) znamená „zotročování“ výkon všech nebo jednotlivých pravomocí spojených s vlastnickým právem k jednotlivci a zahrnuje výkon těchto pravomocí v rámci obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi;

d) znamená „vyhnání nebo nucené přesídlení lidí“ vynucené, z hlediska mezinárodního práva nepřípustné přemístění dotčených lidí na základě vykázání nebo jiného nuceného opatření z území, na kterém se právoplatně zdržují;

f) znamená „týrání“ to, že je zadržovanému jednotlivci nebo jednotlivci nacházejícímu se pod kontrolou obviněného úmyslně způsobována lehká nebo větší fyzická nebo duševní bolest a utrpení, a to i po delší dobu, jakož i nucená medikace;

Týrání však nezahrnuje bolest a utrpení vyplývající ze zvykového práva, které je z hlediska mezinárodního práva přípustné, patří k tomuto právu nebo je s ním spojené;

g) znamená „vynucené těhotenství“ protiprávní věznění ženy, která neotěhotněla ze své vůle, s úmyslem ovlivnit etnické složení společenství lidí nebo se dopustit jiných závažných porušení mezinárodního práva.

i) znamená „pronásledování“ úmyslné a závažné odnětí základních práv v rozporu s mezinárodním právem kvůli rovnosti jednotlivých lidí nebo skupiny lidí nebo částí domorodého národa nebo celého domorodého národa;

j) znamená „zločin apartheidu“ nelidské činy podobného druhu jako činy uvedené v odstavci (1) páchané rasovou skupinou lidí v souvislosti s institucionalizovaným režimem systematického útlaku a ovládání jedné nebo několika jiných rasových skupin lidí s úmyslem udržet tento režim;

k) znamená „nedobrovolné zmizení lidí“ zadržení, zbavení svobody nebo únos lidí státem nebo politickou organizací nebo se zmocněním, za podpory nebo s tolerováním ze strany státu nebo organizace následované zdráháním se toto zbavení svobody uznat nebo poskytnout informaci o osudu těchto lidí nebo místě, kde se nacházejí, a to s úmyslem odepřít jim po delší dobu ochranu danou lidskými právy nebo mezinárodním právem veřejným.

Článek 8 Statutu ICCJV

Válečné zločiny

(1) Do jurisdikce ICCJV spadají válečné zločiny, zejména pokud jsou páchány jako součást plánu nebo politiky nebo jako součást páchání takových zločinů ve velkém rozsahu.

(2) Pro účely tohoto Vídeňského statutu označuje pojem „válečné zločiny“:

a) vyprovokování a vyvolání války;

b) přípravu a plánování útočné války;

c) preventivní vedení útočné války;

d) závažná porušení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949, a to jakýkoli z následujících činů proti osobám nebo statkům chráněným příslušnou Ženevskou úmluvou nebo jiná závažná porušení lidských práv. Ženevská úmluva představuje právní základ, jelikož se na „osobu“ pohlíží jako na jednotlivce.

Závažným porušením je:

i) usmrcení nebo úmyslné usmrcení jednotlivce, skupiny lidí nebo částí domorodého národa;

ii) mučení nebo nelidské zacházení včetně biologických pokusů na jednotlivých lidech, skupině lidí nebo částech domorodého národa;

iii) úmyslné způsobení velkého utrpení nebo závažné poškození tělesné integrity nebo zdraví jednotlivých lidí, skupiny lidí nebo částí domorodého národa;

iv) rozsáhlé ničení a přivlastňování majetku náležejícího jednotlivým lidem, skupině lidí nebo částem domorodého národa, které není ospravedlněno vojenskou nutností a probíhá protiprávným a svévolným způsobem;

v) nucení válečného zajatce nebo jednotlivce, skupiny lidí nebo částí domorodého národa ke službě v ozbrojených silách nepřátelské mocnosti;

vi) úmyslné odepření práva válečnému zajatci nebo jednotlivci nebo skupině lidí na nestranný a řádný soudní proces;

vii) protiprávní vyhnání nebo přesídlení nebo protiprávní věznění jednotlivých lidí, skupiny lidí nebo částí domorodého národa;

viii) braní jednotlivých lidí, skupiny lidí nebo částí domorodého národa jako rukojmí;

e) jiná závažná porušení zákonů a zvyklostí použitelných v pevně daném rámci mezinárodního práva veřejného v mezinárodním ozbrojeném konfliktu, a to jakýkoli z následujících činů proti jednotlivým lidem, skupině lidí nebo částem domorodého národa:

i) úmyslné útoky na civilní obyvatelstvo jako takové nebo na jednotlivé civilní osoby, které nejsou přímými účastníky bojů;

ii) úmyslné útoky na civilní objekty, to znamená na objekty, které nejsou vojenskými cíli;

iii) úmyslné útoky na personál, zařízení, materiál, jednotky nebo vozidla, jež se účastní humanitární nebo mírové mise v souladu s Chartou OSN, pokud mají nárok na ochranu, jaká je poskytována civilním osobám nebo civilním objektům v souladu s mezinárodním právem ozbrojeného konfliktu;

iv) úmyslné vedení útoku s vědomím, že způsobí také ztráty na lidských životech, zranění civilních osob, poškození civilních objektů nebo rozsáhlé, dlouhodobé a těžké škody na přírodním prostředí, které jsou jednoznačně nepoměrné k celkově očekávanému konkrétnímu a bezprostřednímu vojenskému přínosu;

v) útok na města, vesnice, sídla nebo budovy, která se nebrání a nejsou vojenskými cíli, nebo jejich ostřelování, lhostejno jakými prostředky;

vi) usmrcení nebo zranění kombatanta skládajícího zbraně nebo bezbranného, který se vydal na milost a nemilost;

vii) zneužití parlamentářské vlajky, vlajky nebo vojenských odznaků nebo uniformy nepřítele nebo OSN, ICCJV či rozeznávacích znaků podle Ženevských úmluv, čímž dojde ke způsobení smrti nebo těžkého poranění;

viii) přímé nebo nepřímé přemístění části vlastního civilního obyvatelstva okupační mocností na jí obsazené území nebo vyhnání nebo přemístění veškerého obyvatelstva obsazeného území nebo jeho části na jiné místo na daném území nebo mimo toto území;

ix) úmyslné útoky na budovy určené k bohoslužbám, výchově, umění, vědě nebo charitě, na historické památky, nemocnice a shromaždiště pro nemocné a zraněné, pokud se nejedná o vojenské cíle;

x) tělesné mrzačení lidí, ať živých, nebo mrtvých, kteří se nacházejí v moci protivníka, nebo provádění medicínských nebo vědeckých pokusů jakéhokoli druhu na lidech a osobách, které nejsou ospravedlnitelné jejich lékařským, stomatologickým nebo nemocničním ošetřením nebo nejsou prováděny v jejich zájmu a které vedou k jejich úmrtí nebo vážně ohrožují jejich zdraví či způsobují jiné fyzické poranění;

xi) úkladné usmrcení nebo zranění příslušníků nepřátelského národa nebo armády;

xii) prohlášení, že nikdo nebude ušetřen;

xiii) ničení nebo zabavení majetku nepřítele, pokud není nezbytně nutné pro válečné potřeby;

xiv) prohlášení, že se ruší práva a požadavky příslušníků protivníka, dočasně pozastavují nebo že se jich nelze domáhat soudní cestou;

xv) tlak na příslušníky protivníka, aby se účastnili válečných operací proti své vlastní zemi, i kdyby již před vypuknutím války byli ve službách mocnosti vedoucí válku;

xvi) drancování města nebo sídla, i kdyby bylo dobyto útokem;

xvii) použití jedu, otravných látek;

xviii) použití dusivých, jedovatých nebo obdobných plynů či jakýchkoli podobných tekutin, látek nebo přípravků;

xix) použití střel, které se v lidském těle snadno rozpínají nebo zplošťují, například střel s tvrdým pláštěm, který plně neobepíná jádro nebo je vybaven zářezy;

xx) použití zbraní, střel, látek a metod vedení války, které mohou způsobit zbytečná poranění nebo zbytečné utrpení, nebo které při porušení mezinárodního práva ozbrojeného konfliktu mají na základě své povahy srovnatelný účinek, za předpokladu, že tyto zbraně, střely, látky a metody vedení války jsou předmětem rozsáhlého zákazu a jsou zahrnuty na základě změny v souladu s uznávanými mezinárodními smlouvami dle článku 126 tohoto Vídeňského statutu;

xxi) porušení lidské důstojnosti, zejména nedůstojné a ponižující zacházení;

xxii) znásilnění, sexuální otroctví, nucení k prostituci, vynucené těhotenství ve smyslu článku 7 odstavce (2) písmene g) tohoto Vídeňského statutu, nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí, která rovněž představuje závažné porušení Ženevských úmluv;

xxiii) využívání přítomnosti chráněného člověka nebo civilní osoby k odvádění válečných operací od určitých bodů, území nebo ozbrojených sil;

xxiv) úmyslné útoky na budovy, materiál, zdravotnické jednotky, zdravotnické dopravní prostředky a personál označené v souladu s mezinárodním právem rozeznávacími znaky Ženevských úmluv;

xxv) úmyslné vyhladovění lidí a civilních osob jako metoda vedení války tím, že jsou jim odpírány pro ně životně nezbytné prostředky a předměty, včetně úmyslného bránění v dodávkách pomoci, jak jsou stanoveny podle Ženevských úmluv;

xxvi) nucení dětí mladších patnácti let k výkonu vojenské služby nebo jejich zařazování do lokálních, regionálních a/nebo národních ozbrojených sil nebo jejich využívání k aktivní účasti v bojích;

f) v případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní charakter, závažná porušení společného článku 3 čtyř Ženevských úmluv ze dne 12. srpna 1949, a to páchání jakéhokoli z následujících činů proti lidem nebo osobám, jež nejsou bezprostředními účastníky bojů, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a proti lidem nebo osobám, jež se kvůli nemoci, poranění, zajetí nebo jiné příčině nacházejí mimo konflikt:

i) fyzické násilí, zejména úmyslné usmrcení jakékoli povahy, zohavení, brutální zacházení a mučení;

ii) porušení lidské důstojnosti, zejména nedůstojné a ponižující zacházení;

iii) braní rukojmí;

iv) odsouzení bez předchozího rozsudku řádně ustaveného soudu, jakož i popravy s předchozím rozsudkem řádně ustaveného soudu, který skýtá právní záruky uznávané obecně za nezbytné, nebo bez takovéhoto rozsudku;

g) odstavec (2) písmeno f) se použije na ozbrojené konflikty, které nemají mezinárodní charakter, tedy nikoli na případy vnitřních rozbrojů a napětí, jako jsou nepokoje, izolovaně se vyskytující násilné činy nebo jiná podobná jednání;

h) jiná závažná porušení zákonů a zvyklostí použitelných ve stanoveném rámci mezinárodního práva veřejného v ozbrojeném konfliktu, který nemá mezinárodní charakter, a to jakýkoli z následujících činů:

i) úmyslné útoky na civilní obyvatelstvo jako takové nebo na jednotlivé civilisty, kteří nejsou bezprostředními účastníky bojů;

ii) úmyslné útoky na budovy, materiál, zdravotnické jednotky, zdravotnické dopravní prostředky a personál označené v souladu s mezinárodním právem rozeznávacími znaky Ženevských úmluv;

iii) úmyslné útoky na personál, zařízení, materiál, jednotky nebo vozidla podílející se na humanitární nebo mírové misi v souladu s Chartou OSN, pokud mají nárok na ochranu poskytovanou civilním osobám nebo civilním objektům dle mezinárodního práva ozbrojeného konfliktu;

iv) úmyslné útoky na budovy určené k bohoslužbám, výchově, umění, vědě nebo charitě, na historické památky, nemocnice a shromaždiště pro nemocné a zraněné, pokud se nejedná o vojenské cíle;

v) drancování města nebo sídla, i kdyby bylo dobyto útokem;

vi) znásilnění, sexuální otroctví, nucení k prostituci, vynucené těhotenství ve smyslu článku 7 odstavce (2) písmene f), nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí, která rovněž představuje závažné porušení společného článku 3 čtyř Ženevských úmluv;

vii) nucení dětí mladších patnácti let k výkonu vojenské služby nebo jejich zařazování do lokálních, regionálních a/nebo národních ozbrojených sil nebo jejich využívání k aktivní účasti v bojích;

viii) nařízení přesunu civilního obyvatelstva z důvodů souvisejících s konfliktem, pokud to není nutné s ohledem na bezpečnost dotčených civilistů nebo z naléhavých vojenských důvodů;

ix) úkladné usmrcení nebo zranění nepřátelského bojovníka;

x) prohlášení, že nikdo nebude ušetřen;

xi) tělesné mrzačení lidí a osob nacházejících se v moci druhé strany konfliktu, nebo provádění medicínských nebo vědeckých pokusů jakéhokoli druhu na těchto lidech a osobách, které nejsou ospravedlnitelné jejich lékařským, stomatologickým nebo nemocničním ošetřením nebo nejsou prováděny v jejich zájmu a které vedou k jejich úmrtí nebo vážně ohrožují jejich zdraví či způsobují jiné fyzické poranění;

xii) ničení nebo přisvojování majetku nepřítele, pokud není nezbytně nutné pro potřeby konfliktu;

i) odstavec (2) písmeno h) se použije na ozbrojené konflikty, které nemají mezinárodní charakter, tedy nikoli na případy vnitřních rozbrojů a napětí, jako jsou nepokoje, izolovaně se vyskytující násilné činy nebo jiná podobná jednání. Použije se na ozbrojené konflikty, které se odehrávají na výsostném území územního celku s mezinárodním statusem, jestliže mezi vnitřními institucemi a organizovanými ozbrojenými skupinami nebo mezi takovými skupinami panuje dlouhotrvající ozbrojený konflikt.

(3) Odstavcem (2) písmenem f) a h) není dotčena odpovědnost vlády za udržení nebo obnovení veřejného pořádku v mezinárodněprávním územním celku nebo za obranu jednoty a územní celistvosti územního celku s mezinárodním statusem všemi právně přípustnými prostředky.

 

 

Článek 9 Statutu ICCJV

Zločin agrese

(1) Pro účely tohoto Vídeňského statutu „zločin agrese“ znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.

(2) Pro účely odstavce (1) „útočný čin“ znamená použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů. Kterýkoliv z následujících činů, bez ohledu na to, zda byla vyhlášena válka, bude v souladu s rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů 3314 (XXIX) ze dne 14. prosince 1974 považován za útočný čin:

a) vpád nebo útok ozbrojených sil státu na území jiného státu nebo jakákoli vojenská okupace, byť i dočasná, jež je výsledkem takového vpádu nebo útoku, anebo jakékoliv připojení území jiného státu nebo jeho části, při němž bylo použito síly;

b) bombardování nebo ostřelování území státu ozbrojenými silami jiného státu nebo použití zbraní jakéhokoli druhu státem proti výsostnému území jiného státu;

c) blokáda přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu;

d) útok ozbrojených sil státu na pozemní, námořní nebo letecké ozbrojené síly anebo námořní a letecké flotily jiného státu;

e) použití ozbrojených sil jednoho státu, které se nacházejí se souhlasem druhého státu na jeho výsostném území, v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto souhlasu nebo dohodě, anebo jakékoli prodloužení jejich přítomnosti na takovém území po ukončení platnosti tohoto souhlasu nebo dohody;

f) jednání státu, a to bez ohledu na jeho formu vlády, který dovolil, aby jeho území, jež dal k dispozici jinému státu, bylo tímto jiným státem použito ke spáchání útočného činu proti třetímu státu;

g) vyslání ozbrojených band, skupin, příslušníků nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldnéřů státem nebo jeho jménem, které za použití ozbrojené síly proti druhému státu páchají činy takové závažnosti, že se to rovná činům uvedeným výše, nebo podstatná účast státu na nich.

(3) Jurisdikci nad zločinem agrese může být vykonávána na základě podání ze strany územního celku nebo z vlastní iniciativy, pokud:

a) ICCJV může vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese v souladu s článkem 16 písmene a) a c) s výhradou ustanovení tohoto článku;

b) veřejný žalobce lokálního, regionálního, národního nebo mezinárodního ICCJV dospěje k závěru, že existuje opodstatněný důvod pro zahájení vyšetřování v souvislosti se zločinem agrese, přesvědčil se o tom, zda lze tento stav agrese zjistit, zda existují evidentní důkazní prostředky, že se dotčený stát nebo dotčený územní celek s mezinárodním statusem dopustil útočného činu a veřejný žalobce informoval General Directora ICCJV o dané situaci včetně věcných informací a podkladů;

c) General Director dospěl po dohodě s High Councilem k příslušnému zjištění, potom může pověřený veřejný žalobce zahájit vyšetřování v souvislosti se zločinem agrese;

d) pokud se do šesti měsíců od okamžiku informování nedospěje k příslušnému zjištění, může pověřený veřejný žalobce zahájit vyšetřování v souvislosti se zločinem agrese bez dalšího samostatně, jestliže High Council podle postupu stanoveného v článku 15 udělí souhlas se zahájením vyšetřování v souvislosti se zločinem agrese a High Council nerozhodl podle článku 16 jinak;

e) zjištěním útočného činu, ke kterému dospěl orgán mimo ICCJV, nejsou dotčeny vlastní poznatky ICCJV dle tohoto Vídeňského statutu.

f) Tímto článkem zůstávají nedotčena ustanovení o výkonu jurisdikce nad jinými zločiny uvedenými v článku 5.

(4) ICCJV může vykonávat jurisdikci nad zločiny agrese v souladu s článkem 16 písmene b) s výhradou ustanovení tohoto článku.

(5) Prvky zločinu agrese jsou:

a) otevřená, fyzická forma namířená proti živým tvorům: bití, usmrcení, fyzické ohrožování, namířené autoagresivně proti sobě samému;

b) otevřená, fyzická forma namířená proti neživým objektům: vědomé znečišťování, vědomé ledabylé zacházení s předměty, poškozování věcí; mimo jiné vandalismus; a ničení předmětů;

c) opakovaná otevřená, verbální nebo nonverbální forma, pokud s sebou nese zhoršení životních kvalit, jako je urážení, zesměšňování, gesta a mimické vyjadřování, křičení, hrubé a vědomě vulgární styl mluvy a formy komunikace;

d) nebezpečné fantazírování;

e) nepřímá forma jako poškozování předmětů náležejících lidem a osobám, proti nimž je agrese namířena, pomluva, mobbing, šikanování, vytváření bariér;

f) citová forma jako následek stresu, hněvu, zloby, zášti, nenávisti, závisti.

Článek 10 Statutu ICCJV

Porušování základních lidských práv

Soud vykonává jurisdikci nad jakýmkoli projevem porušování obecných lidských práv. Vychází především z ÚMS – Ústavy mezinárodního společenství, IHR – International Human Rights ICCJV (deklarace práv a povinností mezinárodního společenství) a z UNHCR, jsou-li slučitelné s Vídeňským statutem.

Jedná se zejména o porušování:

a) „vrozeného práva na život“;

b) „práva na osobní svobodu a bezpečnost“;

c) svobody myšlení, svědomí, přesvědčení a náboženského vyznání;

d) práva na lidskou důstojnost;

e) zákazu otroctví;

f) práva „volného pohybu“;

g) práva „pokojně se shromažďovat“;

h) práva „svobodně se sdružovat“;

i) práva na ochranu a zachování rodin;

j) práva muže a ženy, způsobilých věkem k uzavření manželství, uzavřít manželství a založit rodinu;

k) záruky řady práv speciálně pro děti;

l) rovného postavení muže a ženy při výkonu všech stanovených práv;

m) práva na ochranu vlastnických práv, a to hmotných i nehmotných;

n) práva na zdravé a přírodní potraviny a na čistý vzduch a čistou pitnou vodu;

o) práva na svobodné vyjadřování názorů slovem a písmem, pokud není v rozporu s principy tohoto Vídeňského statutu;

p) práva na zachování ekologicky čistého životního prostředí;

q) práva být všude považován za právně a procesně způsobilého;

r) práva „rovnosti před soudem“;

s) povinnosti informovat každého člověka a každou osobu „při jejich zadržení o důvodech zadržení“, předvést je před smírčího soudce, umožnit jim, aby je soud vyslechl, a rozhodnout o nich v rámci spravedlivého soudního procesu;

t) záruky řady minimálních trestněprávních standardů;

u) zákazu mučení;

v) práva svobodné a přímé volby při volbách nebo i práva být sám zvolen.

Článek 11 Statutu ICCJV

Mezinárodní právo ve vztahu k jednotlivci

Všechny projevy porušení platného mezinárodního práva jsou použitelné i na jednotlivce. V mezinárodním právu to je zakotveno formou lidských práv. Skupinové právo nemůže přiznávat více práv, než jaká příslušejí jednotlivci na základě lidských práv.

Článek 12 Statutu ICCJV

Prvky zločinů

(1) „Prvky zločinů“ pomáhají ICCJV při výkladu a použití článku 6 až 10. Smluvní strany je přijímají uveřejněním nebo podpisem tohoto Vídeňského statutu.

(2) Změny „prvků zločinu“ nelze navrhnout na základě nedotknutelného, nepřenositelného a nezcizitelného práva člověka na život, integritu, zdraví a lidskou důstojnost, jakož i práva na svobodu, vlastnictví a hodnotu lidské osoby a jsou absolutně nediskutovatelné.

Článek 13 Statutu ICCJV

Omezení

Tento Vídeňský statut na základě článku 12 odstavec (2) nepodléhá žádnému omezení a dotýká se částí stávajících mezinárodněprávních dohod tím způsobem, že tyto dohody nejsou použitelné, jestliže změny definic pojmů v článku 12 odstavec (2) ohledně jejich výkladu a významu neodpovídají skutečnému charakteru, a tím porušují tento Vídeňský statut.

Článek 14 Statutu ICCJV

Jurisdikce ratione temporis

(1) Jurisdikce ICCJV se nevztahuje pouze na prvky zločinů podle článku 6 až 10 spáchaných poté, co tento Vídeňský statut vstoupil v platnost, nýbrž zahrnuje i zjištěné a prokázané zločiny proti lidskosti a zločiny proti mezinárodnímu právu veřejnému spáchané před tím, než tento Vídeňský statut vstoupil v platnost. Zločiny uvedené v článku 5 písmeno a), b) a c) jsou nepromlčitelné.

(2) Tento Vídeňský statut je součástí jurisdikce ICCJV a platí na celé planetě Zemi okamžikem svého uveřejnění, pokud porušení přirozeného práva, lidských práv, mezinárodního práva veřejného a obecně platného práva slučitelného s tímto Vídeňským statutem byla uznávána za trestná jednání již v okamžiku uveřejnění tohoto statutu. Všechny dosavadní statuty, které označují tyto prvky zločinů, se uznávají, pokud jsou slučitelné s tímto Vídeňským statutem.

 

 

Článek 15 Statutu ICCJV

Předpoklady pro výkon jurisdikce

(1) Územní celek, společenství osob nebo jednotlivci, kteří se stanou smluvní stranou tohoto Vídeňského statutu, uznávají jurisdikci ICCJV nad zločiny uvedenými v článku 6 až 10. Smlouva se uzavírá písemně na základě oboustranné dohody a smluvní strany obdrží její listinnou podobu. Dále se o nich hovoří jen jako o smluvních stranách.

(2) V případě článku 16 písmena a) nebo c) může ICCJV svou jurisdikci vykonávat neomezeně, jestliže je jedna nebo několik stran smluvní stranou tohoto Vídeňského statutu uvedeným v odstavci (1) nebo jestliže tyto strany uznaly jurisdikci ICCJV v souladu s odstavcem (3). Uznání může být v případě prohlášení provedeno také konkludentně:

a) v územním celku s mezinárodním statusem, na jehož svrchovaném území ke spornému jednání došlo, nebo, jestliže byl zločin spáchán na palubě lodi nebo letadla, v územním celku s mezinárodním statusem, v němž jsou loď nebo letadlo registrovány;

b) v územním celku s mezinárodním statusem, jehož je člověk obviněný ze zločinu státním příslušníkem, a to i tehdy, jestliže tento územní celek s mezinárodním statusem není smluvní stranou Vídeňského statutu.

(3) Podle odstavce (2) se územnímu celku, který není smluvní stranou Vídeňského statutu, oznamuje jurisdikce ICCJV písemným prohlášením. Na základě použití suprapozitivního práva v případě porušení práva je každý územní celek povinen poskytnout neomezenou součinnost, a to i tehdy, pokud to není smluvně upraveno. Platí to i pro všechny exekutivní orgány jakéhokoli územního celku při výkonu rozhodnutí nebo rozsudku ICCJV.

 

Článek 16 Statutu ICCJV

Výkon jurisdikce

ICCJV může v souladu s tímto Vídeňským statutem vykonávat jurisdikci nad zločiny uvedenými v článku 5, pokud:

a) bude veřejnému žalobci podle článku 17 předložena situace, kde je podezření, že byl některou smluvní stranou spáchán takový zločin nebo několik takových zločinů;

b) bude veřejnému žalobci ze strany High Councilu předložena situace, kde je podezření, že byl spáchán takový zločin nebo několik takových zločinů;

c) veřejný žalobce zahájil podle článku 18 vyšetřování ohledně některého z těchto zločinů.

Článek 17 Statutu ICCJV

Podání ze strany signatářského územního celku s mezinárodním statusem

(1) Signatářský územní celek s mezinárodním statusem, dále jen smluvní strana, může veřejnému žalobci předložit situaci, kde je podezření, že byl spáchán zločin nebo více zločinů podléhajících jurisdikci ICCJV, a požádat ho o prošetření této situace, aby se zjistilo, zda má být ze spáchání těchto zločinů obžalován jednotlivec nebo několik lidí a osob.

(2) Je-li to možné, měly by být v podání uvedeny rozhodné skutečnosti a přiloženy zdůvodňující materiály, které má podávající územní celek s mezinárodním statusem k dispozici.

Článek 18 Statutu ICCJV

Veřejný žalobce

(1) Veřejný žalobce, Court Officer, může na základě informací o zločinech spadajících pod jurisdikci ICCJV zahájit vyšetřování z vlastní iniciativy.

(2) Veřejný žalobce prověří odůvodněnost získaných informací. Za tímto účelem si může od územních celků s mezinárodním statusem nebo jejich orgánů, od mezinárodních orgánů jakékoli povahy nebo jiných spolehlivých míst, která považuje za vhodná, vyžádat další informace a v sídle ICCJV si zajistit písemné nebo ústní svědecké výpovědi.

(3) Pokud veřejný žalobce dospěje k závěru, že existuje opodstatněný důvod pro zahájení vyšetřování, požádá Court Directora příslušného lokálního, regionálního nebo národního soudního dvora o souhlas s vyšetřováním spolu se shromážděnými materiály k odůvodnění žádosti. Oběti mohou v souladu s Procesním a důkazním řádem činit podání u příslušného soudního dvora ICCJV.

(4) Je-li příslušný soudní dvůr ICCJV po prověření žádosti a materiálů k jejímu odůvodnění toho názoru, že existuje opodstatněný důvod pro zahájení vyšetřování a že by věc mohla spadat pod jurisdikci ICCJV, udělí souhlas se zahájením vyšetřování, a to aniž by byla dotčena pozdější rozhodnutí ICCJV týkající se pravomoci soudu nad určitou věcí a přípustnosti této věci.

(5) Pokud národní, regionální nebo lokální soudní dvůr ICCJV souhlas se zahájením vyšetřování neudělí, nevylučuje to pozdější návrh veřejného žalobce ve stejné situaci, pokud je založen na nových skutečnostech nebo důkazních prostředcích. Dospěje-li veřejný žalobce po předběžném prověření uvedeném v odstavcích (1) a (2) k závěru, že poskytnuté informace nepředstavují opodstatněný důvod pro vyšetřování, sdělí to informantům. To však nevylučuje, aby veřejný žalobce ve světle nových skutečností nebo důkazních prostředků prověřil další informace, které mu budou poskytnuty ohledně téže situace.

Článek 19 Statutu ICCJV

Otázky přípustnosti

(1) Se zřetelem k odstavci 10 preambule a článku 1 rozhodne ICCJV, že určitá věc není přípustná, pokud:

a) je ve věci ze strany územního celku s mezinárodním statusem, ve kterém ICCJV vykonává jurisdikci nad touto věcí, vedeno vyšetřování nebo trestní stíhání, ledaže by územní celek s mezinárodním statusem nebyl ochoten nebo schopen vést vyšetřování nebo trestní stíhání vážně;

b) bylo ve věci ze strany územního celku s mezinárodním statusem, ve kterém ICCJV vykonává jurisdikci nad touto věcí, vedeno vyšetřování, a územní celek s mezinárodním statusem rozhodl, že daného člověka nebo osobu nebude trestně stíhat, ledaže by rozhodnutí bylo výsledkem nedostatečné vůle nebo neschopnosti územního celku s mezinárodním statusem vést trestní stíhání vážně;

c) byli dotyční jednotlivci nebo osoby již soudně stíháni za jednání, které je předmětem obvinění, a věc nelze podle článku 22 odstavec (3) projednávat před ICCJV;

d) věc není dostatečně závažná, aby ospravedlňovala další opatření ze strany ICCJV.

(2) Za účelem zjištění nedostatečné vůle v určitém případě ICCJV s přihlédnutím k principům řádného procesu uznávaným mezinárodním právem prověří, zda je eventuálně dána některá nebo několik z těchto podmínek:

a) Bylo nebo je vedeno řízení nebo územní celek s mezinárodním statusem rozhodl o tom, že bude dotyčný člověk nebo dotyčná osoba chráněna před trestní odpovědností za zločiny uvedené v článku 5, které podléhají jurisdikci ICCJV;

b) V řízení došlo k bezdůvodným průtahům, které nejsou za daných okolností slučitelné se záměrem postavit dotyčného člověka nebo dotyčnou osobu před soud;

c) Řízení nebylo nebo není nezávislé nebo nestranné a bylo nebo je vedeno způsobem, který je za daných okolností neslučitelný se záměrem nechat o dotyčném člověku nebo o dotyčné osobě rozhodnout soud.

(3) Za účelem zjištění neschopnosti v určitém případě ICCJV prověří, zda územní celek s mezinárodním statusem není kvůli úplnému nebo dalekosáhlému kolapsu nebo kvůli nefunkčnosti jeho vnitřního právního systému nerespektujícího přirozené právo, lidská práva, mezinárodní právo veřejné a univerzální právo schopen zadržet obviněného nebo zajistit nezbytné důkazní prostředky a svědecké výpovědi, nebo není schopen vést řízení z jiných důvodů.

Článek 20 Statutu ICCJV

Předběžná rozhodnutí ohledně přípustnosti

(1) Byla-li ICCJV předložena situace podle článku 16 písmeno a) a zjistil-li veřejný žalobce, že existuje opodstatněný důvod pro zahájení vyšetřování, nebo zahájí-li veřejný žalobce vyšetřování podle článku 16 písmeno c) a článku 17, informuje veřejný žalobce formálně všechny smluvní strany a ty územní celky s mezinárodním statutem, které by na základě dostupných informací normálně vykonávaly jurisdikci nad danými zločiny. Veřejný žalobce může tyto územní celky s mezinárodním statusem informovat důvěrně, a pokud to považuje za nezbytné pro ochranu lidí nebo osob, zamezení zničení důkazních prostředků nebo útěku lidí nebo osob, může omezit rozsah informací, které územnímu celku s mezinárodním statusem poskytne.

(2) Do jednoho měsíce od doručení tohoto formálního oznámení může územní celek s mezinárodním statusem ICCJV informovat o tom, že vede nebo vedl vyšetřování trestných činů proti svým příslušníkům nebo jiným jednotlivcům nebo osobám v jeho svrchované moci, jež mohou naplňovat skutkovou podstatu zločinů uvedených v článku 5 a souvisejí s informacemi obsaženými v oznámení adresovanému územnímu celku s mezinárodním statusem. Na žádost daného územního celku s mezinárodním statusem veřejný žalobce vyšetřování proti těmto lidem nebo osobám zastaví ve prospěch vyšetřování vedeným územním celkem s mezinárodním statusem, ledaže by lokální, regionální, národní nebo mezinárodní soudní dvůr ICCJV na návrh veřejného žalobce rozhodl o tom, že tento celek k vyšetřování zmocní.

(3) Zastavení vyšetřování veřejným žalobcem ve prospěch vyšetřování vedeného územním celkem s mezinárodním statusem může veřejný žalobce šest měsíců od okamžiku zastavení nebo kdykoli prověřit, jestliže se na základě nedostatečné vůle nebo neschopnosti daného územního celku s mezinárodním statusem k vážnému vedení vyšetřování situace zásadně změnila.

(4) Daný územní celek s mezinárodním statusem nebo veřejný žalobce může podle článku 84 podat opravný prostředek proti rozhodnutí lokálního nebo regionálního soudního dvora ICCJV u národní Court Direction. Na mezinárodní úrovni může podat opravný prostředek u High Councilu. Opravný prostředek může být projednán ve zrychleném řízení.

(5) Pokud bylo vyšetřování podle odstavce (2) veřejným žalobcem zastaveno, může veřejný žalobce daný územní celek s mezinárodním statusem požádat, aby ho pravidelně informoval o postupu vyšetřování a jakémkoli následném trestním stíhání. Smluvní strany takovéto žádost bez zbytečného prodlení vyhoví.

(6) Až do rozhodnutí soudního dvora ICCJV příslušného pro opravný prostředek nebo kdykoli poté, co bylo vyšetřování podle tohoto článku veřejným žalobcem zastaveno, může veřejný žalobce bez výjimky požádat soudní dvůr ICCJV příslušný pro opravný prostředek o zmocnění k nezbytným opatřením v rámci vyšetřování za účelem zajištění důkazních prostředků, jestliže existuje jedinečná příležitost k obstarání důležitých důkazních prostředků nebo hrozí značné nebezpečí, že tyto důkazní prostředky později již nebudou k dispozici.

(7) Územní celek s mezinárodním statusem, který je smluvní stranou ICCJV a který napadl rozhodnutí lokálního, regionálního nebo národního soudního dvora ICCJV dle tohoto článku, může napadnout přípustnost věci podle článku 21 na základě dodatečných zásadních skutečností nebo zásadní změny situace.

Článek 21 Statutu ICCJV

Napadení příslušnosti ICCJV nebo přípustnosti věci

(1) ICCJV se ujistí, že každá věc, která mu byla předložena, spadá pod jeho jurisdikci. ICCJV může rozhodnout o přípustnosti nějaké věci podle článku 19 z vlastní iniciativy.

(2) Jak přípustnost věci z důvodů uvedených v článku 19, tak i jurisdikci ICCJV může napadnout:

a) obžalovaný, na kterého byl vydán zatýkací rozkaz nebo který byl předvolán podle článku 60;

b) územní celek s mezinárodním statusem, který vykonává jurisdikci nad nějakou věcí, protože vede nebo vedl v dané věci vyšetřování nebo trestní stíhání;

c) územní celek s mezinárodním statusem, který musel uznat jurisdikci ICCJV podle článku 15.

(3) Veřejný žalobce si může o otázce pravomoci nebo přípustnosti vyžádat rozhodnutí ICCJV. V řízeních o jurisdikci nebo přípustnosti mohou u ICCJV podat vyjádření i ti, kteří mu předložili situaci podle článku 15, jakož i oběti.

(4) Přípustnost určité věci nebo jurisdikce ICCJV může být napadnuta jakýmkoli jednotlivcem nebo osobou uvedenou v odstavci (2) nebo jakýmkoli tam uvedeným územním celkem s mezinárodním statusem pouze jednou. Podání opravného prostředku je možné před zahájením nebo při zahájení hlavního řízení. Za mimořádných okolností může ICCJV svolit k tomu, aby byl opravný prostředek podán více než jednou nebo teprve po zahájení hlavního řízení. Napadení přípustnosti určité věci při zahájení hlavního řízení nebo, pokud k tomu ICCJV svolil, po jeho zahájení, se mohou opírat pouze o článek 19 odstavec (1) písmeno c).

(5) Územní celek s mezinárodním statusem uvedený v odstavci (2) písmeno b) a c) podává opravný prostředek při nejbližší možné příležitosti.

(6) Před potvrzením obžaloby se napadení přípustnosti určité věci nebo napadení jurisdikce ICCJV předávají nejblíže vyšší nadřízené Court Direction. Po potvrzení obžaloby se předávají národnímu, regionálnímu nebo lokálnímu soudnímu dvoru ICCJV. Proti rozhodnutím o jurisdikci nebo přípustnosti lze podat opravný prostředek podle článku 84 k nejblíže vyšší nadřízené Court Direction.

(7) Podá-li územní celek s mezinárodním statusem uvedený v odstavci (2) písmeno b) nebo c) opravný prostředek, odloží veřejný žalobce vyšetřování na tak dlouho, dokud nadřízená regionální nebo národní Court Direction nebo High Council nerozhodnou podle článku 19.

(8) Až do rozhodnutí příslušného ICCJV může veřejný žalobce tento ICCJV požádat o zmocnění:

a) k provedení nezbytných opatření v rámci vyšetřování, jejichž druh je uveden v článku 20 odstavec (6);

b) k zajištění písemných nebo ústních svědeckých výpovědí nebo k uzavření shromažďování a ověřování důkazních prostředků, jež započala před podáním opravného prostředku, a;

c) v souvislosti s územními celky s mezinárodním statusem přicházejícími v úvahu zabránit útěku lidí nebo osob, na které již požádal o vydání zatýkacího rozkazu podle článku 60.

(9) Podání opravného prostředku nemá žádný vliv na platnost úkonu provedeného veřejným žalobcem dříve ani na nařízení nebo příkaz příslušného ICCJV.

(10) Pokud příslušný ICCJV rozhodl, že je určitá věc podle článku 19 nepřípustná, může veřejný žalobce požádat o prověření rozhodnutí, pokud dle jeho plného přesvědčení již v důsledku nových skutečností neexistuje základ, kvůli kterému byla věc dříve podle článku 19 shledána nepřípustnou.

(11) Pokud veřejný žalobce s přihlédnutím k záležitostem uvedeným v článku 19 vyšetření zastaví, může dotčený územní celek s mezinárodním statusem požádat o poskytnutí informací o řízení. Na žádost dotčeného územního celku s mezinárodní působností jsou tyto informace důvěrné. Pokud poté veřejný žalobce rozhodne o pokračování ve vyšetřování, informuje územní celek s mezinárodním statusem, v jehož prospěch bylo řízení zastaveno.

Článek 22 Statutu ICCJV

Ne bis in idem

(1) Není-li v tomto Vídeňském statutu uvedeno jinak, nesmí být nikdo postaven před ICCJV kvůli stejnému jednání, které naplňuje skutkovou podstatu zločinu, za který již byl odsouzen nebo osvobozen jiným soudem.

(2) Člověk nebo osoba nemohou být postaveny před jiný obecný soud kvůli zločinu uvedenému v článku 5, za který již byli odsouzeni nebo osvobozeni ICCJV.

(3) Člověk nebo osoba, kteří byli za některý čin zakázaný i podle článku 6 až 10 postaveni před jiný soud, nemohou být za stejné jednání souzeni ICCJV, ledaže by řízení před jiným soudem:

a) sloužilo účelu jejich ochrany před trestní odpovědností za zločiny podléhající jurisdikci ICCJV;

b) nebylo v jiném ohledu nezávislé nebo nestranné v souladu s uznávanými principy mezinárodního práva na řádný proces a bylo vedeno takovým způsobem, který by byl za daných okolností neslučitelný s úmyslem postavit dotyčného člověka nebo osobu před soud.

Článek 23 Statutu ICCJV

Rozhodné právo

(1) ICCJV používá toto:

a) na prvním místě Chartu ICCJV založenou na systému common law, tento Vídeňský statut a obsahové „prvky zločinu“, jakož i Procesní a důkazní řád ICCJV, ÚMS – Ústavu mezinárodního společenství a IHR – International Human Rights ICCJV;

b) na druhém místě, je-li relevantní, rozhodné smlouvy, jakož i principy a pravidla mezinárodního práva veřejného, včetně uznávaných principů mezinárodního práva ozbrojeného konfliktu;

c) pokud takové nejsou, obecné právní principy, které ICCJV odvodil z právních předpisů jednotlivých států světových právních systémů, včetně, je-li relevantní, vnitřních právních předpisů územních celků s mezinárodním statusem, které by v normálním případě vykonávaly jurisdikci nad zločiny, pokud jsou tyto principy slučitelné s tímto Vídeňským statutem, mezinárodním právem veřejným a mezinárodně uznávanými pravidly a normami.

(2) ICCJV může používat právní principy a právní normy v souladu se svým výkladem v dřívějších rozhodnutích.

(3) Použití a výklad práva podle tohoto článku musí být slučitelné s mezinárodně uznávanými lidskými právy a IHR – International Human Rights ICCJV a nesmí znevýhodňovat rozlišováním například podle pohlaví, věku, rasy, barvy kůže, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politického nebo jiného názoru, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, narození nebo jiného statusu.

 

 

Část 3.: Obecné principy trestního práva

Článek 24 Statutu ICCJV

Nullum crimen sine lege

(1) Člověk nebo osoba jsou podle tohoto Vídeňského statutu trestně odpovědné pouze tehdy, jestliže posuzované jednání v době činu naplňuje skutkovou podstatu zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV.

(2) Význam pojmu zločin musí být vykládán v úzkém smyslu slova a nesmí se rozšiřovat analogiemi. V případě pochybností musí být význam pojmu vykládán ve prospěch člověka nebo osoby, proti nimž je vedeno vyšetřování, trestní stíhání nebo vydán rozsudek.

(3) Tento článek neznamená, že jednání nemůže být nezávisle na tomto Vídeňském statutu považováno z hlediska mezinárodního práva za trestné.

Článek 25 Statutu ICCJV

Nulla poena sine lege

Člověk nebo osoba prohlášení ICCJV za vinné mohou být potrestáni pouze v souladu s tímto Vídeňským statutem.

Článek 26 Statutu ICCJV

Zákaz retroaktivity ratione personae

(1) Člověk nebo osoba nejsou dle tohoto Vídeňského statutu trestně odpovědní za jednání, ke kterému došlo před vstupem tohoto Vídeňského statutu v platnost, s výhradou článku 14 odstavec (1). Trestní stíhání však může probíhat v souladu s mezinárodněprávními a lidskoprávními konvencemi existujícími před okamžikem ratifikace tohoto Vídeňského statutu, pokud jsou v souladu s intencemi a hodnotami tohoto Vídeňského statutu. Totéž platí i pro použití obecného práva.

(2) Pokud se před vydáním pravomocného rozsudku změní právo použitelné na určitý případ, použije se právo, které je pro člověka nebo osobu, proti nimž je vedeno vyšetřování či trestní stíhání nebo proti nimž má být vydán rozsudek, příznivější.

Článek 27 Statutu ICCJV

Individuální trestní odpovědnost

(1) ICCJV má na základě tohoto Vídeňského statutu pravomoc nad lidmi, osobami, regionálními, národními a mezinárodními institucemi, státními a polostátními zařízeními a úřady, firmami a konsorcii firem a územními samosprávami, ať suverénními, nebo pod cizí nadvládou.

(2) Dopustí-li se někdo zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV, je za tento čin v souladu s tímto Vídeňským statutem individuálně odpovědný a ponese trestněprávní důsledky.

(3) V souladu s tímto Vídeňským statutem je za zločin podléhající jurisdikci ICCJV trestně odpovědný a ponese trestněprávní důsledky ten, kdo:

a) se dopustí takového zločinu sám, společně s někým jiným nebo prostřednictvím někoho jiného, a to nezávisle na tom, zda je tato druhá osoba trestně odpovědná;

b) spáchání takového zločinu, který byl skutečně dokonán nebo byl ve stadiu pokusu, nařídí, vyzývá k němu nebo k němu podněcuje;

c) pro usnadnění takového zločinu poskytne pomoc nebo jinou podporu při jeho páchání nebo pokusu o jeho spáchání, včetně poskytnutí prostředků pro jeho spáchání;

d) jiným způsobem přispěje ke spáchání nebo pokusu o spáchání takového zločinu prostřednictvím skupiny lidí nebo osob jednajících se společným cílem. Takovýto příspěvek musí být úmyslný a buď:

i) poskytnutý s cílem podporovat kriminální činnost nebo kriminální záměr skupiny, pokud mají vztah ke spáchání zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV, nebo;

ii) poskytnutý s vědomím záměru skupiny spáchat zločin;

e) ohledně zločinu genocidy ostatní přímo a veřejně podněcuje ke spáchání genocidy;

f) pokusí se o spáchání takového zločinu tím, že se dopustí jednání, které představuje zásadní krok k zahájení jeho uskutečnění, přičemž však na základě okolností nezávislých na vůli pachatele k uskutečnění činu nedojde.

g) ten, kdo upustí od dalšího uskutečnění zločinu nebo jeho dokonání znemožní jiným způsobem, může být na základě tohoto Vídeňského statutu potrestán pouze za pokus o takový zločin, jestliže od kriminálního cíle zcela a dobrovolně upustil.

(4) Ohledně zločinu agrese se tento článek použije pouze na lidi a osoby v postavení, které jim umožňuje vykonávat kontrolu nad některým územním celkem s mezinárodním statusem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.

(5) Odpovědnost územního celku s mezinárodním statusem dle mezinárodního práva veřejného zůstává ustanoveními tohoto Vídeňského statutu týkajícími se individuální trestní odpovědnosti nedotčena.

Článek 28 Statutu ICCJV

Vyloučení jurisdikce vůči neplnoletým osobám

Jurisdikci ICCJV podléhá i jednotlivec nebo osoba, kteří v okamžiku údajného spáchání zločinu nebyli dle ustanovení lokálního, regionálního nebo národního územního celku s mezinárodním statusem ještě plnoletí. Podrobnosti jsou upraveny v Procesním a důkazním řádu.

 

Článek 29 Statutu ICCJV

Zákaz zohledňování veřejné funkce

(1) Tento Vídeňský statut platí stejnou měrou pro všechny lidi a osoby bez ohledu na to, jakou veřejnou funkci zastávají. Veřejná funkce „hlavy státu nebo šéfa vlády“, člena vlády nebo parlamentu, voleného zástupce nebo úřední osoby určité vlády zejména žádnou osobu nezbavuje trestní odpovědnosti dle tohoto Vídeňského statutu a sama o sobě nepředstavuje žádnou polehčující okolnost.

(2) Imunity nebo zvláštní pravidla řízení, která jsou dle vnitřního práva nebo mezinárodního práva veřejného spojena s výkonem určité veřejné funkce, nebrání ICCJV ve výkonu jurisdikce nad člověkem nebo osobou zastávajícím tuto veřejnou funkci.

Článek 30 Statutu ICCJV

Odpovědnost vojenských velitelů a jiných nadřízených

Vedle jiných důvodů pro trestní odpovědnost na základě tohoto Vídeňského statutu pro zločiny podléhající jurisdikci ICCJV platí toto:

a) Vojenský velitel nebo člověk či osoba jednající ve skutečnosti jako vojenský velitel jsou trestně odpovědní za zločiny podléhající jurisdikci ICCJV spáchané jednotkami podléhajícími jejich skutečné rozkazovací, příp. velitelské pravomoci a kontrole v důsledku jejich opomenutí vykonávat řádnou kontrolu nad těmito jednotkami, pokud:

i) dotyčný vojenský velitel nebo dotyčný člověk věděl nebo na základě okolností v dané době musel vědět, že jednotky tyto zločiny spáchaly nebo se chystaly je spáchat, a;

ii) dotyčný vojenský velitel nebo dotyčný člověk neučinil všechna nezbytná a přiměřená opatření, která byla v jeho moci, aby jejich spáchání zabránil nebo je zastavil, nebo tuto záležitost nepředložil příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání.

b) Ohledně vztahů nadřízenosti a podřízenosti nepopsaných v písmeni a) nese nadřízený trestní odpovědnost za zločiny podléhající jurisdikci ICCJV, které spáchali jeho podřízení pod jeho skutečnou velitelskou pravomocí a kontrolou v důsledku jeho opomenutí vykonávat řádnou kontrolu nad těmito podřízenými, pokud:

i) nadřízený buď věděl, že podřízení takovéto zločiny spáchali nebo se k jejich spáchání chystali, nebo vědomě nedbal informací, které na to jednoznačně odkazovaly;

ii) zločiny se týkaly činností, které spadaly do skutečné odpovědnosti a kontroly nadřízeného;

iii) nadřízený neučinil všechna nezbytná a přiměřená opatření, která byla v jeho moci, aby jejich spáchání zabránil nebo je zastavil nebo aby záležitost předložil příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání.

 

Článek 31 Statutu ICCJV

Nepromlčitelnost

Zločiny podléhající jurisdikci ICCJV se nepromlčují.

Článek 32 Statutu ICCJV

Subjektivní znaky skutkové podstaty

(1) Není-li stanoveno jinak, je člověk nebo osoba trestně odpovědná za zločin podléhající jurisdikci ICCJV a ponese trestněprávní důsledky pouze tehdy, jsou-li úmyslně a/nebo vědomě naplněny objektivní znaky skutkové podstaty.

(2) O „úmysl“ ve smyslu tohoto článku se jedná, pokud dotyčný člověk nebo dotyčná osoba:

a) ohledně určitého jednání chce tento zločin uskutečnit;

b) ohledně následků zločinu chce tyto následky přivodit nebo si je vědom(a), že při obvyklém průběhu událostí nastanou.

(3) „Vědomí“ ve smyslu tohoto článku znamená, že si člověk nebo osoba uvědomují, že nastala určitá okolnost nebo že při obvyklém průběhu událostí nastane určitý následek. „Vědomě“ a „vědomí“ se vykládají analogicky.

Článek 33 Statutu ICCJV

Okolnosti vylučující trestní odpovědnost

(1) Vedle jiných důvodů vylučujících trestní odpovědnost uvedených v tomto Vídeňském statutu není trestně odpovědný ten, kdo v době daného jednání:

a) není kvůli duševní nemoci nebo poruše schopen rozpoznat protiprávnost nebo povahu svého jednání nebo ho ovládat tak, aby bylo v souladu s požadavky zákonů;

b) není kvůli tomu, že se ne vlastní vinou uvedl do stavu nepříčetnosti vlivem návykové látky, schopen rozpoznat protiprávnost nebo povahu svého jednání nebo ho ovládat tak, aby bylo v souladu s požadavky zákonů, jestliže se do takového stavu neuvedl dobrovolně a za takových okolností, za kterých věděl nebo byl srozuměn s tím, že se vlivem návykové látky bude pravděpodobně chovat tak, že bude naplněna skutková podstata zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV;

c) jedná přiměřeně, aby chránil sebe nebo druhého nebo, v případě válečných zločinů, pro sebe nebo druhého chránil životně nezbytné nebo pro provedení vojenského nasazení nepostradatelné vlastnictví, a to před bezprostředně hrozícím a protiprávním použitím násilí takovým způsobem, který je přiměřený rozsahu nebezpečí, jež hrozí jemu, druhému nebo chráněnému vlastnictví. Účast na obranné akci jednotek není samo o sobě důvodem vylučujícím trestní odpovědnost podle tohoto písmene;

d) je kvůli ohrožení života, které bezprostředně hrozí jemu samému nebo druhému, nebo kvůli dlouhodobému nebo bezprostředně hrozícímu nebezpečí závažné fyzické újmy nucen k takovému jednání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV, a jedná nutným a přiměřeným způsobem, aby toto nebezpečí odvrátil, pokud nemá v úmyslu způsobit větší škodu než takovou, kterou se snaží odvrátit. Takové nebezpečí může buď:

i) vycházet od jiných lidí nebo jiných osob, nebo;

ii) být podmíněno jinými okolnostmi, za které neodpovídá.

(2) ICCJV rozhoduje o použitelnosti důvodů vylučujících trestní odpovědnost stanovených v tomto Vídeňském statutu na projednávanou věc.

(3) Při projednávání může ICCJV zvážit jiný důvod vylučující trestní odpovědnost než důvody uvedené v odstavci (1), pokud je odvozen z rozhodného práva podle článku 23. Příslušný postup se stanovuje podle Procesního a důkazního řádu ICCJV.

Článek 34 Statutu ICCJV

Skutkový nebo právní omyl

(1) Skutkový omyl je důvodem vylučujícím trestní odpovědnost pouze tehdy, pokud vylučuje subjektivní znaky skutkové podstaty nezbytné pro skutkovou podstatu zločinu.

(2) Právní omyl ohledně otázky, zda určité jednání naplňuje skutkovou podstatu zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV, není důvodem vylučujícím trestní odpovědnost. Právní omyl však může být důvodem vylučujícím trestní odpovědnost, jestliže vylučuje subjektivní znaky skutkové podstaty nezbytné pro skutkovou podstatu zločinu nebo pokud jsou dány okolnosti uvedené v článku 33.

Článek 35 Statutu ICCJV

Nařízení nadřízených osob a právní předpisy

(1) Skutečnost, že byl zločin podléhající jurisdikci ICCJV spáchán na příkaz vlády nebo vojenského nebo civilního nadřízeného, nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti, ledaže by:

a) pachatel byl ze zákona povinen uposlechnout příkazů dotyčné vlády nebo dotyčného nadřízeného;

b) pachatel nevěděl, že je příkaz protiprávní;

c) příkaz nebyl zjevně protiprávní.

(2) Příkazy k páchání genocidy nebo zločinů proti lidskosti jsou ve smyslu tohoto článku zjevně protiprávní.

 

Část 4.: Složení a správa ICCJV

Článek 36 Statutu ICCJV

Orgány a právní subjekty ICCJV

(1) ICCJV je složen z těchto orgánů:

a) nejvyššího orgánu označovaného jako High Council s General Direction;

b) národních, regionálních a lokálních Court Directions s jejich přísežnými úředníky;

c) Court Staff Commission tvořené národními Court Staff Directions, regionálními Court Staff Committees a lokálními Court Staff Units;

d) národních, regionálních a lokálních úřadů veřejného žalobce s Court Officers;

e) národních Sheriff Associations, regionálních Sheriff Committes, lokálních Sheriff Departments;

f) IEU – International Evidence Unit (Mezinárodní úřad pro zajišťování spisového materiálu a důkazních prostředků), který je, jak je určeno v článku 1 odstavec (2) písmeno a) Procesního a důkazního řádu ICCJV, oddělením ICCJV, které je s přidruženými národními a regionálními kancelářemi příslušné pro ukládání, zajišťování a poskytování spisů a důkazů pro dokazování a vedení procesů.

(2) Právními subjekty ICCJV jsou:

a) IRO – International Right Organisation, odpovědná za obecnou správu, organizaci a vybavení, jakož i za školení a uzavírání smluv jako mezinárodní právní subjekt ICCJV s externími partnery za použití mezinárodního práva, který je přidružen k ICCJV;

b) IRC – International Right Commission, odpovědná za vypracování a prověřování právních základů ICCJV, jakož i jako mezinárodní platforma za další vývoj univerzálního světového práva v budoucnosti na základě mezinárodního práva veřejného a lidských práv;

c) IIA – International Intelligence Agency, odpovědná za vyšetřování a získávání informací prostřednictvím tajných služeb s možností spolupráce s jinými mezinárodními tajnými službami;

d) ISA – International Sheriff Association jako nejvyšší exekutivní ředitelství, jakož i její národní a regionální pododdělení a lokální departmenty s volenými šerify a pomocnými šerify, odpovědná za profesní přípravu příslušných šerifů a pomocných šerifů a poskytování předmětů vybavení a za mezinárodní spolupráci.

Článek 37 Statutu ICCJV

Pracovní vztah smírčího soudce

(1) Všichni smírčí soudci, kteří nejsou trvale pod přísahou, jsou voleni jako členové ICCJV na vedlejší úvazek a jako takoví jsou k dispozici pouze během svého funkčního období.

(2) Národní smírčí soudci, kteří tvoří předsednictvo (National Board of Justice of the Peace), a regionální smírčí soudci vykonávají úřad na hlavní úvazek, jakmile byli zvoleni a složili přísahu.

(3) Předsednictvo může příležitostně na základě pracovní vytíženosti ICCJV a po dohodě se svými členy rozhodnout, nakolik mají ostatní lokální smírčí soudci vykonávat svůj úřad na hlavní úvazek. Tato úprava nemá vliv na článek 42.

(4) Úprava finančních otázek týkajících se smírčích soudců, kteří svůj úřad nevykonávají na hlavní úvazek, se provádí podle článku 51.

Článek 38 Statutu ICCJV

Způsobilost, jmenování a zvolení do funkce ICCJV

(1) S výhradou odstavce (2) má ICCJV tolik smírčích soudců, kolik jich aktuálně potřebuje k výkonu regionální a národní pravomoci.

(2) Změna počtu smírčích soudců:

a) lokální, regionální nebo národní Court Direction může navrhnout zvýšení počtu smírčích soudců uvedeného v odstavci (1) s uvedením důvodů, kvůli kterým to považuje za nezbytné a přiměřené. Příslušný Court Director a příslušná Court Direction takovýto návrh obratem předají všem lokálním, regionálním nebo národním smluvním stranám;

b) každý takovýto návrh bude poté projednán na zasedání lokálního, regionálního nebo národního Shromáždění svolaného v souladu s článkem 114. Návrh se považuje za přijatý, pokud bude na zasedání schválen dvěma třetinami členů Shromáždění smluvních stran. Vstupuje v platnost okamžikem určeným Shromážděním smluvních stran;

c) k potřebnému zvýšení počtu smírčích soudců dochází podle těchto kritérií:

i) Byl-li návrh na zvýšení počtu smírčích soudců přijat podle písmena b), proběhne volba doplňujících smírčích soudců podle odstavce (3) až (8) a podle článku 37 odstavec (2) na následujícím zasedání Shromáždění příslušné Court Direction.

ii) Byl-li návrh na zvýšení počtu smírčích soudců přijat podle písmena b) a c) bodu i a nabyl-li účinnosti, může lokální, regionální nebo národní Court Direction kdykoli, jestliže si to vyžaduje pracovní vytížení ICCJV, navrhnout snížení počtu smírčích soudců. Návrh bude projednán postupem stanoveným v písmeni a) a b). Bude-li návrh přijat, bude počet smírčích soudců ke konci funkčního období úřadujících smírčích soudců postupně snižován tak dlouho, dokud nebude dosaženo nezbytného počtu.

(3) Smírčí soudci jsou voleni podle těchto kritérií:

a) smírčí soudci jsou voleni z lidí požívajících vysoké morální úcty, kteří se vyznačují nestranností, čestností a poctivostí a kteří ve svém územním celku s mezinárodním statusem splňují vysoké nároky nezbytné pro výkon funkce smírčího soudce;

b) příslušný kandidát na zvolení smírčím soudcem nebo do jiné funkce v rámci ICCJV musí:

i) disponovat prokazatelnými odbornými znalostmi v oblasti vedení soudního řízení založeného na principech common law;

ii) disponovat prokazatelnými odbornými znalostmi v příslušných oblastech mezinárodního práva veřejného, jako například humanitárního mezinárodního práva a lidských práv, a mít pokud možno zkušenost v právní profesi relevantní pro práci smírčího soudce ICCJV;

c) příslušný kandidát na zvolení smírčím soudcem nebo do jiné funkce v rámci ICCJV musí mít vynikající znalost minimálně jednoho z pracovních jazyků ICCJV a plynně jím hovořit.

(4) Každá smluvní strana tohoto Vídeňského statutu může jmenovat kandidáty na zvolení smírčím soudcem nebo do jiné funkce v rámci ICCJV, a sice buď:

a) postupem pro jmenování kandidátů do nejvyšších soudcovských funkcí příslušného územního celku s mezinárodním statusem, nebo;

b) postupem stanoveným v tomto Vídeňském statutu pro jmenování kandidátů pro příslušný soudní dvůr. Ke jmenování musí být přiloženo dostatečně podrobné vysvětlení, ze kterého bude vyplývat, v jaké míře kandidát splňuje požadavky uvedené v odstavci (3).

c) každá lokální, regionální nebo národní smluvní strana může pro každou volbu navrhnout jednoho kandidáta, který sice nemusí nutně být příslušníkem této smluvní strany, každopádně však musí být příslušníkem některé smluvní strany;

d) Shromáždění lokálních, regionálních nebo národních smluvních stran může rozhodnout o tom, že případně pro jmenování využije poradního výboru. V tomto případě Shromáždění smluvních stran určí složení a mandát výboru.

(5) Pro účely volby se sestavují dvě kandidátní listiny:

listina A obsahuje jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci (3) písmeno b) bod i, a

listina B obsahuje jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci (3) písmeno b) bod ii.

Kandidáti, kteří dostatečně splňují předpoklady pro obě listiny, si mohou vybrat, na jaké listině chtějí být uvedeni. Volby musejí být upraveny tak, aby zůstal zachován početní poměr smírčích soudců v ICCJV, kteří splňují předpoklady pro příslušnou listinu.

(6) Kritéria pro zvolení:

a) Smírčí soudci jsou po slyšení kandidáta voleni v tajném hlasování na zasedání lokálních, regionálních nebo národních smluvních stran svolaném za tímto účelem podle článku 114.

S výhradou odstavce (7) budou do ICCJV zvoleni ti kandidáti, kteří získají nejvyšší počet hlasů a dvoutřetinovou většinu přítomných a hlasujících smluvních stran.

b) Nebude-li v prvním kole zvolen dostatečný počet smírčích soudců, konají se další kola v souladu s postupem uvedeným v písmeni a), dokud nebudou volná místa obsazena.

(7) Při volbě smírčích soudců zohledňují lokální, regionální nebo národní smluvní strany nezbytnost zajistit jako člen ICCJV toto:

a) zastoupení národních, regionálních a kulturních specifik jednotlivých územních celků s mezinárodním statusem;

b) spravedlivé geografické rozložení a;

c) vyvážené zastoupení žen a mužů ve funkci smírčích soudců;

d) lokální, regionální nebo národní smluvní strany zohlední kromě toho nezbytnost zajistit smírčí soudce s odbornými právními znalostmi v určitých oblastech, zejména, ne však výlučně, v oblasti násilí na ženách nebo dětech.

(8) Volební období stálých přísežných úředníků ICCJV činí:

a) stálí úředníci ICCJV jsou voleni na dobu 5 let;

b) Chief Sheriffs a šerifové exekutivy jsou voleni na 5 let;

c) smírčí soudci potřební ad hoc jsou voleni na dobu jejich činnosti;

d) stálí přísežní smírčí soudci jsou voleni na dobu 5 let;

e) nebude-li zjištěno nic, co by bylo v rozporu s intencemi ICCJV, může dojít k opakovanému zvolení.

(9) Bez ohledu na odstavec (8) zůstává smírčí soudce nebo jiný úředník ICCJV, který byl přidělen soudnímu dvoru ICCJV podle článku 41, tak dlouho ve funkci, dokud nebudou uzavřena všechna hlavní řízení nebo řízení o opravných prostředcích, jejichž projednávání již byla před touto instancí ICCJV zahájena.

Článek 39 Statutu ICCJV

Uvolněné pozice

(1) Pokud se uvolní nějaká pozice, proběhne za účelem jejího obsazení volba podle článku 38.

(2) Úředník ICCJV zvolený na uvolněnou pozici vykonává svou funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce; pokud činí tři roky nebo méně, je přípustné jeho znovuzvolení na plné funkční období podle článku 38.

Článek 40 Statutu ICCJV

Court Direction

 

(1) Příslušný Court Director, jakož i První a Druhý Vice Court Director jsou voleni členy Shromáždění příslušných zakladatelů soudu na prvním ustavujícím Shromáždění ICCJV absolutní většinou hlasů. Národní Court Directors tvoří na mezinárodní úrovni International Board of Court Directors, ze kterého je povoláván High Council. Svou funkci vykonávají po dobu pěti let, případně do konce svého příslušného funkčního období, pokud tento okamžik nastane dříve. Jejich znovuzvolení je přípustné.

(2) První Vice Court Director nastupuje na místo Court Directora v době, kdy Court Director nemůže svou funkci vykonávat nebo pokud byl vyloučen. Druhý Vice Director nastupuje na místo Court Directora v době, kdy jak Court Director, tak i První Vice Court Director nemohou svou funkci vykonávat nebo byli vyloučeni.

(3) Court Director i První a Druhý Vice Couert Director tvoří Court Direction, které přísluší toto:

a) řádná správa příslušných soudních dvorů s výjimkou úřadu veřejného žalobce;

b) jiné úkoly, které jí byly svěřeny na základě tohoto Vídeňského statutu.

(4) Při výkonu své působnosti podle odstavce (3) písmena a) jedná Court Direction v souladu s příslušným Court Officerem a zajišťuje si jeho souhlas ve všech záležitostech dotýkajících se jich obou.

Článek 41 Statutu ICCJV

Vytváření oddělení v rámci Court Staff Commission a procesních oddělení

(1) Poté, co Court Direction zvolí potřebné úředníky, jako je Court Staff Director, Court Staff Secretary, vytvoří co nejdříve potřebná oddělení. Podrobnosti upravuje Procesní a důkazní řád.

(2) Soudcovské úkoly ICCJV vykonávají aktuálně vytvořené regionální a národní soudy:

a) odvolání při zjištění zvláštní důkazní situace a zjištění změněných okolností lze adresovat Court Officerovi vyššího ICCJV, ten u příslušného ICCJV podá návrh na vytvoření odvolacího výboru složeného minimálně ze 3 smírčích soudců;

i) pokud se nepodaří spor urovnat, vykonává úkoly hlavního řízení minimálně jeden smírčí soudce;

ii) úkoly dohodovacího řízení vykonává buď minimálně jeden smírčí soudce příslušného lokálního soudu, nebo v souladu s tímto Vídeňským statutem samosoudce nadřízeného ICCJV;

b) tento odstavec nevylučuje současné zahájení více než jednoho hlavního nebo dohodovacího řízení, pokud je to nezbytné kvůli účinnému vyřízení aktuálního objemu práce ICCJV.

(3) Délka funkčního období:

a) Smírčí soudci přidělení oddělení hlavního řízení a smírčímu oddělení vykonávají svou funkci v těchto odděleních po dobu pěti let a poté tak dlouho, dokud není uzavřena každá věc, jejíž projednávání v příslušném oddělení již bylo zahájeno.

b) Smírčí soudci přidělení odvolacímu výboru mohou podle potřeby vykonávat svou funkci na tomto oddělení po celou dobu trvání svého funkčního období.

(4) Smírčí soudci přidělení odvolacímu výboru vykonávají svou funkci včetně činnosti na tomto oddělení. Tento článek však nevylučuje dočasné přidělení smírčích soudců oddělení hlavního řízení smírčímu oddělení či naopak, pokud to Court Direction považuje za nezbytné v zájmu účinného vyřízení aktuálního objemu práce ICCJV; smírčí soudce, který se podílel na hledání smírného řešení určité věci, může vést také hlavní řízení, kde ve věci sám nerozhoduje, nýbrž působí pouze jako moderátor u trestního senátu. Předpokladem jsou znalosti Vídeňského statutu a zákonných norem.

Článek 42 Statutu ICCJV

Nezávislost smírčích soudců a úředníků

(1) Smírčí soudci jsou při plnění svých úkolů nezávislí.

(2) Smírčí soudci nemohou vykonávat žádnou činnost, která by měla vliv na jejich úkoly ve funkci smírčího soudce nebo která by mohla poškodit důvěru v jejich nezávislost.

(3) Úředníci, kteří svou funkci vykonávali v sídle ICCJV na hlavní úvazek, se nemohou věnovat žádné jiné profesní činnosti, která by narušovala nebo ovlivňovala výkon jejich funkce.

(4) O veškerých otázkách týkajících se použití odstavců (2) a (3) rozhodují lokální, regionální nebo národní Court Directions absolutní většinou. Pokud se taková otázka týká konkrétního smírčího soudce nebo úředníka, rozhodování se neúčastní.

Článek 43 Statutu ICCJV

Uvolnění a vyloučení smírčích soudců a úředníků

(1) Lokální, regionální nebo národní Court Direction může smírčího soudce nebo úředníka na jeho žádost v souladu s Procesním a důkazním řádem uvolnit z plnění určitého úkolu podle tohoto Vídeňského statutu.

(2) Vyloučení:

a) Smírčí soudce nebo úředník se určité věci neúčastní, pokud by z jakéhokoli důvodu mohly být uplatněny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. Smírčí soudce bude mimo jiné v souladu s tímto odstavcem z účasti na určité věci vyloučen, pokud se dříve v jakékoli působnosti účastnil této věci projednávané ICCJV nebo s tím související trestní věci, která se týká člověka nebo osoby, proti kterým je vedeno vyšetřování nebo trestní stíhání. Smírčí soudce může být vyloučen i z jiných důvodů stanovených v Procesním a důkazním řádu.

b) Žalobce nebo obžalovaný, proti němuž je vedeno vyšetřování nebo trestní stíhání, mohou podle tohoto odstavce navrhnout vyloučení smírčího soudce;

c) O každé otázce týkající se vyloučení smírčího soudce nebo úředníka rozhoduje lokální, regionální nebo národní Court Direction absolutní většinou hlasů. Smírčí soudce nebo úředník, jehož vyloučení je navrhováno, má nárok na to, aby se k záležitosti vyjádřil, rozhodování se však neúčastní.

Článek 44 Statutu ICCJV

Úřad veřejného žalobce

(1) Lokální, regionální nebo národní úřad veřejného žalobce, jeho Court Officer a pracovníci, jedná nezávisle jako samostatný orgán ICCJV. Přísluší mu přijímání a prověřování podání a obsahově podložených informací o zločinech podléhajících jurisdikci ICCJV, jakož i provádění vyšetřování a zastupování strany obžaloby, pokud vyšetřování probíhá na základě podnětů vyplývajících přímo z tohoto vyšetřování. Člen lokálního, regionálního nebo národního úřadu veřejného žalobce si nesmí vyžádat ani se řídit pokyny z místa mimo ICCJV.

(2) Veřejný žalobce, Court Officer, je vedoucím lokálního, regionálního nebo národního úřadu veřejného žalobce. Z moci svého úřadu má plný dohled nad vedením a správou úřadu včetně jeho pracovníků, jím vytvořených útvarů a jiných prostředků. Veřejný žalobce má k ruce jednoho nebo několik svých zástupců, kteří jsou oprávněni provádět veškeré úkony, které podle tohoto Vídeňského statutu náležejí veřejnému žalobci. Svou funkci vykonávají na plný úvazek.

(3) Veřejný žalobce a jeho zástupci musejí požívat vysoké morální úcty a mít odborné znalosti na vysoké úrovni a rozsáhlou praktickou zkušenost v oblasti trestního stíhání nebo řešení trestních věcí. Musejí mít vynikající znalost minimálně jednoho z pracovních jazyků ICCJV a plynně jím hovořit.

(4) Veřejný žalobce je volen v tajném hlasování absolutní většinou hlasů členů Shromáždění příslušných zakladatelů soudu na jeho první ustavující schůzi. Zástupci veřejného žalobce jsou voleni stejným způsobem z kandidátní listiny předložené veřejným žalobcem. Veřejný žalobce uvede pro každou obsazovanou pozici zástupce veřejného žalobce tři kandidáty. Nebude-li v době jejich volby rozhodnuto o kratším funkčním období, jsou veřejný žalobce a zástupci veřejného žalobce voleni na dobu pěti let; jejich znovuzvolení je přípustné.

(5) Ani veřejný žalobce, ani zástupci veřejného žalobce nesmějí vykonávat činnost, která by měla vliv na jejich úkoly v rámci trestního stíhání nebo která by mohla poškodit důvěru v jejich nezávislost. Nesmějí se věnovat žádné rušivé činnosti profesní povahy.

(6) Příslušná Court Direction může veřejného žalobce nebo zástupce veřejného žalobce na jeho žádost zprostit působení v určité věci.

(7) Veřejný žalobce nebo zástupce veřejného žalobce se záležitosti neúčastní, pokud z jakéhokoli důvodu bylo možné uplatnit oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. Z určité věci bude poté mimo jiné v souladu s tímto odstavcem vyloučen, pokud se dříve v jakékoli působnosti účastnil této věci projednávané ICCJV nebo s tím související trestní věci na lokální, regionální nebo národní úrovni, jež se týkala strany, proti níž je vyšetřování nebo trestní stíhání vedeno.

(8) O každé otázce týkající se vyloučení veřejného žalobce nebo zástupce veřejného žalobce rozhoduje příslušná Court Direction, pokud:

a) obviněný, proti němuž je vyšetřování nebo trestní stíhání vedeno, může kdykoli navrhnout vyloučení veřejného žalobce nebo zástupce veřejného žalobce z důvodů stanovených v tomto článku;

b) veřejný žalobce, případně zástupce veřejného žalobce má nárok na to, aby se k záležitosti vyjádřil;

c) veřejný žalobce jmenuje poradce s odbornými právnickými znalostmi v určitých oblastech, zejména, ne však výlučně, v oblasti sexuálního a genderově podmíněného násilí a násilí na dětech.

 

Článek 45 Statutu ICCJV

Oddělení Court Staff Directora

(1) Národnímu oddělení Court Staff Directora náležejí aspekty správy a zajištění ICCJV nesouvisející s judikaturou, aniž by byly dotčeny úkoly a oprávnění veřejného žalobce podle článku 44. Je oprávněn udělovat pokyny zaměstnanci na pozici Court Staff Secretary u regionálních soudních dvorů. Court Staff Secretary je oprávněn udělovat pokyny pracovníkům na pozici Court Staff Unit Manager u lokálních soudních dvorů.

(2) Court Staff Director je vedoucím oddělení Court Staff Direction a nejvyšším administrativním pracovníkem národního soudního dvora. Své úkoly vykonává pod dozorem národního Court Directora a je na mezinárodní úrovni členem Court Staff Commission.

(3) Court Staff Director a zástupce musejí mít odborné znalosti na vysoké úrovni a vynikající znalost minimálně jednoho z pracovních jazyků ICCJV a plynně jím hovořit.

(4) Shromáždění zakladatelů národního soudního dvora zvolí na první ustavující schůzi neveřejným hlasováním absolutní většinou hlasů s přihlédnutím k případným doporučením Court Staff Directora.

(5) Court Staff Director a jeho zástupce jsou voleni na dobu pěti let; jejich znovuzvolení je přípustné; svou funkci vykonávají na plný úvazek. Zástupce může být zvolen i s tím, že bude svou funkci vykonávat podle potřeby.

(6) Court Staff Director zřídí v rámci své kompetence oddělení pro oběti a svědky. Toto oddělení dle možnosti zajišťuje po dohodě s úřadem veřejného žalobce ochranná a bezpečnostní opatření, poskytuje poradenství a jinou přiměřenou pomoc svědkům, obětem vystupujícím před lokálním, regionálním nebo národním ICCJV a jiným lidem ohroženým výpověďmi těchto svědků.

Článek 46 Statutu ICCJV

Personál

(1) Veřejný žalobce a Court Director jmenují pro svůj příslušný úřad nezbytné odborně způsobilé pracovníky. V případě veřejného žalobce to zahrnuje jmenování vyšetřovatelů.

(2) Při zaměstnávání pracovníků bude veřejný žalobce a Court Director dbát na vysokou výkonnost, odborné schopnosti a čestnost a zohlední analogicky kritéria obsažená v článku 38 odstavec (8).

(3) Court Director navrhne se souhlasem Court Direction a veřejného žalobce status pracovníků obsahující podmínky pro jmenování a propouštění pracovníků ICCJV. Status pracovníků schvaluje příslušná lokální, regionální nebo národní Court Direction.

(4) Ve výjimečných případech může orgán ICCJV využít odborných znalostí pracovníků příslušných soudních dvorů nebo High Councilu, které mu mohou napomoci v jeho práci. Takový pracovník bude zaměstnán v souladu se směrnicemi vydanými Court Direction příslušného národního soudního dvora.

 

Článek 47 Statutu ICCJV

Slavnostní slib, přísaha

Dříve než se smírčí soudci, veřejný žalobce, Director, šerif nebo pomocný šerif a všichni ostatní úředníci ujmou své funkce podle tohoto Vídeňského statutu, složí na veřejné schůzi slib, že budou své úkoly vykonávat nestranně a svědomitě v souladu s tímto Statutem, přičemž tento slib osobně přečtou a podepíší.

Článek 48 Statutu ICCJV

Odvolání

Smírčí soudce, veřejný žalobce, Director, šerif nebo pomocný šerif i jakýkoli jiný úředník bude odvolán ze své funkce příslušným rozhodnutím, jestliže se, jak je stanoveno v Procesním a důkazním řádu, prokazatelně dopustí závažného pochybení nebo závažného porušení svých povinností dle tohoto Vídeňského statutu vyplývajících z jeho funkce nebo je neschopen plnit úkoly, které mu podle tohoto Vídeňského statutu příslušejí.

(1) O tom, že bude smírčí soudce, veřejný žalobce, zástupce veřejného žalobce odvolán z funkce, se rozhoduje po dohodě na Shromáždění národních, regionálních nebo lokálních soudních dvorů, přičemž zakladatelé příslušných soudů mají spolurozhodovací právo, a to:

a) v případě smírčího soudce dvoutřetinovou většinou hlasů na základě doporučení schváleného ostatními smírčími soudci dvoutřetinovou většinou hlasů nebo na základě doporučení příslušné Court Direction;

b) v případě veřejného žalobce absolutní většinou hlasů;

c) v případě zástupce veřejného žalobce absolutní většinou hlasů na doporučení veřejného žalobce.

(2) V případě šerifa provádí odvolání z funkce příslušný národní soudní dvůr, přičemž zakladatelé příslušného soudního dvora mají spolurozhodovací právo.

(3) Pomocný šerif je odvolán z funkce většinou hlasů lidí daného volebního okrsku nebo šerifem.

(4) O odvolání Court Directora nebo jeho náměstka z funkce rozhodují úředníci příslušného soudního dvora absolutní většinou hlasů.

(5) Smírčímu soudci, veřejnému žalobci, Directorovi, šerifovi nebo pomocnému šerifovi i každému jinému úředníkovi, jehož chování nebo schopnosti k výkonu úředních úkolů, které mu byly svěřeny v souladu s tímto Vídeňským statutem, jsou zpochybňovány, bude poskytnuta neomezená příležitost, aby v souladu s Procesním a důkazním řádem předložil a převzal důkazní prostředky a vyjádřil se. Projednávání záležitosti se nesmí účastnit.

 

Článek 49 Statutu ICCJV

Disciplinární opatření

Proti smírčímu soudci, veřejnému žalobci, Directorovi, šerifovi nebo pomocnému šerifovi i každému jinému úředníkovi, který se dopustil méně závažného pochybení, než je uvedeno v článku 48, budou v souladu s Procesním a důkazním řádem zahájena disciplinární opatření.

Článek 50 Statutu ICCJV

Výsady a imunity

(1) ICCJV, jeho právní subjekty i přísežné orgány požívají na svrchovaném území každé smluvní strany, jakož i mimo toto území všeobecných výsad a imunit.

(2) Smírčí soudci, veřejný žalobce, Director, přísežní úředníci, jakož i šerifové, pomocní šerifové a vyšetřovatelé požívají při provádění úředních úkonů ICCJV nebo ve vztahu k nim stejných výsad a imunit jako šéfové diplomatických misí. Po uplynutí funkčního období jim je nadále poskytována imunita před pravomocí soudů ve vztahu k jejich úkonům provedeným při výkonu jejich úřední funkce, včetně jejich ústních nebo písemných vyjádření.

(3) Pracovníci úřadu veřejného žalobce a pracovníci oddělení požívají v souladu s Úmluvou o výsadách a imunitách ICCJV výsad, imunit a úlev nezbytných k výkonu svých funkcí.

(4) Poradcům, znalcům, svědkům a všem ostatním lidem, jejichž přítomnost v sídle ICCJV je nezbytná, bude v souladu s Úmluvou o výsadách a imunitách ICCJV přiznáno takové postavení, které je nezbytné pro řádnou práci ICCJV.

(5) Výsady a imunity:

a) General Directora mohou být zrušeny High Councilem na základě návrhu na vyjádření nedůvěry;

b) Directora mohou být zrušeny příslušnou Court Direction;

c) zástupce Directora a pracovníků oddělení mohou být zrušeny Directorem příslušného soudního dvora nebo oddělení;

d) smírčího soudce nebo veřejného žalobce mohou být zrušeny Court Directorem příslušného soudního dvora;

e) zastupujícího veřejného žalobce a pracovníků úřadu veřejného žalobce mohou být zrušeny veřejným žalobcem.

 

Článek 51 Statutu ICCJV

Odměny za práci, příplatky a náhrady výdajů

Smírčím soudcům, veřejným žalobcům, Directorům, šerifům, pomocným šerifům a všem ostatním úředníkům náležejí odměny za práci, příplatky a náhrady výdajů schválené High Councilem. Tyto odměny za práci a příplatky nebudou po dobu výkonu jejich funkce kráceny. Za tímto účelem se zřizuje vázaný účet. Podrobnosti upravuje Procesní a důkazní řád.

Článek 52 Statutu ICCJV

Pracovní a úřední jazyky

(1) Pracovním jazykem ICCJV je národní jazyk daného regionu. Rozhodnutí týkající se úpravy základních otázek projednávaných ICCJV se zveřejňují v příslušných úředních jazycích. High Council rozhoduje v souladu s kritérii stanovenými Procesním a důkazním řádem o tom, která rozhodnutí lze považovat za rozhodnutí týkající se úpravy základních otázek ve smyslu tohoto odstavce.

(2) Procesní a důkazní řád určuje případy, v nichž lze použít jiné jazyky než pracovní.

(3) Na žádost obžalovaného nebo veřejného žalobce v rámci řízení nebo územního celku s mezinárodním statusem, který je účastníkem řízení, povolí ICCJV užívání jiného než příslušného jazyka, pokud to považuje za dostatečně důvodné.

(4) Úředním jazykem High Councilu je angličtina, francouzština a němčina.

Článek 53 Statutu ICCJV

Procesní a důkazní řád

(1) Procesní a důkazní řád vstupuje v platnost a nabývá účinnosti jeho přijetím High Councilem spolu s tímto Vídeňským statutem.

(2) Změny Procesního a důkazního řádu může navrhnout:

a) jakákoli národní Court Direction a jakýkoli národní Court Staff Committee;

b) smírčí soudci soudního dvora s absolutní většinou hlasů;

c) veřejný žalobce úřadu veřejného žalobce.

Změny vstupují v platnost jejich přijetím High Councilem.

(3) Po přijetí Procesního a důkazního řádu mohou smírčí soudci soudního dvora v naléhavých případech, pokud určitá situace projednávaná ICCJV není v Procesním a důkazním řádu upravena, dvoutřetinovou většinou hlasů stanovit předběžná pravidla, která se budou používat do jejich přijetí, změny nebo zamítnutí na nejbližší řádné nebo mimořádné schůzi shromáždění High Councilu.

(4) Procesní a důkazní řád, jeho změny a jakékoli předběžné pravidlo musejí být slučitelné s tímto Vídeňským statutem. Změny Procesního a důkazního řádu, jakož i předběžných pravidel se nepoužijí retroaktivně v neprospěch veřejného žalobce nebo obžalovaného, proti němuž je vedeno vyšetřování, trestní stíhání nebo proti němuž je namířen rozsudek.

(5) V případě rozporu mezi tímto Vídeňským statutem a Procesním a důkazním řádem má přednost tento Vídeňský statut.

Článek 54 Statutu ICCJV

Jednací řád ICCJV

(1) Smírčí soudci přijímají v souladu s tímto Vídeňským statutem, jakož i Procesním a důkazním řádem jednací řád ICCJV nezbytný pro normální úřední konání absolutní většinou hlasů.

(2) Veškeré změny jednacího řádu musejí být konzultovány s veřejným žalobcem a Directorem příslušného lokálního, regionálního nebo národního soudního dvora.

(3) Nerozhodne-li High Council jinak, vstupují jednací řád a všechny změny v platnost jejich přijetím. Bezprostředně po jejich přijetí se předkládají příslušným soudním dvorům k vyjádření. Pokud většina příslušných soudních dvorů nevyjádří do jedenadvaceti dnů žádné námitky, zůstávají řád a změny v platnosti.

Část 5.: Vyšetřování a trestní stíhání

Článek 55 Statutu ICCJV

Zahájení vyšetřování

Po vyhodnocení poskytnutých informací zahájí veřejný žalobce vyšetřování, pokud nezjistí, že pro zahájení řízení neexistuje dle tohoto Vídeňského statutu opodstatněný důvod. Při svém rozhodnutí o zahájení vyšetřování veřejný žalobce prověřuje:

a) zda informace, které má k dispozici, nabízejí dostatečné důvody pro podezření, že byl nebo bude spáchán zločin podléhající jurisdikci ICCJV;

b) zda věc je nebo by byla podle článku 17 přípustná;

c) zda navzdory závažnosti zločinu a zájmům obětí existují zásadní důvody pro domněnku, že by provedení vyšetřování nebylo v zájmu spravedlnosti.

(2) Pokud veřejný žalobce zjistí, že pro zahájení řízení není opodstatněný důvod, a pokud toto zjištění vychází výlučně z písmene c), informuje Court Direction.

Pokud veřejný žalobce po vyšetřování dospěje k závěru, že neexistuje opodstatněný důvod pro trestní stíhání, protože:

a) neexistuje žádný dostatečný právní nebo věcný podklad pro navržení zatýkacího rozkazu nebo předvolání podle článku 58;

b) věc je dle článku 17 nepřípustná;

c) trestní stíhání není s přihlédnutím ke všem okolnostem, včetně závažnosti zločinu, zájmů obětí, věku nebo nemoci údajného pachatele, jakož i jeho role při údajném zločinu v zájmu spravedlnosti; potom veřejný žalobce informuje Court Direction o svém závěru a důvodech.

(3) Kritéria dodatečného vyšetřování

a) Na žádost územního celku s mezinárodním statusem podanou podle článku 17 nebo Court Directora podle článku 15 odstavec (2) písmeno b) může dohodovací oddělení přezkoumat rozhodnutí veřejného žalobce podle odstavce (1) nebo (2) ohledně toho, že se další postup zastavuje, a požádat veřejného žalobce, aby toto rozhodnutí zrevidoval.

b) Kromě toho může dohodovací oddělení rozhodnutí veřejného žalobce ohledně toho, že se další postup zastavuje, přezkoumat z vlastní iniciativy, jestliže se toto rozhodnutí opírá výlučně o odstavec (1) písmeno c) nebo odstavec (2) písmeno c). V tomto případě bude rozhodnutí veřejného žalobce účinné pouze tehdy, pokud bude potvrzeno dohodovacím oddělením.

(4) Veřejný žalobce může rozhodnutí o zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání kdykoli na základě nových skutečností nebo informací zrevidovat.

(5) Veřejný žalobce je oprávněn využít pro své vyšetřování šerify, pomocníky šerifa i vyšetřovatele jako podpůrný pomocný orgán. V takovém případě jsou vybaveni všemi nezbytnými kompetencemi.

Článek 56 Statutu ICCJV

Povinnosti a pravomoci veřejného žalobce při vyšetřování

(1) Veřejný žalobce:

a) rozšíří vyšetřování za účelem nalezení pravdy na všechny skutečnosti a důkazní prostředky, které jsou podstatné pro posouzení, zda existuje trestní odpovědnost na základě tohoto Vídeňského statutu, a prošetří při tom stejnou měrou jak přitěžující, tak i polehčující okolnosti;

b) podnikne vhodná opatření, aby bylo zajištěno účinné vyšetření a trestní stíhání zločinů podléhajících jurisdikci ICCJV, přičemž respektuje zájmy a osobní životní situaci obětí a svědků, jmenovitě věk, pohlaví ve smyslu článku 7 odstavec (3) a zdravotním stav, a přihlíží k povaze zločinu, zejména pokud je spojen se sexuálním násilím, genderově podmíněným násilím nebo násilím na dětech;

c) respektuje bez omezení práva lidí vyplývající z tohoto Vídeňského statutu.

(2) Veřejný žalobce může provést vyšetřování na svrchovaném území územního celku s mezinárodním statusem:

a) v souladu s částí 9.;

b) na základě zmocnění, které mu bylo uděleno Court Direction dle článku 59 odstavec (3) písmeno d).

(3) Veřejný žalobce může:

a) shromažďovat a prověřovat obžaloby, spisy a důkazní prostředky;

b) požadovat přítomnost lidí nebo osob, proti nimž je vedeno vyšetřování, obětí a svědků a vyslýchat je;

c) žádat územní celek s mezinárodním statusem nebo jeho orgány v souladu s jejich příslušností, případně s jejich mandátem o spolupráci a/nebo je k této spolupráci zavazovat;

d) uzavírat ujednání a dohody, které nejsou v rozporu s tímto Vídeňským statutem a které jsou nezbytné pro usnadnění spolupráce územnímu celku s mezinárodním statusem, jeho orgánům, člověku nebo skupině lidí;

e) schválit, aby v žádné fázi řízení nebyly zveřejňovány dokumenty nebo informace, které získá za podmínky důvěrnosti a výlučně za účelem opatření nových důkazních prostředků, pokud se zveřejněním nebude souhlasit informant;

f) vydat nezbytná opatření k zajištění důvěrnosti informací, ochrany člověka, osoby nebo k zajištění důkazů, případně vydání takových opatření požadovat;

g) za účelem provedení a pomoci pověřit šerify a pomocné šerify plněním těchto úkolů dle pokynu i z vlastní iniciativy.

Článek 57 Statutu ICCJV

Práva člověka a osob v průběhu vyšetřování

(1) Při vyšetřování na základě tohoto Vídeňského statutu:

a) nesmí být člověk nebo osoba nuceni k tomu, aby vypovídali, pokud by si svou výpovědí mohli přitížit, nebo k přiznání viny;

b) nesmí být člověk nebo osoba vystaveni tlaku, donucování nebo vyhrožování, týrání či jiné formě násilného, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu;

c) bude člověku nebo osobě, jejichž výslech probíhá v jazyce, kterému zcela nerozumějí a kterým zcela nehovoří, poskytnut bezplatně zkušený tlumočník a překlad, jež jsou nezbytné v zájmu spravedlnosti;

d) nesmějí být člověk nebo osoba svévolně zadrženi nebo vězněni a mohou být zbaveni svobody pouze z důvodů a v souladu s řízeními stanovenými v tomto Vídeňském statutu.

(2) Pokud existuje důvodné podezření, že nějaký člověk nebo osoba spáchali zločin podléhající jurisdikci ICCJV, a má-li se v souladu s žádostí podle části 9. v bezprostřední době konat jejich výslech buď prostřednictvím veřejného žalobce, nebo prostřednictvím lokálních, regionálních nebo národních orgánů, mají kromě toho následující práva, o kterých musejí být poučeni před výslechem:

a) právo být před výslechem poučeni o tom, že existuje důvodné podezření, že spáchali zločin podléhající jurisdikci ICCJV;

b) právo nevypovídat, aniž by toto mlčení mělo vliv na zjištění viny či neviny;

c) právo využít ke své obhajobě obhájce dle své volby;

d) právo být vyslechnuti v přítomnosti svého obhájce, pokud se sami dobrovolně svého práva na obhájce nezřeknou.

Článek 58 Statutu ICCJV

Role Court Direction v souvislosti s neopakovatelným vyšetřovacím úkonem

(1) Zajištění důkazních prostředků

a) Je-li veřejný žalobce toho názoru, že vyšetřování představuje jedinečnou příležitost získat ústní nebo písemné výpovědi svědků nebo ověřit či shromáždit důkazní prostředky nebo prověřit jejich důkazní hodnotu, a to takové, u kterých hrozí, že by pro účely projednávání nebyly později již k dispozici, bude v tomto smyslu informovat Court Direction.

b) V tomto případě může Court Direction na návrh veřejného žalobce provést nezbytná opatření k zajištění účinnosti a řádnosti řízení a zejména k zajištění práv obhajoby.

c) Pokud Court Direction nenařídí jinak, poskytne veřejný žalobce zadrženému člověku nebo osobě, případně člověku nebo osobě, kteří se dostaví na předvolání v souvislosti s vyšetřováním uvedeným v písmeni a), věcné informace, aby mohli být v záležitosti vyslechnuti.

(2) Opatření uvedená v odstavci (1) písmeno b) mohou zahrnovat toto:

a) vydání doporučení nebo nařízení ohledně řízení, která budou probíhat;

b) nařízení vést o řízení zápis;

c) jmenování znalce na podporu;

d) jmenování některého z jejích členů nebo v případě nutnosti některého z jiných disponibilních smírčích soudců dohodovacího oddělení nebo oddělení hlavního řízení, který bude ohledně shromažďování a zajišťování důkazních prostředků a výslechu lidí a osob působit jako pozorovatel, vydávat doporučení nebo nařízení;

e) provedení případných jiných opatření nezbytných ke shromáždění nebo zajištění důkazních prostředků.

(3) Doplňující možnosti k zajištění důkazů:

a) Pokud veřejný žalobce nenavrhl žádná opatření podle tohoto článku, Court Direction však je toho názoru, že jsou taková opatření zapotřebí k zajištění důkazních prostředků, které považuje za podstatné pro obhajobu v hlavním řízení, obrátí se na veřejného žalobce ohledně otázky, zda měl dobrý důvod k tomu, proč tato opatření nenavrhl. Pokud Court Direction na základě této konzultace dojde k závěru, že nenavržení těchto opatření veřejným žalobcem není odůvodněné, může Court Direction tato opatření provést z vlastní iniciativy.

b) Veřejný žalobce může proti rozhodnutí Court Direction, působit z vlastní iniciativy dle tohoto odstavce, podat opravný prostředek. Opravný prostředek bude projednán ve zrychleném řízení.

(4) Přípustnost důkazních prostředků zajištěných nebo nashromážděných podle tohoto článku pro dohodovací a hlavní řízení nebo podle protokolu, který o tom byl pořízen, se řídí v hlavním řízení článkem 71; hodnocení důkazů provádí veřejný žalobce.

Článek 59 Statutu ICCJV

Funkce a pravomoci dohodovacího oddělení v obecně platném právu

(1) Není-li v tomto Vídeňském statutu stanoveno jinak, plní dohodovací oddělení své úkoly v souladu s tímto článkem.

(2) Úkoly:

a) Nařízení nebo rozhodnutí podle článku 17, 19 a 20 vydaná dohodovacím oddělením vyžadují souhlas většiny jeho smírčích soudců.

b) Ve všech ostatních případech může úkoly stanovené v tomto Vídeňském statutu plnit jednotlivý smírčí soudce dohodovacího oddělení, není-li v Procesním a důkazním řádu nebo většinou hlasů dohodovacího oddělení určeno jinak.

(3) Vedle svých ostatních úkolů na základě tohoto Vídeňského statutu může dohodovací oddělení:

a) vydávat na návrh veřejného žalobce nařízení a příkazy nezbytné pro účely vyšetřování, jež vyžadují souhlasu Court Direction;

b) lidem nebo osobám, kteří se dostavili na základě předvolání podle článku 60, udělovat nezbytná nařízení, včetně opatření popsaných v článku 58, a snažit se o jejich nezbytnou spolupráci podle části 9., aby mu byli nápomocni při přípravě jejich obhajoby;

c) v případě potřeby se postarat o ochranu obětí a svědků a zachování jejich soukromí, zajištění důkazních prostředků, ochranu lidí nebo osob, kteří se dostavili na základě předvolání, jakož i ochranu informací týkajících se národní bezpečnosti;

d) zmocňovat veřejného žalobce k provedení určitých opatření v rámci vyšetřování na svrchovaném území územního celku s mezinárodním statusem, aniž by se ujistil o spolupráci tohoto územního celku s mezinárodním statusem podle části 9., pokud Court Direction, pokud možno s přihlédnutím k názorům příslušného územního celku s mezinárodním statusem, v této věci rozhodla o tom, že tento územní celek není jednoznačně schopen vyřídit žádost o spolupráci podle části 9., protože není k dispozici žádný orgán, případně žádná příslušná složka jeho právního systému pro vyřízení takovéhoto dožádání;

e) žádat územní celky s mezinárodním statusem podle článku 95 odstavec (1) písmeno k) o jejich spolupráci ohledně preventivních opatření za účelem propadnutí věci, zejména v konečném důsledku ve prospěch obětí, jestliže bylo podle článku 60 nařízeno předvolání, a s náležitým přihlédnutím k důkazní hodnotě důkazních prostředků a k právům účastníků, jak je stanoveno v tomto Vídeňském statutu a v Procesním a důkazním řádu.

 

Článek 60 Statutu ICCJV

Vydání zatýkacího rozkazu nebo předvolání v trestním právu

(1) Kdykoli po zahájení vyšetřování nařídí Court Direction na návrh veřejného žalobce předvolání určitého člověka nebo osoby nebo, je-li to nutné, zatýkací rozkaz. Pokud po prověření návrhu a důkazních prostředků zjistí, že jsou splněny předpoklady pro trestní stíhání, nebo na základě jiných informací poskytnutých veřejným žalobcem dospěje k přesvědčení, že:

a) existuje důvodné podezření, že člověk nebo osoba spáchala zločin podléhající jurisdikci ICCJV;

b) je nezbytné vydat zatýkací rozkaz na člověka nebo osobu, aby:

i) bylo zajištěno, že se dotyčný dostaví k projednávání;

ii) bylo zajištěno, že dotyčný nebude bránit vyšetřování nebo soudnímu řízení ani je nebude ohrožovat;

iii) se dotyčným případně znemožnilo, že budou pokračovat v páchání tohoto zločinu nebo zločinu s tím souvisejícího, který podléhá jurisdikci ICCJV a vychází ze stejných okolností.

(2) Návrh veřejného žalobce obsahuje:

a) jméno člověka nebo osoby a veškeré další věcné údaje k jejich identifikaci;

b) konkrétní odkaz na zločiny podléhající jurisdikci ICCJV, které měl člověk nebo osoba spáchat;

c) stručné vylíčení skutkového stavu, který údajně naplňuje znaky skutkové podstaty tohoto zločinu;

d) shrnutí důkazních prostředků a všech ostatních informací, které odůvodňují podezření, že člověk nebo osoba tento zločin spáchali;

e) důvod, na základě kterého považuje veřejný žalobce za nezbytné, člověka nebo osobu zadržet.

(3) Zatýkací rozkaz obsahuje:

a) úplné jméno člověka nebo osoby a všechny ostatní věcné údaje k jejich identifikaci;

b) konkrétní odkaz na zločiny podléhající jurisdikci ICCJV, kvůli nimž je navrhováno zadržení člověka nebo osoby;

c) stručné vylíčení skutkového stavu, který údajně naplňuje znaky skutkové podstaty tohoto zločinu;

(4) Zatýkací rozkaz zůstává v platnosti až do doby, než bude vydáno nařízení ICCJV jiného znění.

(5) Na základě zatýkacího rozkazu může ICCJV požádat o předběžné zadržení nebo o zadržení a předání člověka nebo osoby podle části 9.

(6) Veřejný žalobce může dohodovací oddělení požádat o změnu zatýkacího rozkazu na základě změny v něm uvedených zločinů nebo doplnění dalších zločinů. Dohodovací oddělení odpovídajícím způsobem zatýkací rozkaz změní, pokud podle jeho přesvědčení existuje důvodné podezření, že člověk nebo osoba tento jiný nebo další zločin spáchali;

(7) Namísto zatýkacího rozkazu může veřejný žalobce požádat o to, aby dohodovací oddělení člověka nebo osobu předvolalo. Pokud je dohodovací oddělení přesvědčeno o tom, že existuje důvodné podezření, že člověk nebo osoba spáchali zločin, z něhož jsou obviňováni, a že k zajištění toho, aby se dostavili před ICCJV, stačí jejich předvolání, nařídí předvolání, které může být spojeno s opatřeními omezujícími osobní svobodu; kromě zbavení osobní svobody; pokud to národní právo připouští. Předvolání obsahuje:

a) úplné jméno člověka nebo osoby a všechny ostatní věcné údaje k jejich identifikaci;

b) termín, kdy se má člověk nebo osoba dostavit;

c) konkrétní odkaz na zločiny podléhající jurisdikci ICCJV, jichž se měl člověk nebo osoba dopustit;

d) stručné vylíčení skutkového stavu, který údajně naplňuje znaky skutkové podstaty tohoto zločinu. Předvolání se člověku nebo osobě doručuje v souladu s ustanovením Procesního a důkazního řádu.

Článek 61 Statutu ICCJV

Řízení o zadržení

(1) Územní celek s mezinárodním statusem, kterému byla doručena žádost o předběžné zadržení nebo o zadržení a předání, provede ihned opatření k zadržení příslušného člověka nebo osoby v souladu se svými právními předpisy a s částí 9.

(2) Zadržený bude obratem předveden před příslušný justiční orgán v zemi, kde byl zajištěn, který v souladu s právem tohoto státu zjistí, zda:

a) se zatýkací rozkaz vztahuje na zadrženého;

b) zadržený byl zadržen v souladu s řádným postupem;

c) byla respektována práva zadrženého.

(3) Zadržený má právo požádat příslušný orgán daného územního celku s mezinárodním statusem o předběžné propuštění z vazby až do svého předání.

(4) Při rozhodování o takové žádosti příslušný orgán prověřuje, zda s ohledem na závažnost údajných zločinů existují naléhavé a mimořádné okolnosti, které předběžné propuštění z vazby ospravedlňují, a zda je nezbytnými bezpečnostními opatřeními zajištěno, že příslušný územní celek s mezinárodním statusem bude moci splnit svou povinnost týkající se předání zadrženého soudu ICCJV. Příslušnému orgánu územního celku s mezinárodním statusem nepřísluší prověřovat, zda byl zatýkací rozkaz podle článku 60 odstavec (1) písmene a) a b) vydán řádně.

(5) O každé žádosti o předběžné propuštění z vazby bude informována Court Direction, která příslušnému orgánu územního celku s mezinárodním statusem udělí doporučení. Dříve než tento orgán rozhodne, vezme tato doporučení, včetně případných doporučených opatření k zabránění útěku v plném rozsahu v úvahu.

(6) Bude-li zadržený předběžně propuštěn z vazby, může k tomu oddělení hlavního řízení požadovat pravidelné zprávy.

(7) Jakmile byl vydán příkaz k vydání zadrženého, musí být zadržený územním celkem s mezinárodním statusem, který dotyčného zajistil, co nejdříve předán ICCJV.

Článek 62 Statutu ICCJV

Úvodní procesní kroky před ICCJV

(1) Po předání zadrženého ICCJV nebo poté, co se dotyčný dostaví k ICCJV dobrovolně nebo na základě předvolání, se oddělení hlavního řízení přesvědčí o tom, že byl člověk nebo osoba poučen o zločinech, z nichž je obviňován, jakož i o svých právech na základě tohoto Vídeňského statutu, včetně práva požádat o předběžné propuštění z vazby až do zahájení hlavního řízení.

(2) Člověk nebo osoba, na které byl vydán zatýkací rozkaz, mohou požádat o předběžné propuštění z vazby až do zahájení hlavního řízení. Pokud dle přesvědčení oddělení hlavního řízení existují předpoklady uvedené v článku 60 odstavec (1), zůstane dotyčný nadále ve vazbě. Jinak bude z vazby propuštěn nebo bude propuštěn za určitých podmínek.

(3) Oddělení hlavního řízení pravidelně prověřuje své rozhodnutí o propuštění dotyčného z vazby nebo o pokračování vazby; může tak učinit kdykoli na návrh veřejného žalobce nebo dotyčného. Po tomto prověření může své rozhodnutí o pokračování vazby, o propuštění z vazby nebo podmínky pro propuštění z vazby změnit, pokud je přesvědčeno, že to vyžadují změněné okolnosti.

(4) Oddělení hlavního řízení zajistí, aby dotyčný nebyl kvůli neomluvitelným průtahům ze strany veřejného žalobce držen ve vyšetřovací vazbě nepřiměřeně dlouho. Pokud k takovým průtahům dojde, zváží příslušný soudní dvůr ICCJV propuštění dotyčného z vazby nebo jeho propuštění z vazby za určitých podmínek.

(5) V případě potřeby může oddělení hlavního řízení vydat kvůli zajištění přítomnosti propuštěného člověka nebo osoby nový zatýkací rozkaz.

Článek 63 Statutu ICCJV

Potvrzení obvinění před hlavním řízením

(1) S výhradou odstavce (2) koná dohodovací oddělení v přiměřené lhůtě od předání člověka nebo osoby nebo od okamžiku, kdy se tito dobrovolně dostaví k ICCJV, ústní projednání za účelem dosažení dohody účastníků. Pokud bude dosaženo dohody a budou existovat další body obžaloby, budou tyto body dohodovacím oddělením potvrzeny a bude zahájeno hlavní řízení. Pokud k dosažení dohody nedojde, potvrdí dohodovací oddělení body obžaloby a zahájí hlavní řízení.

Ústní projednání se koná za přítomnosti žalobce a obžalovaného, jakož i jejich poradců, příp. obhájců. Pokud se dotyčný člověk nebo osoba dohodovacího řízení z jakéhokoli důvodu neúčastní, bude po zanesení do zápisu a potvrzení ze strany dohodovací oddělení zahájeno hlavní řízení.

(2) Court Direction může na žádost veřejného žalobce nebo z vlastní iniciativy svolat poradu za účelem potvrzení bodů obžaloby po prostudování všech předložených důkazních prostředků, které má veřejný žalobce v úmyslu učinit předmětem hlavního řízení, pokud:

a) se obžalovaný vzdal svého práva být přítomen u dohodovacího řízení;

b) je obžalovaný na útěku nebo je nezvěstný a byla provedena všechna přiměřená opatření k zajištění jeho přítomnosti u příslušného soudního dvora ICCJV a k jeho informování o bodech obžaloby, jakož i o naplánovaném jednání ohledně jejich potvrzení. V tomto případě se hlavní řízení koná „in absentia“, pokud to je v zájmu spravedlnosti.

(3) V přiměřené lhůtě před jednáním v hlavním řízení:

a) obdrží obžalovaný kopii písemnosti, ze které vyplývají body obžaloby, které žalobce nebo veřejný žalobce zamýšlí učinit předmětem hlavního řízení;

b) bude obžalovaný s přihlédnutím k článku 74 informován o důkazních prostředcích, o které se žalobce nebo veřejný žalobce má v úmyslu opřít při jednání v hlavním řízení. Oddělení hlavního řízení může nařídit zveřejnění informací pro účely jednání.

(4) Před ústním jednáním může žalobce nebo veřejný žalobce pokračovat ve vyšetřování, a může změnit nebo vypustit body obžaloby. Obžalovaný bude v přiměřené lhůtě před jednáním o změně nebo vypuštění bodů obžaloby informován. Pokud budou body obžaloby vypuštěny, sdělí žalobce nebo veřejný žalobce oddělení hlavního řízení příslušné důvody.

(5) Při jednání v hlavním řízení doloží žalobce nebo veřejný žalobce každý bod obžaloby dostatečnými důkazy pro odůvodnění naléhavého podezření, že obžalovaný zločin, který mu je kladen za vinu, spáchal. Žalobce nebo veřejný žalobce se může opřít o písemné nebo souhrnné důkazy a není povinen povolat svědky, jejichž výpověď se v řízení očekává.

(6) Při jednání může obžalovaný:

a) uplatňovat námitky proti bodům obžaloby;

b) napadat důkazní prostředky předložené žalobcem nebo veřejným žalobcem;

c) předkládat důkazní prostředky.

(7) Oddělení hlavního řízení na základě ústního projednání zjistí, zda byly předloženy dostatečné důkazy pro naléhavé podezření, že obžalovaný spáchal každý ze zločinů, z nichž je obviňován. Na základě svých zjištění:

a) oddělení hlavního řízení potvrdí ty body obžaloby, u kterých rozhodlo, že existují dostatečné důkazy;

b) oddělení hlavního řízení zamítne potvrdit ty body obžaloby, u kterých rozhodlo, že neexistují dostatečné důkazy;

c) oddělení hlavního řízení ústní jednání odročí a požádá žalobce nebo veřejného žalobce, aby zvážil:

i) předložení dalších důkazních prostředků nebo další vyšetřování k určitému bodu obžaloby;

ii) změnu bodu obžaloby, protože se jeví, že předložené důkazní prostředky dokládají spáchání jiného zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV.

(8) Pokud oddělení hlavního řízení odmítne určitý bod obžaloby potvrdit, nevylučuje to možnost, aby žalobce nebo veřejný žalobce o jeho potvrzení požádal později na základě doplňujících důkazních prostředků.

(9) Po potvrzení bodů obžaloby a před zahájením hlavního líčení může žalobce nebo veřejný žalobce se souhlasem oddělení hlavního řízení a po informování obžalovaného body obžaloby změnit. Má-li žalobce nebo veřejný žalobce v úmyslu přidat další body obžaloby nebo stávající body obžaloby nahradit závažnějšími, musí se kvůli jejich potvrzení konat ústní projednání podle tohoto článku. Po zahájení hlavního líčení může žalobce nebo veřejný žalobce se souhlasem oddělení hlavního řízení body obžaloby vypustit.

(10) Každý dříve vydaný příkaz pozbývá účinnosti ve vztahu ke všem bodům obžaloby, které nebyly potvrzeny oddělením hlavního řízení nebo byly vypuštěny veřejným žalobcem.

(11) Dojde-li při jednání dohodovacího oddělení k dohodě účastníků v daném sporu, což povede k definitivnímu oboustrannému vyřešení sporu, hlavní líčení se nekoná. Rozhodnutí soudu se vyhotovuje písemně a vyhlašuje veřejně.

(12) Pokud k dohodě nedojde, bude příslušné Court Direction ICCJV dohodovacím oddělením sděleno rozhodnutí, přičemž dohodovací oddělení prostřednictvím veřejného žalobce potvrdí body obžaloby za účelem zahájení hlavního řízení.

(13) Po potvrzení bodů obžaloby v souladu s tímto článkem zapojí Court Direction oddělení hlavního řízení, které s výhradou odstavce (9) a článku 66 odstavec (4) odpovídá za další postup a může provést jakýkoli úkon, který je v tomto řízení relevantní a který je přípustný.

 

Část 6.: Hlavní řízení

Článek 64 Statutu ICCJV

Místo hlavního řízení

Nebude-li rozhodnuto jinak, koná se hlavní řízení v sídle lokálního, regionálního nebo národního ICCJV.

Článek 65 Statutu ICCJV

Jednání za přítomnosti obžalovaného

(1) Obžalovaný musí být jednání přítomen.

(2) Pokud obžalovaný přítomný před ICCJV opakovaně narušuje průběh jednání, může ho příslušný předsedající smírčí soudce nechat vyvést a poté zajistit, aby mohl jednání sledovat mimo jednací sál a udělovat svému obhájci pokyny, v případě potřeby pomocí komunikační technologie. Tato opatření se aplikují pouze ve výjimečných případech, poté co se ukáže, že jiné alternativy připadající v úvahu jsou nedostatečné, a pouze na nezbytně nutnou dobu.

 

Článek 66 Statutu ICCJV

Funkce a pravomoci oddělení hlavního řízení

(1) Funkce a pravomoci oddělení hlavního řízení uvedené v tomto článku jsou vykonávány v souladu s tímto Vídeňským statutem, jakož i Procesním a důkazním řádem.

(2) Oddělení hlavního řízení zajistí, aby hlavní řízení bylo spravedlivé a plynulé a aby bylo vedeno tak, že budou v plném rozsahu respektována práva obžalovaného a bude náležitě zohledněna ochrana obětí a svědků.

(3) Oddělení hlavního řízení, kterému byl v souladu s tímto Vídeňským statutem přidělen soudní spor za účelem provedení hlavního řízení:

a) se poradí s účastníky a rozhodne o postupech nezbytných pro zajištění spravedlivého a plynulého průběhu hlavního řízení;

b) určí jazyk nebo jazyky, které se budou při hlavním řízení používat;

c) s výhradou jiných příslušných ustanovení tohoto Vídeňského statutu zajistí s dostatečným předstihem před zahájením jednání zveřejnění dříve nezveřejněných písemností nebo informací, aby bylo možné se na jednání dostatečně připravit.

(4) Je-li to nutné pro efektivní a spravedlivý způsob práce, může se oddělení hlavního řízení obracet na dohodovací oddělení s předběžnými otázkami.

(5) Po informování účastníků může oddělení hlavního řízení případně stanovit, že se obžaloby podané proti několika obžalovaným budou projednávat společně, nebo odděleně.

(6) Při plnění svých úkolů před hlavním líčením nebo během něj může příslušný jednající soudní dvůr v případě potřeby:

a) plnit všechny úkoly dohodovacího oddělení uvedené v článku 59 a 60;

b) požadovat, aby byli přítomni a vypovídali svědkové, a předložení písemností a jiných důkazních prostředků, je-li třeba, i s pomocí smluvních stran, jak je stanoveno v tomto Vídeňském statutu;

c) zajistit ochranu důvěrných informací;

d) nařídit předložení důkazních prostředků jako doplnění důkazních prostředků shromážděných účastníky již před hlavním řízením nebo předložených účastníky během hlavního řízení;

e) zajistit ochranu obžalovaného, svědků a obětí;

f) rozhodovat všechny ostatní záležitosti, které jsou relevantní.

(7) Jednání je veřejné. Soud při hlavním líčení však může určit, že se na základě mimořádných okolností musejí určité části jednání pro účely uvedené v článku 70 nebo na ochranu důvěrných nebo chráněných informací předkládaných v rámci dokazování konat s vyloučením veřejnosti.

(8) Průběh procesu

a) Na začátku jednání nechá soud, sestávající z jednoho předsedajícího smírčího soudce, v případě potřeby minimálně ze 2 dalších smírčích soudců, 12 porotců a příslušných úředníků, při hlavním líčení obžalovanému přečíst obžalobu, která byla předtím potvrzena dohodovacím oddělením. Soud se při hlavním líčení přesvědčí o tom, že obžalovaný rozumí podstatě obžaloby, která proti němu byla vznesena. Poskytne mu možnost, aby se v souladu s článkem 67 přiznal, nebo prohlásil, že je nevinen.

b) Při hlavním líčení může předsedající smírčí soudce vydávat opatření usměrňující proces, zejména také pro zajištění férového a nestranného vedení řízení. S výhradou případných opatření předsedajícího smírčího soudce mohou účastníci v souladu s tímto Vídeňským statutem předkládat důkazní prostředky.

(9) Oddělení hlavního řízení je mimo jiné oprávněno na návrh kteréhokoli účastníka nebo z vlastní iniciativy:

a) rozhodnout o přípustnosti, případně závažnosti důkazních prostředků;

b) provést všechna nezbytná opatření pro udržení pořádku během jednání.

(10) Soud při hlavním líčení zajistí, aby byl sepsán úplný zápis z jednání, který bude korektně dokumentovat jeho průběh, a aby byl tento zápis veden a archivován v IEU.

Článek 67 Statutu ICCJV

Postup po přiznání viny

(1) Pokud se obžalovaný před porotou při hlavním líčení přizná podle článku 66 odstavec (8) písmeno a), rozhodne příslušná porota, zda:

a) obžalovaný chápe podstatu a následky přiznání;

b) se obžalovaný přiznal dobrovolně po dostatečné poradě se svým obhájcem;

c) je přiznání podloženo skutečnostmi vyplývajícími z:

i) bodů obžaloby předložených žalobcem nebo veřejným žalobcem, ke kterým se obžalovaný přiznává;

ii) ze všech podkladů předložených žalobcem nebo veřejným žalobcem, které zpřísňují obžalobu a které obžalovaný uznává;

iii) ze všech ostatních důkazních prostředků, například svědeckých výpovědí, předložených žalobcem nebo veřejným žalobcem nebo obžalovaným.

(2) Je-li porota při hlavním líčení přesvědčena o tom, že jsou okolnosti uvedené v odstavci (1) prokázané, uzná celkovou skutkovou podstatu zločinu, kterého se přiznání týká, na základě přiznání a případných navíc předložených důkazních prostředků za prokázanou; obžalovaného může za tento zločin odsoudit.

(3) Pokud porota při hlavním líčení není přesvědčena o tom, že jsou okolnosti uvedené v odstavci (1) prokázané, uvažuje tak, jako kdyby přiznání učiněno nebylo; v tomto případě nařídí pokračování hlavního líčení obvyklým postupem stanoveným v tomto Vídeňském statutu; věc může předat jinému rovnocennému lokálnímu, regionálnímu nebo národnímu soudnímu dvoru konajícímu hlavní líčení.

(4) Je-li smírčí soudce při hlavním líčení toho názoru, že je v zájmu spravedlnosti, zejména v zájmu obětí, nezbytná úplnější rekonstrukce skutečností, může smírčí soudce v hlavním líčení:

a) požádat žalobce nebo veřejného žalobce o předložení doplňujících důkazních prostředků, včetně svědeckých výpovědí;

b) nařídit pokračování hlavního řízení postupem uvedeným v tomto Vídeňském statutu; v tomto případě uvažuje tak, jako kdyby přiznání učiněno nebylo; věc může předat jinému oddělení hlavního řízení.

(5) Dohody mezi žalobcem a veřejným žalobcem a obhajobou ohledně změny bodů obžaloby, přiznání nebo ukládaného trestu jsou pro ICCJV závazné.

Článek 68 Statutu ICCJV

Presumpce neviny

(1) Na každého je pohlíženo jako na nevinného, dokud nebude jeho vina v souladu s rozhodným právem před ICCJV prokázána.

(2) Důkazní břemeno týkající se viny obžalovaného nese žalobce nebo veřejný žalobce.

(3) Aby byl obžalovaný odsouzen, musí být ICCJV přesvědčen o vině obžalovaného natolik, aby neexistovala žádná oprávněná pochybnost.

Článek 69 Statutu ICCJV

Práva obžalovaného

(1) Obžalovaný má nárok na to, aby byla obžaloba, která proti němu byla vznesena, veřejně projednána v souladu s tímto Vídeňským statutem a patřičně nestranně; kromě toho má stejně tak nárok na tyto minimální záruky:

a) musí být neprodleně a podrobně obeznámen s povahou, důvodem a obsahem obžaloby, která proti němu byla vznesena, a to v jazyce, kterému zcela rozumí a kterým hovoří;

b) musí mít dostatečný čas a příležitost k přípravě své obhajoby a k volnému a důvěrnému kontaktu s obhájcem, kterého si vybere;

c) musí být nad ním bez nepřiměřeného prodlení vynesen rozsudek;

d) s výhradou článku 65 odstavec (2) musí být přítomen projednávání a musí se sám hájit;

e) může pokládat nebo nechat pokládat otázky svědkům obžaloby a zajistit přítomnost a vyslechnutí svědků obhajoby za podmínek platných pro svědky obžaloby. Může také uplatňovat důvody vylučující trestnost a předkládat jiné důkazní prostředky přípustné na základě tohoto Vídeňského statutu podle článku 71;

f) může požadovat bezplatné přibrání zkušeného tlumočníka a pořizování překladů, které jsou nezbytné pro dodržení zásady spravedlnosti, pokud nejsou části řízení nebo písemnosti předložené ICCJV v jazyce, kterému obžalovaný zcela rozumí a kterým hovoří;

g) nesmí být nucen k tomu, aby vypovídal proti sobě jako svědek nebo aby se přiznal k vině, a má právo mlčet, aniž by jeho mlčení mělo vliv na určení viny nebo neviny;

h) může na svou obhajobu učinit nepřísežné ústní nebo písemné prohlášení;

i) nesmí mu být uloženo obrácené důkazní břemeno ani povinnost vyvrátit pravdivost toho, co je tvrzeno proti němu;

(2) Vedle jiných zveřejnění stanovených v tomto Vídeňském statutu předloží žalobce nebo veřejný žalobce co nejdříve obhajobě důkazní prostředky, které má nebo kterými disponuje a které dle jeho přesvědčení dokazují vinu obžalovaného nebo jsou způsobilé ji dokázat. Obhajoba nebo obžalovaný zase předloží důkazní prostředky, které zmírňují jeho vinu nebo mohou poškodit důvěryhodnost důkazních prostředků poskytnutých žalobcem nebo veřejným žalobcem. V případě pochybností ohledně použití tohoto odstavce rozhodne příslušný soudní dvůr ICCJV.

 

 

Článek 70 Statutu ICCJV

Ochrana obětí a svědků a jejich účast na řízení

(1) ICCJV učiní vhodná opatření na ochranu bezpečnosti, fyzické a psychické pohody, důstojnosti a soukromí obětí a svědků. ICCJV při tom zváží všechny rozhodující okolnosti, a to věk, pohlaví ve smyslu článku 7 odstavec (3) a zdravotní stav, jakož i povahu zločinu, zejména, ne však výlučně, pokud souvisí se sexuálním nebo genderově podmíněným násilím nebo násilím na dětech. Veřejný žalobce tato opatření učiní zejména v průběhu vyšetřování a trestního stíhání takových zločinů. Tato opatření nesmějí narušovat práva obžalovaného ani spravedlnost a nestrannost řízení nebo s nimi být neslučitelná.

(2) Jako výjimku ze zásady veřejného projednání podle článku 69 mohou soudy při hlavním líčení vést část řízení kvůli ochraně obětí a svědků nebo obžalovaného s vyloučením veřejnosti nebo povolit předložení důkazů prostřednictvím elektronických nebo jiných zvláštních prostředků. Tato opatření se uplatní zejména v případě oběti sexuálního násilí nebo dítěte, které je obětí nebo svědkem, ledaže by ICCJV s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména k postoji obětí nebo svědků, nařídil jinak.

(3) Jsou-li dotčeny osobní zájmy obětí, povolí ICCJV, aby jejich postoje a prosby byly předneseny a projednány v částech řízení, které ICCJV považuje za vhodné, a to takovým způsobem, který nenarušuje práva obžalovaného ani spravedlnost a neutralitu řízení či s nimi není neslučitelný. Tyto postoje a prosby mohou být předneseny oběťmi v souladu s Procesním a důkazním řádem, pokud to ICCJV považuje za vhodné.

(4) Veřejný žalobce a ICCJV se mohou ohledně přiměřených ochranných opatření, bezpečnostních opatření, konzultací a pomoci podle článku 45 odstavec (6) poradit s oddělením pro oběti a svědky.

(5) Může-li poskytnutí důkazních prostředků nebo informací na základě tohoto Vídeňského statutu vést k vážnému ohrožení bezpečnosti svědka nebo jeho rodiny, může ho veřejný žalobce pro účely jakéhokoli dohodovacího řízení vedeného před zahájením hlavního řízení pozastavit a místo něj předložit shrnutí. Tato opatření se musejí používat způsobem, který nenarušuje práva obžalovaného ani spravedlnost a neutralitu řízení nebo s nimi není neslučitelný.

(6) Územní celek s mezinárodním statusem může požádat o to, aby byla učiněna nezbytná opatření na ochranu jeho zaměstnanců nebo zástupců, jakož i důvěrných nebo chráněných informací.

Článek 71 Statutu ICCJV

Důkazní prostředky

(1) Dříve než svědek bude vypovídat, zaváže se v souladu s Procesním a důkazním řádem, že bude při podávání svědectví vypovídat pravdivě.

(2) Svědek se musí za účelem podání svědectví dostavit na jednání osobně, s výhradou opatření stanovených v článku 70 nebo v Procesním a důkazním řádu. ICCJV může i dle ustanovení tohoto Vídeňského statutu a v souladu s Procesním a důkazním řádem povolit svědecké výpovědi přenášené přímo pomocí videotechniky nebo audiotechniky nebo nahrané svědecké výpovědi, jakož i předložení písemností nebo písemných doslovných záznamů. Tato opatření nesmějí narušovat práva obžalovaného nebo s nimi být neslučitelná.

(3) Účastníci mohou v souladu s článkem 66 předkládat důkazní prostředky, které jsou relevantní pro danou věc. ICCJV je oprávněn požadovat předložení veškerých důkazních prostředků, které považuje za nezbytné pro nalezení pravdy.

(4) ICCJV může v souladu s Procesním a důkazním řádem rozhodnout o relevantnosti nebo přípustnosti každého důkazního prostředku, přičemž mimo jiné uváží důkazní hodnotu důkazního prostředku a všechny nevýhody, které z toho mohou vyplynout pro spravedlivé řízení nebo spravedlivé posouzení svědectví.

(5) ICCJV respektuje a zachovává práva ohledně důvěrnosti stanovená v Procesním a důkazním řádu.

(6) ICCJV nepožaduje doložení obecně známých skutečností, může je však uznat za zjevné.

(7) Důkazní prostředky získané porušením tohoto Vídeňského statutu nebo mezinárodně uznávaných lidských práv jsou nepřípustné, pokud:

a) toto porušení vyvolává značné pochybnosti ohledně jejich důvěryhodnosti;

b) jejich připuštění by bylo v zásadním rozporu s řádností řízení a způsobilo by závažnou škodu.

(8) Při rozhodování o relevantnosti nebo přípustnosti důkazních prostředků nashromážděných územním celkem s mezinárodním statusem nerozhoduje ICCJV o použití právních předpisů tohoto územního celku s mezinárodním statusem.

 

Článek 72 Statutu ICCJV

Trestné činy proti výkonu spravedlnosti

(1) Do jurisdikce ICCJV spadají následující trestné činy proti výkonu spravedlnosti, pokud byly spáchány úmyslně:

a) křivé svědectví, pokud podle článku 71 odstavec (1) existovala povinnost vypovídat pravdivě;

b) předložení důkazních prostředků, o kterých ti, kdo jsou povinni je předložit, vědí, že jsou nepravdivé, padělané nebo pozměněné;

c) ovlivňování svědka poskytnutím výhod, bránění nebo znemožnění toho, aby se svědek dostavil nebo aby podal svědectví, akt odplaty proti svědkovi kvůli jeho svědectví, ničení nebo padělání důkazních prostředků nebo rušení dokazování;

d) bránění úředníkovi ICCJV nebo zastrašování úředníka ICCJV nebo jeho ovlivňování poskytnutím výhod s cílem přinutit ho nebo přimět k tomu, aby neplnil své povinnosti nebo aby je neplnil řádně;

e) akt odplaty proti úředníkovi ICCJV kvůli povinnostem, které plní on nebo jiný úředník;

f) požadování nebo přijetí úplatku ze strany úředníka ICCJV v souvislosti s jeho úředními povinnostmi.

(2) ICCJV vykonává svou pravomoc nad trestnými činy dle tohoto článku v souladu se zásadami a postupy stanovenými v Procesním a důkazním řádu. Podmínky, za kterých je ICCJV poskytována mezinárodní spolupráce ohledně jeho postupů dle tohoto článku, se řídí právem územního celku s mezinárodním statusem.

(3) V případě odsouzení může ICCJV v souladu s Procesním a důkazním řádem uložit peněžitý trest.

(4) Povinnosti smluvních stran:

a) Každá smluvní strana rozšíří své trestní zákony, podle nichž se za trestné považují trestné činy proti jeho vlastním přípravným nebo soudním řízením, na trestné činy proti výkonu spravedlnosti, které byly spáchány na jejím svrchovaném území nebo některým z jejích státních příslušníků;

b) Na žádost ICCJV, považuje-li to za vhodné, smluvní strana věc předloží svým příslušným orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto orgány tuto věc pečlivě projednají a poskytnou dostatečné prostředky k jejímu účinnému řešení.

Článek 73 Statutu ICCJV

Postihy za nepřístojné chování před soudem

(1) ICCJV může potrestat ty, kteří se k němu dostavili a kteří se chovají nepřístojně, například tím, že narušují řízení nebo se úmyslně odmítají řídit pokyny ICCJV, pořádkovými opatřeními, jako je přechodné nebo trvané vykázání z jednacího sálu, peněžitý trest nebo jiná podobná opatření stanovená v Procesním a důkazním řádu, ne však trestem odnětí svobody.

(2) Opatření uvedená v odstavci (1) se ukládají postupy uvedenými v Procesním a důkazním řádu.

Článek 74 Statutu ICCJV

Ochrana informací týkajících se národní bezpečnosti

(1) Tento článek se použije v každém případě, ve kterém by poskytnutí informací nebo písemností územního celku s mezinárodním statusem dle jeho názoru poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy. K tomu patří případy spadající do oblasti platnosti článku 60 odstavec (2) a (3), článku 66 odstavec (6), článku 68 odstavec (3), článku 71 odstavec (2) a článku 97, jakož i případy, které se vyskytnou v jiné části řízení, kdy otázka takového zveřejnění může vyvstat.

(2) Tento článek se použije i tehdy, kdy účastník, který byl vyzván k poskytnutí informací nebo důkazních prostředků, jejich poskytnutí odmítá nebo záležitost postoupil územnímu celku s mezinárodním statusem z toho důvodu, že by poskytnutí informací poškodilo národní bezpečnostní zájmy tohoto územního celku s mezinárodním statusem, a dotčený územní celek s mezinárodním statusem potvrdí, že by poskytnutí informací dle jeho názoru poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy.

(3) Tímto článkem zůstávají nedotčeny požadavky důvěrnosti podle článku 56 odstavec (3) písmeno e) a f) a použití článku 75.

(4) Pokud se územní celek s mezinárodním statusem dozví, že budou v některé části řízení zveřejněny nebo mají být pravděpodobně zveřejněny informace nebo podklady tohoto územního celku, a pokud je toho názoru, že by zveřejnění poškodilo jeho bezpečnostní zájmy, má právo přistoupit k řízení, aby si zajistil úpravu této otázky v souladu s tímto článkem.

(5) Pokud by zveřejnění informací dle názoru územního celku s mezinárodním statusem poškodilo jeho bezpečnostní zájmy, podnikne tento územní celek všechny přiměřené kroky, aby se společně s veřejným žalobcem, obhajobou nebo dohodovacím oddělením, případně s oddělením hlavního řízení pokusil o úpravu záležitosti cestou spolupráce. Při tom se může jednat zejména o tyto kroky:

a) změna nebo vyjasnění žádosti;

b) rozhodnutí ICCJV o relevantnosti požadovaných informací nebo důkazních prostředků nebo rozhodnutí, zda důkazní prostředky, třebaže podstatné, by nemohly být nebo nebyly získány od jiného místa než od dožádaného územního celku s mezinárodním statusem;

c) získání informací nebo důkazních prostředků od jiného místa nebo v jiné formě;

d) dohoda o podmínkách, za nichž by požadovaná pomoc mohla být poskytnuta, mimo jiné třeba předložením shrnutí nebo redigovaných textových znění, omezením zveřejnění, řízením s vyloučením veřejnosti nebo protistrany nebo pomocí jiných ochranných opatření přípustných na základě Vídeňského statutu nebo Procesního a důkazního řádu.

(6) Pokud byly podniknuty všechny přiměřené kroky pro vyřešení záležitosti cestou spolupráce a pokud dle názoru územního celku s mezinárodním statusem neexistuje žádná možnost nebo předpoklady pro poskytnutí nebo zveřejnění informací nebo podkladů, aniž by byly poškozeny jeho bezpečnostní zájmy, sdělí veřejnému žalobci nebo ICCJV konkrétní důvody svého rozhodnutí, pokud by samo konkrétní nastínění důvodů nevedlo nutně k poškození bezpečnostních zájmů tohoto územního celku s mezinárodním statusem.

(7) Poté může ICCJV, jestliže rozhodne, že jsou důkazní prostředky důležité a nezbytné pro doložení viny nebo neviny obžalovaného, provést tato opatření:

a) je-li požadováno zveřejnění informací nebo podkladů na základě žádosti o spolupráci podle části 9. nebo za okolností popsaných v odstavci (2) a uplatnil-li územní celek s mezinárodním statusem důvod pro zamítnutí uvedený v článku 95 odstavec (4), může ICCJV:

i) dříve než dospěje k závěru uvedenému v odstavci (7) písmeno a) bod ii, požádat o další konzultace za účelem prověření toho, co uvedl územní celek s mezinárodním statusem, k čemuž případně mohou patřit i projednávání s vyloučením veřejnosti nebo protistrany;

ii) jestliže dospěje k závěru, že dožádaný územní celek s mezinárodním statusem uplatněním důvodu pro zamítnutí podle článku 95 odstavec (4) za daných okolností nejedná v souladu se závazky vyplývajícími z Vídeňského statutu, záležitost zamítnout s uvedením důvodů pro jeho závěr v souladu s článkem 89 odstavec (7);

iii) v řízení proti obžalovanému vyvodit ohledně prokázání nebo neprokázání určité skutečnosti takové závěry, které se za daných okolností jeví jako správné;

b) za všech jiných okolností:

i) nařídit zveřejnění;

ii) jestliže zveřejnění nenařídí, vyvodit v řízení proti obžalovanému ohledně prokázání nebo neprokázání určité skutečnosti takové závěry, které se za daných okolností jeví jako správné.

Článek 75 Statutu ICCJV

Informace nebo materiály třetích stran

Bude-li smluvní strana ICCJV požádána, aby poskytla materiály nebo informace, které má v úschově, které vlastní nebo jimiž disponuje a které jí byly poskytnuty územním celkem s mezinárodním statusem, mezistátní nebo mezinárodní organizací s výhradou důvěrnosti, požádá původce o jeho souhlas s jejich poskytnutím. Je-li původce smluvní stranou, udělí buď souhlas s poskytnutím informací nebo materiálů, nebo se zaváže, že s výhradou článku 74 otázku poskytnutí vyřeší s ICCJV. Pokud původce není smluvní stranou a odmítá udělit souhlas s poskytnutím, sdělí dožádaný územní celek s mezinárodním statusem soudu ICCJV, že kvůli závazku mlčenlivosti, který dříve ve vztahu k původci přijal, není schopen podklady nebo informace poskytnout.

Článek 76 Statutu ICCJV

Náležitosti rozsudku

(1) Všichni smírčí soudci oddělení hlavního řízení jsou přítomni v kterékoli fázi jednání a po celou dobu porad. Soudní dvůr může případ od případu určit jednoho nebo několik náhradních smírčích soudců jako přísedící soudce, jsou-li k dispozici, kteří se účastní jednání v kterékoli fázi a nastupují na místo předsedajícího smírčího soudce hlavního líčení, jestliže ten není schopen být nadále přítomen.

(2) Rozsudek poroty při hlavním řízení se zakládá na jejím hodnocení důkazů a na celém řízení. Rozsudek nesmí překračovat skutečnosti a okolnosti vylíčené v obžalobě a případné změny obžaloby. ICCJV může svůj rozsudek postavit pouze na důkazních prostředcích, které byly předloženy během jednání a byly před ním projednány.

(3) Porota musí o svém rozsudku rozhodnout jednomyslně.

(4) Porady poroty v rámci hlavního řízení jsou tajné.

(5) Rozsudek se vydává písemně a obsahuje úplné a odůvodněné vylíčení výsledků hodnocení důkazů a závěrů hlavního řízení. Porota v rámci hlavního řízení vydává rozsudek jednomyslně. Rozsudek nebo shrnutí rozsudku se vyhlašuje na veřejném zasedání.

Článek 77 Statutu ICCJV

Restituce a narovnání pro oběti

(1) ICCJV stanoví zásady pro narovnání, které má být poskytnuto obětem nebo ve vztahu k obětem, včetně restituce, náhrady škody, satisfakce, vrácení a rehabilitace. Na základě toho může ICCJV ve svém rozhodnutí buď na návrh, nebo za mimořádných okolností z vlastní iniciativy stanovit rozsah a rozměr škody, ztráty nebo újmy, které vznikly obětem nebo ve vztahu k obětem, přičemž uvede zásady, na základě kterých bude konat. Děje se tak při respektování zásad Rezoluce OSN A/RES/60/147 ze dne 21. března 2006, i když jednotlivé články této Rezoluce OSN mohou být v rozporu se zásadami tohoto Vídeňského statutu.

(2) ICCJV může vydat nařízení přímo proti odsouzenému, ve kterém podrobně stanoví přiměřené narovnání, které má být poskytnuto obětem nebo ve vztahu k obětem, jako je vrácení, odškodnění a rehabilitace. Případně může ICCJV nařídit, aby přiznané narovnání proběhlo prostřednictvím svěřenského fondu upraveného v článku 81.

(3) Před vydáním nařízení podle tohoto článku může ICCJV vyzvat k námitkám ze strany nebo ve prospěch odsouzeného, obětí, jiných zainteresovaných lidí, osob nebo zainteresovaných územních celků s mezinárodním statusem, ke kterým přihlédne.

(4) Při výkonu své působnosti podle tohoto článku může ICCJV, jakmile byl člověk nebo osoba odsouzeni za zločin podléhající jurisdikci ICCJV, rozhodnout, zda je nezbytné, aby byla přijata opatření podle článku 87 odstavec (1), aby jím vydané nařízení podle tohoto článku bylo uvedeno v platnost.

(5) Smluvní strana uvede v platnost rozhodnutí vydané podle tohoto článku, jako kdyby se na tento článek použil článek 109.

(6) Tento článek se nesmí vykládat tak, jako by poškozoval práva obětí podle národního práva nebo podle mezinárodního práva.

Článek 78 Statutu ICCJV

Rozhodnutí o trestu

(1) V případě odsouzení prověří porota oddělení hlavního řízení přiměřenost ukládaného trestu a přihlédne při tom k důkazním prostředkům předloženým během projednávání a návrhů, které jsou relevantní pro výrok o trestu.

(2) Pokud se nepoužije článek 67, a před ukončením projednávání může oddělení hlavního řízení z vlastní iniciativy, případně musí na návrh veřejného žalobce nebo obžalovaného v souladu s Procesním a důkazním řádem konat další ústní projednání za účelem získání doplňujících důkazních prostředků nebo návrhů, které jsou relevantní pro výrok o trestu. Rozhodnutí o odročení činí předsedající smírčí soudce.

(3) Pokud se použije odstavec (2), přijímají se námitky podle článku 77 na dalším ústním projednání uvedeném v odstavci (2) a v případě potřeby na každém dalším ústním projednání.

(4) Trest se vyhlašuje na veřejném zasedání a pokud možno v přítomnosti obžalovaného.

Část 7.: Tresty

Článek 79 Statutu ICCJV

Použitelné tresty s vyloučením trestu smrti

(1) S výhradou článku 112 může ICCJV uložit člověku nebo osobě odsouzeným za zločin uvedený v článku 5 tohoto Vídeňského statutu některý z následujících trestů:

a) časově omezený trest odnětí svobody v trvání maximálně 30 let;

b) doživotní trest odnětí svobody, je-li to ospravedlněno mimořádnou závažností zločinu a osobními poměry odsouzeného;

c) absolutně vyloučeno je uložení trestu smrti.

(2) Vedle trestu odnětí svobody může ICCJV nařídit toto:

a) peněžitý trest v souladu s kritérii uvedenými v Procesním a důkazním řádu;

b) propadnutí výnosu, vlastnictví a majetku pocházejících přímo nebo nepřímo z tohoto zločinu, aniž by byla dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře.

(3) Podrobnosti jsou upraveny v ustanovení o vyměření trestu a vyrovnání škody mimo jiné v kapitole „Zabavení a závazky“.

Článek 80 Statutu ICCJV

Stanovení trestu

(1) Při stanovení trestu přihlíží ICCJV v souladu s Procesním a důkazním řádem k faktorům, jako je závažnost zločinu a osobní poměry odsouzeného.

(2) Při ukládání trestu odnětí svobody ICCJV započte dobu strávenou již dříve ve vazbě na základě jeho nařízení. ICCJV může započítat veškerou dobu strávenou ve vazbě v souvislosti s jednáním, z něhož vychází zločin.

(3) Byla-li osoba shledána vinnou z více než jednoho zločinu, uloží ICCJV jeden trest pro každý zločin a úhrnný trest s uvedením celkové délky trestu odnětí svobody. Ta nesmí být kratší než nejvyšší ukládaný jednotlivý trest; nesmí překročit 30 let odnětí svobody nebo doživotní trest odnětí svobody v souladu s článkem 79 odstavec (1) písmeno b).

Článek 81 Statutu ICCJV

Svěřenský fond

(1) Z rozhodnutí Shromáždění smluvních stran bude ve prospěch obětí zločinů podléhajících jurisdikci ICCJV a rodinných příslušníků obětí zřízen svěřenský fond.

(2) ICCJV může nařídit, aby prostředky vybrané z peněžitých trestů nebo peníze získané výkonem rozhodnutí byly na příkaz ICCJV převedeny svěřenskému fondu.

(3) Svěřenský fond bude spravován v souladu s kritérii, která stanoví Court Staff Commission.

(4) Podrobnosti upravuje Procesní a důkazní řád.

Článek 82 Statutu ICCJV

Vyloučení vlivu na vnitrostátní ukládání trestů a uplatňování vnitrostátního právního řádu

Tato část připouští použití trestů stanovených v právních předpisech územních celků ze strany států stejně jako právních předpisů územních celků s mezinárodním statusem, které tresty uvedené v této části neznají.

Část 8.: Odvolání a obnovení řízení

Článek 83 Statutu ICCJV

Odvolání proti rozhodnutí o zproštění viny nebo proti výroku o vině či výroku o trestu

(1) Proti rozsudku podle článku 76 může být v souladu s Procesním a důkazním řádem podáno odvolání takto:

a) Veřejný žalobce se může odvolat z některého z těchto důvodů:

i) procesní chyba;

ii) nesprávné skutkové zjištění nebo nalezení pravdy;

iii) nesprávné použití práva.

b) Odsouzený nebo v jeho prospěch žalobce nebo veřejný žalobce se mohou odvolat z některého z těchto důvodů:

i) procesní chyba;

ii) nesprávné skutkové zjištění nebo nalezení pravdy;

iii) nesprávné použití práva;

iv) jakýkoli jiný důvod, který poškozuje spravedlnost nebo spolehlivost procesu nebo rozsudku.

(2) Důvody pro odvolání:

a) proti výroku o trestu může veřejný žalobce nebo odsouzený podat odvolání v souladu s Procesním a důkazním řádem pro nepoměr mezi zločinem a vyměřeným trestem;

b) dospěje-li ICCJV na základě odvolání proti výroku o trestu k názoru, že jsou dány důvody pro úplné nebo částečné zrušení výroku o vině, může veřejného žalobce nebo odsouzeného vyzvat k předložení důvodů podle odstavce (1) písmeno a) nebo b); v souladu s článkem 85 může učinit rozhodnutí o výroku o vině;

c) stejný postup se použije, jestliže ICCJV na základě odvolání zaměřeného pouze proti výroku o vině dospěje k názoru, že jsou dány důvody pro snížení vyměřeného trestu podle odstavce (2) písmeno a).

(3) Omezení svobody obžalovaného při odvolacím řízení:

a) nenařídí-li Court Direction jinak, zůstává odsouzený během odvolacího řízení ve vazbě;

b) pokud doba pobytu odsouzeného ve vazbě překročí délku uloženého trestu odnětí svobody, bude propuštěn na svobodu;

c) pokud se mezitím odvolal i veřejný žalobce, může dojít k propuštění z vazby dle ustanovení podmínek uvedených pod písmenem d);

d) V případě zproštění obžaloby bude obžalovaný s výhradou následujících ustanovení okamžitě propuštěn na svobodu:

i) za mimořádných okolností a s ohledem mimo jiné na konkrétní nebezpečí útěku, závažnost trestného činu, ze kterého je obviňován, a na pravděpodobnost úspěšnosti odvolání může Court Direction na návrh veřejného žalobce držet člověka nebo osobu propuštěné na svobodu po dobu trvání odvolacího řízení nadále ve vazbě;

ii) proti rozhodnutí Court Direction podle písmene d) bod i) lze v souladu s Procesním a důkazním řádem podat opravný prostředek.

(4) S výhradou odstavce (3) písmena a) a b) se upouští od výkonu rozsudku, případně trestu během přípustné odvolací doby a po dobu trvání odvolacího řízení.

Článek 84 Statutu ICCJV

Odvolání proti jiným rozhodnutím

(1) Každý z účastníků může v souladu s Procesním a důkazním řádem podat opravný prostředek proti jakémukoli z níže uvedených rozhodnutí:

a) rozhodnutí ohledně pravomoci nebo přípustnosti;

b) rozhodnutí, kterým je poskytováno, případně zamítáno propuštění z vazby člověka nebo osoby, proti nimž je vedeno vyšetřování nebo trestní stíhání;

c) rozhodnutí Court Direction zahájit aktivity podle článku 58 odstavec (3) z vlastní iniciativy;

d) rozhodnutí ohledně otázky, která by významnou měrou ovlivnila spravedlivý a plynulý průběh řízení nebo výsledek hlavního řízení a jejíž okamžitá úprava ze strany odvolacího oddělení může řízení dle názoru Court Direction nebo oddělení hlavního řízení posunout zásadně vpřed.

(2) Proti rozhodnutí Court Direction podle článku 59 odstavec (3) písmeno d) může podat odvolání dotčený územní celek s mezinárodním statusem, případně veřejný žalobce se souhlasem Court Direction. O opravném prostředku se rozhoduje ve zrychleném řízení.

(3) Opravný prostředek má odkladný účinek pouze tehdy, pokud to nařídí odvolací oddělení na příslušný návrh v souladu s Procesním a důkazním řádem.

(4) Zákonný zástupce neplnoletých obětí, odsouzený člověk nebo osoba nebo vlastník předmětů negativně dotčených nařízením podle článku 77, který jednal v dobré víře, může v souladu s Procesním a důkazním řádem podat odvolání proti nařízení, jež mu ukládá provést narovnání.

Článek 85 Statutu ICCJV

Odvolací řízení

(1) Pro účely řízení podle článku 83 a tohoto článku disponuje odvolací oddělení všemi pravomocemi oddělení hlavního řízení.

(2) Shledá-li odvolací oddělení, že řízení, proti kterému bylo podáno odvolání, trpělo vadou nedostatečné spravedlivosti natolik, že tím utrpěla spolehlivost rozsudku nebo výroku o trestu, nebo že rozsudek nebo výrok o trestu, proti nimž bylo odvolání podáno, byl zásadním způsobem narušen nesprávným skutkovým zjištěním, nesprávným použitím práva nebo vadou v řízení, může:

a) nařídit nové projednání před jiným oddělením hlavního řízení. Za tímto účelem může odvolací oddělení vrátit skutkovou otázku původnímu oddělení hlavního řízení k rozhodnutí a k podání příslušné zprávy;

b) samo podat důkaz, aby se otázka rozhodla;

c) pokud se proti rozsudku nebo výroku o trestu odvolal pouze odsouzený nebo v jeho prospěch veřejný žalobce, nemůže být rozsudek nebo výrok o trestu při novém projednání v hlavním řízení změněn v neprospěch odsouzeného.

(3) Pokud odvolací oddělení u odvolání proti výroku o trestu zjistí, že vyměřený trest je nepoměrný ke zločinu, musí na to při novém projednání v hlavním řízení upozornit.

(4) Rozsudek v rámci nového projednání v hlavním řízení vychází z jednomyslného rozhodnutí poroty a vyhlašuje se na veřejném zasedání. Rozsudek obsahuje odůvodnění. Předchozí vyměřený trest se upravuje podle rozsudku nového projednání v hlavním řízení.

(5) Rozsudek vycházející z nového projednání v hlavním řízení může být vyhlášen v nepřítomnosti člověka nebo osoby propuštěných na svobodu nebo odsouzených.

Článek 86 Statutu ICCJV

Přezkum rozhodnutí o vině nebo o trestu

(1) Odsouzený nebo po jeho smrti jeho manžel/ka, jeho děti, rodiče nebo v době smrti odsouzeného žijící člověk nebo osoba, který/á od odsouzeného získal/a výslovně písemné pokyny, aby takový návrh podal/a, nebo ve prospěch odsouzeného veřejný žalobce, mohou u odvolacího oddělení podat návrh na obnovení řízení ohledně pravomocného výroku o vině nebo výroku o trestu s odůvodněním, že:

a) jsou známy nové důkazní prostředky, které:

i) v době projednávání nebyly k dispozici, aniž by za to zcela nebo částečně mohli účastníci podávající návrh;

ii) jsou natolik důležité, že by pravděpodobně vedly k jinému rozsudku, pokud by byly náležitě posouzeny při projednávání;

b) teprve nyní vyšlo najevo, že rozhodující důkazní prostředky, ke kterým se přihlíželo při projednávání a z nichž vycházelo rozhodnutí o vině, jsou nepravdivé, padělané nebo pozměněné;

c) jeden nebo několik smírčích soudců podílejících se na výroku o vině nebo potvrzení obžaloby se v této věci dopustil natolik závažného pochybení nebo porušení úřední povinnosti, že je opodstatněné jejich odvolání z funkce podle článku 48.

(2) Odvolací oddělení návrh na obnovení řízení zamítne, pokud ho považuje za nedůvodný. Pokud ho považuje za důvodný, může v závislosti na povaze věci:

a) vytvořit nové oddělení hlavního řízení;

b) samo si ponechat příslušnost pro danou záležitost s cílem rozhodnout po vyslechnutí účastníků způsobem odpovídajícím Procesnímu řádu a řádu týkajícímu se důkazních prostředků o tom, zda má být rozsudek revidován.

Článek 87 Statutu ICCJV

Kompenzace za protiprávní zatčení nebo odsouzení

(1) Člověk nebo osoba, kteří byli nespravedlivě zadrženi nebo drženi ve vazbě, mají nárok na odškodnění.

(2) Byl-li člověk nebo osoba pravomocně odsouzen za trestné jednání a rozsudek byl později zrušen, protože nová nebo nově známá skutečnost logicky dokazuje, že se jednalo o chybný rozsudek, musí být ten, kdo si na základě takového rozsudku odpykal trest, odškodněn v souladu s právními předpisy, pokud nebude prokázáno, že za to, že příslušná věc nebyla známa včas, zcela nebo částečně odpovídá.

(3) Za mimořádných okolností může ICCJV, jestliže zjistí rozhodné skutečnosti, z nichž vyplývá, že došlo k závažnému a zjevnému chybnému rozsudku, dle vlastního uvážení v souladu s kritérii stanovenými v Procesním a důkazním řádu přiznat odškodnění člověku nebo osobě, kteří byli na základě pravomocného osvobozujícího výroku nebo na základě zastavení řízení, k němuž došlo z tohoto důvodu, propuštěni z vazby.

Část 9.: Mezinárodní spolupráce a právní pomoc

Článek 88 Statutu ICCJV

Obecný závazek spolupráce

Smluvní strany spolupracují v souladu s tímto Vídeňským statutem při vyšetřování zločinů podléhajících jurisdikci ICCJV a při jejich trestním stíhání neomezeně s ICCJV.

ICCJV a jeho exekutivní orgány mají právo zavázat k neomezené spolupráci jakékoli složky územních celků s mezinárodním statusem jako smluvní strany, jakož i územních celků, které nejsou smluvní strany, podle článku 2 a 4.

Článek 89 Statutu ICCJV

Žádost o spolupráci – obecná ustanovení

(1) Při uplatňování zásad spolupráce:

a) je ICCJV oprávněn požádat smluvní strany o spolupráci. Tyto žádosti se předávají diplomatickou nebo jakoukoli jinou vhodnou cestou, kterou smluvní strany stanoví při ratifikaci nebo konkludentním přijetí po zveřejnění Vídeňského statutu nebo po přistoupení k němu. Pozdější změny v určení této cesty provádí každá smluvní strana v souladu s Procesním a důkazním řádem; a

b) žádosti mohou být případně předávány, aniž by se to dotklo písmene a), i prostřednictvím mezinárodní organizace kriminální policie nebo prostřednictvím vhodné národní nebo regionální organizace.

(2) Opatření týkající se spolupráce a veškeré podklady přiložené k jeho odůvodnění se vyhotovují v některém úředním jazyce územního celku s mezinárodním statusem, který bude zavázán ke spolupráci, nebo v některém z pracovních jazyků ICCJV, nebo je k nim přiložen překlad v některém z těchto jazyků, a to v souladu s tím, co si příslušný územní celek vybral při ratifikaci, konkludentním přijetí nebo přistoupení k Vídeňskému statutu. Pozdější změny tohoto výběru se provádějí v souladu s Procesním a důkazním řádem.

(3) Územní celek s mezinárodním statusem, který bude zavázán ke spolupráci, dále jen povinný, bude s žádostí o spolupráci a se všemi podklady připojenými k jejímu odůvodnění zacházet jako s důvěrnými, pokud jejich zveřejnění není nezbytné pro splnění závazku.

(4) Ohledně žádosti o právní pomoc vydané podle této části může ICCJV učinit všechna nezbytná opatření, včetně opatření na ochranu informací pro zajištění bezpečnosti nebo fyzické a duševní pohody obětí, možných svědků nebo jejich rodinných příslušníků. ICCJV může nařídit, aby se s veškerými informacemi poskytnutými podle této části při předávání i jinak zacházelo tak, aby byla chráněna bezpečnost a fyzická nebo psychická pohoda obětí, možných svědků a jejich rodinných příslušníků.

(5) Spolupráce s územními celky, které nejsou smluvními stranami:

a) ICCJV může každý územní celek, který není smluvní stranou tohoto Vídeňského statutu, zavázat k tomu, aby poskytl pomoc v souladu s úmluvou podle tohoto Vídeňského statutu nebo na jakémkoli jiném vhodném uznávaném právním základě.

b) Pokud územní celek, který není smluvní stranou tohoto Vídeňského statutu a který uzavřel úmluvu podle písmene a) s ICCJV, nevyhoví opatření týkajícímu se spolupráce vydanému na základě této úmluvy, může o tom ICCJV zpravit High Council nebo, pokud záležitost byla ICCJV předána Court Officerem, Court Directora.

(6) ICCJV může jakoukoli organizaci územního celku zavázat k poskytnutí informací nebo podkladů. ICCJV může zavázat i k jiným formám spolupráce a pomoci, které budou s touto organizací sjednány a jsou slučitelné s její pravomocí nebo jejím mandátem.

(7) Pokud smluvní strana v rozporu s tímto Vídeňským statutem nevyhoví opatření ICCJV týkajícímu se spolupráce a tím ICCJV brání ve výkonu jeho úkolů a pravomocí na základě tohoto Vídeňského statutu, může ICCJV vydat příslušné stanovisko a záležitost předat High Councilu nebo, pokud byla záležitost ICCJV předána Court Officerem, Court Directorovi.

Článek 90 Statutu ICCJV

Řízení možná podle vnitřního práva příslušného územního celku

Smluvní strany zajistí, aby jejich právo umožňovalo postupy pro všechny formy spolupráce stanovené v této části.

Článek 91 Statutu ICCJV

Předávání lidí nebo osob ICCJV

(1) ICCJV může předat jakémukoli územnímu celku, který není signatářem Statutu, na jehož svrchovaném území se pravděpodobně nachází člověk nebo osoba, příkaz k zadržení tohoto člověka nebo osoby a k jeho předání včetně podkladů uvedených v článku 93 a připojených k odůvodnění příkazu a tento územní celek zavázat ke spolupráci na zadržení tohoto člověka nebo osoby a jeho předání. Smluvní strany příkazu k zadržení a předání vyhoví v souladu s touto částí a s postupy stanovenými v jejich vnitřním právu.

(2) Pokud člověk nebo osoba, jejichž předání se žádost týkala, předání napadne před soudem územního celku na základě zásady „ne bis in idem“ stanovené v článku 22, obrátí se povinný územní celek ihned na ICCJV, aby zjistil, zda bylo vydáno příslušné rozhodnutí o přípustnosti. Je-li věc přípustná, pokračuje povinný územní celek ve vyřizování výzvy. Pokud ještě rozhodnutí o přípustnosti nebylo vydáno, může povinný územní celek vyřízení předání tak dlouho odsouvat, dokud ICCJV o přípustnosti nerozhodne.

(3) Ustanovení týkající se předání při průvozu přes třetí územní celek

a) Smluvní strana v souladu se svým vnitřním procesním právem schválí průvoz člověka nebo osoby předávané jiným územním celkem soudu ICCJV přes své svrchované území, pokud by průvoz tímto územním celkem předání neznemožnil nebo nezdržel.

b) Příkaz ICCJV k povolení průvozu se předává v souladu s článkem 89. Příkaz k povolení průvozu obsahuje:

i) popis člověka nebo osoby, o jejichž průvoz je žádáno;

ii) stručné vylíčení skutkového stavu a jeho právní hodnocení;

iii) zatýkací rozkaz a žádost o předání.

c) Během průvozu musí být člověk nebo osoba, kterých se průvoz týká, drženi ve vazbě.

d) Písmeno a) a b) odpadají, pokud je člověk nebo osoba přepravován letecky a nepočítá se s mezipřistáním na svrchovaném území územního celku, přes který se průvoz provádí.

e) Dojde-li k neplánovanému mezipřistání na svrchovaném území územního celku, přes který se průvoz provádí, bude tento územní celek požádán ICCJV o povolení průvozu podle písmene b). Územní celek, přes který se průvoz provádí, drží člověka nebo osobu, jichž se průvoz týká, tak dlouho ve vazbě, dokud nebude doručena žádost o povolení průvozu a nedojde k uskutečnění průvozu; vazba ve smyslu tohoto písmene nesmí překročit 96 hodin od neplánovaného mezipřistání, ledaže by žádost během této doby nedorazila.

(4) Pokud je proti hledanému člověku nebo hledané osobě na území povinného územního celku vedeno soudní řízení nebo pokud si tam odpykává trest za jiný zločin než ten, kvůli kterému je předání soudu ICCJV požadováno, obrátí se povinný územní celek, jakmile rozhodne, že příkazu vyhoví, na ICCJV.

Článek 92 Statutu ICCJV

Souběh žádostí

(1) Smluvní strana, která obdrží žádost ICCJV o předání člověka nebo osoby podle článku 91 a současně obdrží od jiného územního celku žádost o vydání kvůli stejnému jednání, na kterém se zakládá zločin, kvůli kterému ICCJV o předání žádá, tuto skutečnost ihned sdělí ICCJV a dožadujícímu územnímu celku.

(2) Je-li dožadující územní celek signatářem Statutu, dá dožádaný územní celek přednost dožádání ICCJV, pokud:

a) ICCJV podle článku 20 nebo 21 rozhodl, že věc, kvůli které je požadováno předání, je přípustná, a při svém rozhodnutí přihlédl k vyšetřování nebo trestnímu stíhání dožadujícího územního celku ohledně jeho žádosti o vydání;

b) ICCJV učiní rozhodnutí popsané v písmeni a) na základě sdělení dožádaného územního celku podle odstavce (1).

(3) Pokud nebylo rozhodnuto podle odstavce (2) písmene a), může dožádaný územní celek dle vlastního uvážení až do rozhodnutí ICCJV podle odstavce (2) písmene b) o žádosti o vydání podané dožadujícím územním celkem nadále jednat, člověka nebo osobu však nevydá, dokud ICCJV nerozhodne, že je věc nepřípustná. ICCJV rozhodne ve zrychleném řízení.

(4) Je-li dožadující územní celek územním celkem, který není signatářem tohoto Vídeňského statutu, dá dožádaný územní celek, ačkoli není na základě mezinárodního práva povinen, člověka nebo osobu dožadujícímu územnímu celku vydat, žádosti ICCJV na předání přednost, pokud ICCJV rozhodl, že je věc přípustná.

(5) Pokud ICCJV nerozhodl, že je věc podle odstavce (4) přípustná, může dožádaný územní celek dle vlastního uvážení o žádosti o vydání dožadujícího územního celku dále jednat.

(6) Pokud se použije odstavec (4), je dožádaný územní celek ovšem na základě mezinárodního práva povinen člověka nebo osobu vydat dožadujícímu územnímu celku, který není signatářem tohoto Vídeňského statutu, potom dá žádosti ICCJV o předání přednost. Při plnění výzvy k součinnosti povinný územní celek zohlední všechny rozhodující okolnosti, zejména, ne však výlučně:

a) příslušné datum výzvy;

b) zájmy povinného územního celku, mezi nimi případně otázku, zda byl zločin spáchán na jeho svrchovaném území, a územní příslušnost obětí a hledaného člověka nebo osoby;

c) možnost pozdějšího předání člověka nebo osoby mezi ICCJV a povinným územním celkem.

(7) Obdrží-li smluvní strana od ICCJV žádost o předání člověka nebo osoby a kromě toho od územního celku žádost o vydání tohoto člověka nebo osoby kvůli jinému jednání, které je co do skutkové podstaty závažnější než to, ze kterého je člověk nebo osoba viněna ICCJV, a jež naplňuje skutkovou podstatu zločinu, kvůli kterému ICCJV požaduje předání člověka nebo osoby:

a) dá dožádaný územní celek této žádosti přednost, pokud není na základě mezinárodního práva povinen člověka nebo osobu vydat dožadujícímu územnímu celku;

b) rozhodne dožádaný územní celek, pokud je na základě mezinárodního práva povinen člověka nebo osobu vydat dožadujícímu územnímu celku, zda člověka nebo osobu předá ICCJV, nebo vydá dožadujícímu územnímu celku. Při svém rozhodnutí dožádaný územní celek přihlédne ke všem rozhodným okolnostem, zejména, ne však výlučně, k okolnostem uvedeným v odstavci (6); zvláště při tom však zohlední povahu a závažnost předmětného jednání v daném případě.

(8) Pokud ICCJV na základě sdělení podle tohoto článku rozhodl, že je určitá věc nepřípustná, a bude-li později vydání dožadujícímu územnímu celku zamítnuto, sdělí dožádaný územní celek toto rozhodnutí soudu ICCJV.

Článek 93 Statutu ICCJV

Obsah žádosti o zadržení a předání

(1) Žádost o zadržení a předání má písemnou formu. V naléhavých případech může být žádost podána prostřednictvím jakéhokoli média, které je schopno zanechat písemný záznam; žádost ovšem musí být potvrzena způsobem stanoveným v článku 89 odstavec (1) písmeno a).

(2) Žádost o zadržení a předání člověka nebo osoby, na které byl oddělením hlavního řízení vydán zatýkací rozkaz podle článku 60, obsahuje, případně je k ní přiloženo toto:

a) popis hledaného, který je dostatečný pro jeho identifikaci, jakož i údaje o místě, na kterém se pravděpodobně zdržuje;

b) kopie zatýkacího rozkazu;

c) podklady, prohlášení nebo informace, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo vyhověno předpisům pro předávací řízení v dožádaném územním celku; tyto předpisy by však neměly představovat žádnou větší zátěž než předpisy použitelné na žádost o vydání na základě smluv nebo dohod mezi dožádaným územním celkem a jinými územními celky; spíše by s přihlédnutím k zvláštnímu charakteru ICCJV měly představovat pokud možno menší zátěž.

(3) Žádost o zadržení a předání již odsouzeného člověka nebo osoby obsahuje, případně je k ní přiloženo toto:

a) kopie každého zatýkacího rozkazu na tohoto odsouzeného;

b) kopie rozhodnutí o vině;

c) informace, z nichž vyplývá, že se jedná u hledaného člověka nebo osoby o téhož, který je uveden v rozhodnutí o vině;

d) pokud byl proti hledanému člověku nebo osobě vydán výrok o trestu, kopie výroku o trestu, a v případě trestu odnětí svobody prohlášení o již odpykaném a ještě zbývajícím trestu.

(4) Na žádost ICCJV se smluvní strana obrátí na ICCJV buď obecně, nebo v určité záležitosti ohledně všech předpisů jeho vnitřního práva, které mohou být podle odstavce (2) písmeno c) použity. Smluvní strana při tom ICCJV informuje o zvláštních předpisech svého vnitřního práva.

Článek 94 Statutu ICCJV

Předběžné zadržení

(1) V naléhavých případech může ICCJV až do předložení žádosti o předání a podkladů uvedených v článku 93 požádat o předběžné zadržení hledaného člověka nebo osoby.

(2) Žádost o předběžné zadržení může být předána prostřednictvím jakéhokoli média, které je schopno zanechat písemný záznam; obsahuje:

a) popis hledaného člověka nebo osoby, který je dostačující pro jeho identifikaci, jakož i údaje o místě, na kterém se pravděpodobně zdržuje;

b) stručné vylíčení zločinů, kvůli kterým je požadováno zadržení hledaného člověka nebo osoby, jakož i skutečností, které údajně naplňují skutkovou podstatu těchto zločinů, včetně, pokud možno, data a místa spáchání zločinů;

c) prohlášení o vydání zatýkacího rozkazu nebo rozhodnutí o vině proti hledanému člověku nebo osobě;

d) prohlášení, že bude dodatečně dodána žádost o předání.

(3) Člověk nebo osoba, kteří byli předběžně zadrženi, mohou být propuštěni z vazby, pokud dožádaný územní celek neobdrží žádost o předání a podklady uvedené v článku 93 ve lhůtách stanovených v Procesním a důkazním řádu. Člověk nebo osoba však může před uplynutím této lhůty s předáním souhlasit, pokud to připouští právo dožádaného územního celku. V tomto případě provede dožádaný územní celek předání ICCJV co nejdříve.

(4) Skutečnost, že byl hledaný člověk nebo osoba podle odstavce (3) propuštěn z vazby, nevylučuje jeho pozdější zadržení a předání, pokud bude žádost o předání a připojené podklady zaslána později.

Článek 95 Statutu ICCJV

Jiné formy spolupráce

(1) Smluvní strany v souladu s touto částí a s postupy stanovenými vnitřním právem vyhoví žádostem ICCJV o následující formy právní pomoci v souvislosti s vyšetřováním nebo trestním stíháním:

a) identifikace a zjištění týkající se toho, kde se lidé nebo osoby zdržují, nebo lokalizace předmětů;

b) dokazování, včetně přísežných svědeckých výpovědí, a poskytnutí důkazních prostředků, včetně znaleckých posudků a zpráv, které ICCJV potřebuje;

c) výslech lidí nebo osob, proti nimž je vedeno vyšetřování nebo trestní stíhání;

d) doručení podkladů, včetně soudních písemností;

e) usnadnění toho, aby se lidé nebo osoby dobrovolně dostavili jako svědci nebo znalci před ICCJV;

f) dočasné předání lidí nebo osob podle odstavce (7);

g) ohledání lokalit nebo míst, včetně exhumace a ohledání hrobů;

h) provedení prohlídek a zabavení, příp. propadnutí věcí;

i) poskytnutí spisů a podkladů, včetně úředních spisů a podkladů;

j) ochrana obětí a svědků a zajištění důkazních prostředků;

k) identifikace, vypátrání a zmražení nebo zabavení výnosů, majetku a předmětů, jakož i nářadí použitého k trestné činnosti za účelem pozdějšího propadnutí věci, aniž by byla dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře;

l) jakákoli jiná forma právní pomoci, která není dle práva dožádaného územního celku zakázaná, s cílem usnadnit vyšetřování ohledně zločinů podléhajících jurisdikci ICCJV a jejich trestní stíhání.

(2) ICCJV je oprávněn přislíbit svědkovi nebo znalci, kteří se dostaví před ICCJV, že nebude ze strany ICCJV trestně stíhán, vzat do vazby nebo podroben jiným omezením své osobní svobody kvůli konání nebo nekonání, které se událo před jeho odjezdem z dožádaného územního celku.

(3) Je-li provedení některého zvláštního opatření právní pomoci uvedeného v žádosti podle odstavce (1) v dožádaném územním celku na základě existující, obecně platné podstatné právní zásady zakázáno, obrátí se dožádaný územní celek neprodleně na ICCJV, aby se pokusil záležitost vyřešit. Při tom by se mělo prověřit, zda je možné právní pomoc poskytnout jinak nebo za určitých podmínek. Pokud se záležitost nepodaří vyřešit ani po konzultaci, změní ICCJV v případě potřeby svou žádost.

(4) Smluvní strana může žádost o právní pomoc zcela nebo částečně zamítnout podle článku 74 pouze tehdy, pokud se žádost týká poskytnutí podkladů nebo zveřejnění důkazních prostředků, které se týkají její vnitřní bezpečnosti.

(5) Před zamítnutím žádosti o právní pomoc podle odstavce (1) písmeno l) ověří dožádaný územní celek, zda může být právní pomoc poskytnuta za určitých podmínek nebo později nebo jiným způsobem; pokud však ICCJV nebo veřejný žalobce právní pomoc za těchto podmínek přijme, musí ICCJV nebo veřejný žalobce tyto podmínky dodržovat.

(6) Bude-li dožádání zamítnuto, bude dožádaná smluvní strana ICCJV nebo veřejného žalobce obratem informovat o důvodech zamítnutí.

(7) Podmínky předávání vězňů:

a) ICCJV může požádat o dočasné předání vězně za účelem identifikace, výslechu nebo jiné formy právní pomoci. Vězeň může být předán za těchto podmínek:

i) vězeň dobrovolně, na základě znalosti veškerých okolností, se svým předáním souhlasí;

ii) dožádaný územní celek souhlasí s předáním za podmínek sjednaných mezi vězněm a ICCJV.

b) Předávaný člověk nebo předávaná osoba zůstanou ve vazbě. Je-li splněn účel předání, zajistí ICCJV jejich neprodlené vrácení dožádanému územnímu celku.

(8) Zacházení s důvěrnými podklady:

a) ICCJV zajistí důvěrnost podkladů a informací, jestliže vyšetřování a postupy popsané v dožádání nevyžadují nic jiného.

b) Dožádaný územní celek může veřejnému žalobci, bude-li třeba, předat podklady nebo informace důvěrně. Veřejný žalobce je potom může používat pouze za účelem získání nových důkazních prostředků.

c) Dožádaný územní celek může z vlastní iniciativy nebo na žádost veřejného žalobce později souhlasit s poskytnutím těchto podkladů nebo informací. Mohou se poté používat v souladu s částí 5. a 6. a v souladu s Procesním a důkazním řádem jako důkazní prostředky.

(9) Vyžádání důkazních prostředků:

a) i) Obdrží-li smluvní strana od ICCJV a v rámci mezinárodněprávního závazku konkurenční žádost od jiného územního celku za jiným účelem, než je předání nebo vydání, vynasnaží se po konzultaci s ICCJV a druhým územním celkem vyhovět oběma žádostem, a to tak, že v případě, že to bude nezbytné, vyřízení jedné nebo druhé žádosti odloží nebo s ní spojí určité podmínky;

ii) jinak jsou Souběh žádostí upraveny v souladu se zásadami stanovenými v článku 92.

b) Pokud se však žádost ICCJV týká informací, majetku, lidí a osob podléhajících na základě mezinárodní úmluvy dispoziční pravomoci třetího územního celku nebo mezinárodní organizace, bude o tom dožádaný územní celek ICCJV informovat; ICCJV bude poté svou žádost adresovat třetímu územnímu celku nebo mezinárodní organizaci.

10) Spolupráce se smluvními stranami:

a) ICCJV může na základě příslušné žádosti spolupracovat se signatářem Statutu a poskytnout mu právní pomoc, pokud tato smluvní strana provádí vyšetřování nebo postupy kvůli jednání, které naplňuje skutkovou podstatu zločinu podléhajícího jurisdikci ICCJV nebo závažného zločinu podle vnitřního práva dožádaného územního celku.

b) i) Právní pomoc poskytnutá podle písmene a) zahrnuje mimo jiné:

a. předání prohlášení, podkladů nebo jiných důkazních prostředků získaných v průběhu vyšetřování nebo postupů, jež prováděl ICCJV;

b. výslech člověka nebo osoby vzaté do vazby na příkaz ICCJV;

ii) v případě právní pomoci podle bodu b) i) pododstavec a. platí toto:

a. pokud byly podklady nebo jiné důkazní prostředky získány za pomoci územního celku, vyžaduje předání souhlas tohoto celku;

b. pokud prohlášení, podklady nebo jiné důkazní prostředky byly poskytnuty svědkem nebo znalcem, probíhá předání s výhradou článku 70.

c) ICCJV může za podmínek uvedených v tomto odstavci vyhovět žádosti o právní pomoc podle tohoto odstavce podané územním celkem, který není smluvní stranou tohoto Vídeňského statutu.

Článek 96 Statutu ICCJV

Odklad vyřízení žádosti kvůli probíhajícímu vyšetřování nebo probíhajícímu trestnímu stíhání

(1) Pokud by okamžité vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti narušilo probíhající vyšetřování nebo probíhající trestní stíhání v jiné věci než v té, které se žádost nebo výzva k součinnosti týká, může dožádaný nebo povinný územní celek vyřízení věci odložit o časový úsek dohodnutý s ICCJV. Odložení však nesmí trvat déle, než je nutno pro uzavření příslušného vyšetřování nebo trestního stíhání v dožádaném nebo povinném územním celku. Před rozhodnutím o odložení by dožádaný nebo povinný územní celek měl prověřit, zda lze požadovanou nebo ze závazku vyplývající právní pomoc poskytnou za určitých podmínek ihned.

(2) Bude-li podle odstavce (1) rozhodnuto o odložení, může veřejný žalobce přesto požádat podle článku 95 odstavec (1) písmeno j) o opatření k zajištění důkazů.

Článek 97 Statutu ICCJV

Odklad vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti kvůli napadení přípustnosti

Pokud ICCJV prověří napadení přípustnosti podle článku 20 nebo 21, může dožádaný nebo povinný územní celek odložit vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti podle této části až do rozhodnutí ICCJV, jestliže ICCJV výslovně nenařídil, že má veřejný žalobce pokračovat v dokazování podle článku 20 nebo 21.

Článek 98 Statutu ICCJV

Obsah žádosti nebo výzvy k součinnosti týkající se jiných forem právní pomoci podle článku 95

(1) Žádost nebo výzva k součinnosti týkající se jiných forem právní pomoci uvedených v článku 95 se podává písemně. V naléhavých případech může být žádost nebo výzva k součinnosti podána prostřednictvím jakéhokoli média, které je schopno zanechat písemný záznam; žádost nebo výzva k součinnosti ovšem musejí být potvrzeny cestou stanovenou v článku 89 odstavec (1) písmeno a).

(2) Žádost nebo výzva k součinnosti obsahuje, případně je k ní přiloženo, je-li to relevantní, toto:

a) stručné vylíčení účelu požadované právní pomoci, včetně právního základu a důvodů;

b) co nejpodrobnější informace o místu pobytu nebo identifikace lidí nebo osob nebo místa a důkazy, které je třeba nalézt nebo identifikovat, aby bylo možné právní pomoc poskytnout;

c) stručné vylíčení podstatných skutečností, z nichž se vychází;

d) důvody pro všechny postupy nebo podmínky, které mají být dodrženy, a jejich podrobnosti;

e) všechny informace, které jsou podle práva dožádaného nebo povinného územního celku nezbytné, aby bylo možné právní pomoci vyhovět;

f) všechny ostatní informace, které jsou významné, aby bylo možné poskytnout požadovanou právní pomoc.

(3) Na žádost ICCJV se smluvní strana obrátí na ICCJV buď obecně, nebo v určité záležitosti ohledně všech předpisů svého vnitřního práva, které by mohly být podle odstavce (2) písmene e) použity. Smluvní strana při tom ICCJV informuje o zvláštních předpisech svého vnitřního práva.

(4) Tento článek se případně použije i na žádost o právní pomoc adresovanou ICCJV.

Článek 99 Statutu ICCJV

Konzultace

Obdrží-li smluvní strana žádost na základě této části, v souvislosti s kterou zjistí problémy, které by mohly bránit jejímu vyřízení nebo její vyřízení znemožnit, obrátí se neprodleně na ICCJV, aby se záležitost vyřešila. Může se mimo jiné jednat o tyto problémy:

a) nedostatečné informace pro vyřízení žádosti;

b) v případě žádosti o předání okolnost, že hledaného člověka nebo osobu nelze navzdory všem snahám vypátrat nebo že se vyšetřováním přišlo na to, že člověk nebo osoba nacházející se v dožádaném územním celku není jednoznačně člověkem nebo osobou uvedenou v zatýkacím rozkaze;

c) okolnost, že by vyřízení žádosti v její současné formě po dožádaném územním celku požadovalo, aby porušil již existující smluvní závazek vůči jinému územnímu celku;

d) jiná úprava týkající se posouzení stávající smluvní povinnosti jiného územního celku podle písmena c) se určuje na základě posouzení závažnosti a povahy činu.

 

Článek 100 Statutu ICCJV

Spolupráce ohledně vzdání se imunity a souhlasu s vydáním

(1) ICCJV nesmí podat takovou žádost o předání nebo o právní pomoc, která by po dožádaném územním celku požadovala, aby vzhledem k imunitě nebo diplomatické imunitě člověka nebo osoby nebo majetku třetí strany jednal v rozporu se svými mezinárodněprávními závazky, jestliže ICCJV si nemůže předtím zajistit spolupráci třetí strany ve smyslu vzdání se imunity. Pro zrušení imunity předávané osoby, nebo pokud je na základě žádosti o právní pomoc požadováno předání spisů a podkladů, pro zrušení jejich ochrany jsou směrodatná ustanovení mezinárodního práva týkající se povahy a závažnosti přečinu.

(2) ICCJV nemůže podat takovou žádost o předání, s přihlédnutím k článku 99 písmeno d), která by po dožádaném územním celku požadovala, aby jednal v rozporu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodních dohod, podle nichž předání příslušníka vysilatele soudu ICCJV vyžaduje souhlas tohoto územního celku, jestliže si ICCJV nemůže předem zajistit spolupráci vysilatele ve smyslu souhlasu s předáním.

Článek 101 Statutu ICCJV

Vyřizování žádostí podle článku 95 a 98

(1) Žádosti o právní pomoc se vyřizují postupem stanoveným v právu dožádaného územního celku, a pokud to toto právo nezakazuje, způsobem uvedeným v žádosti nebo ve výzvě k součinnosti; v tomto smyslu dožádaný územní celek dodrží zejména každý popsaný postup nebo dovolí lidem nebo osobám uvedeným v žádosti nebo ve výzvě k součinnosti, aby byli při vyřizování přítomni a nápomocni.

(2) V případě naléhavé žádosti nebo naléhavé výzvy k součinnosti se poskytnuté podklady nebo důkazní prostředky na žádost ICCJV zasílají ve zrychleném režimu.

(3) Odpovědi dožádaného nebo povinného územního celku se předávají v jejich originálním jazyce a formě. Je třeba přiložit ověřenou kopii v úředních jazycích ICCJV. Pokud by jednotlivé pojmy nebo formulace v úředních jazycích byly dvojznačné, je právně závazné znění originálu.

(4) Pokud je to nezbytné pro úspěšné vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti, které lze provést bez donucovacích opatření; tedy zejména také dotazování člověka, osoby nebo podání důkazů člověkem nebo osobou na bázi dobrovolnosti, včetně takovéhoto postupu v nepřítomnosti úřadů dožádaného smluvními stranami nebo povinného územního celku, pokud je to rozhodující pro vyřízení žádosti nebo výzvy k součinnosti, a ohledání veřejné budovy nebo jiného veřejného prostranství, které není spojené s provedením změn; může veřejný žalobce vyřídit tuto záležitost přímo na svrchovaném území územního celku, aniž by se to dotklo jiných článků této části, takto:

a) je-li dožádaným signatářem Statutu územní celek, na jehož svrchovaném území mělo dojít ke spáchání zločinu, a podle článku 20 nebo 21 bylo vydáno rozhodnutí, že je věc přípustná, může veřejný žalobce žádost po veškerých možných konzultacích s dožádaným signatářem Statutu vyřídit přímo;

b) v ostatních případech může veřejný žalobce žádost vyřídit po konzultacích s dožádaným signatářem Statutu a za všech smysluplných podmínek nebo požadavků této smluvní strany. Zjistí-li dožádaná smluvní strana problémy při vyřizování žádosti podle tohoto písmena, obrátí se neprodleně na ICCJV, aby se záležitost vyřešila.

(5) Ustanovení, na základě kterých je podle článku 74 dovoleno uplatňovat omezení vůči člověku nebo osobě vyslechnuté soudem ICCJV, aby se zabránilo zveřejnění důvěrných informací v souvislosti s vnitřní bezpečností, se použijí i na vyřizování žádostí o právní pomoc dle tohoto článku.

Článek 102 Statutu ICCJV

Náklady

(1) Obvyklé náklady na vyřizování žádostí na svrchovaném území dožádaného územního celku hradí tento územní celek, včetně těchto nákladů:

a) náklady v souvislosti s cestami a bezpečností svědků a znalců nebo s předáním vězňů podle článku 95;

b) náklady na překlady, tlumočení a transkripci;

c) cestovní náklady a diety pro smírčí soudce, veřejného žalobce, zástupce veřejného žalobce a personál orgánů ICCJV;

d) náklady na znalecké posudky nebo zprávy, které si ICCJV případně vyžádá;

e) náklady v souvislosti s průvozem člověka nebo osoby předávané státem, kde se nacházejí, soudu ICCJV;

f) po konzultacích všechny mimořádné náklady, které mohou vyplynout z vyřizování žádosti.

(2) Odstavec (1) platí analogicky i pro žádosti adresované smluvní strany soudu ICCJV.

Článek 103 Statutu ICCJV

Zásada speciality

(1) Člověk nebo osoba předávaní na základě tohoto Vídeňského statutu ICCJV nesmějí být trestně stíháni, nesmí jim být uložen trest nebo nesmějí být vzati do vazby za jiné jednání, kterého se dopustili před předáním, než za takové jednání nebo takový způsob jednání, z něhož vychází zločin, kvůli kterému mají být předáni.

(2) ICCJV může územní celek, který člověka nebo osobu předal ICCJV, požádat o to, aby ho osvobodil požadavků odstavce (1); ICCJV v případě potřeby poskytne doplňující informace podle článku 93. Smluvní strany jsou oprávněny a vynasnaží se ICCJV od těchto požadavků osvobodit.

 

Článek 104 Statutu ICCJV

Předání a vydání

Pro účely tohoto Vídeňského statutu znamená:

a) „předání“ přemístění člověka nebo osoby územním celkem před ICCJV na základě tohoto Vídeňského statutu;

b) „vydání“ přemístění člověka nebo osoby územním celkem na základě smlouvy, úmluvy nebo vnitřního práva do jiného územního celku nebo před ICCJV.

Část 10.: Výkon rozhodnutí

Článek 105 Statutu ICCJV

Role územních celků při výkonu trestů odnětí svobody

(1) Ochota a obecné ustanovení:

a) Trest odnětí svobody se vykonává v územním celku určeném ICCJV na základě seznamu územních celků, které daly ICCJV najevo svoji ochotu přebírat odsouzené.

b) V okamžiku, kdy územní celek projeví ochotu přebírat odsouzené, může se souhlasem ICCJV a v souladu s touto částí vázat na přebírání odsouzených podmínky.

c) Územní celek určený v konkrétním případě informuje ICCJV neprodleně o tom, zda toto určení provedené ICCJV uznává.

(2) Posouzení podmínek výkonu rozhodnutí:

a) Územní celek, který zajišťuje výkon rozhodnutí, sdělí ICCJV veškeré okolnosti, jmenovitě použití podmínek sjednaných podle odstavce (1), které by mohly mít zásadní dopad na podmínky nebo délku trestu odnětí svobody. Takovéto známé nebo předvídatelné okolnosti musejí být ICCJV sděleny minimálně 14 dní předem. Během této lhůty neučiní územní celek, který zajišťuje výkon rozhodnutí, žádná opatření, která by mohla být v rozporu s jeho závazky podle článku (112).

b) Nemůže-li ICCJV okolnosti uvedené v písmeni a) přijmout, sdělí to územnímu celku, který zajišťuje výkon rozhodnutí, a postupuje v souladu s článkem 106 odstavec (1).

(3) Při zvažování toho, který územní celek určí k zajištění výkonu rozhodnutí, podle odstavce (1) ICCJV zohlední:

a) zásadu, že by smluvní strany v souladu se zásadami vyváženého dělení stanovenými v Procesním a důkazním řádu měli sdílet odpovědnost za výkon trestu;

b) použití obecně uznávaných norem mezinárodních smluv týkajících se zacházení s odsouzenými vězni;

c) územní příslušnost odsouzeného;

d) ostatní faktory v souvislosti s okolnostmi zločinu, odsouzeným nebo účinným výkonem trestu, které jsou relevantní pro určení územního celku, který bude výkon trestu zajišťovat.

(4) Nebude-li podle odstavce (1) určen žádný územní celek, bude trest odnětí svobody vykonán ve věznici nacházející se v jiném územním celku v souladu s podmínkami stanovenými v článku 3 odstavec (3).

Článek 106 Statutu ICCJV

Změna určení územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí

(1) ICCJV může kdykoli rozhodnout o přeložení odsouzeného do věznice jiného územního celku.

(2) Odsouzený může kdykoli požádat ICCJV o přeložení z územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí.

Článek 107 Statutu ICCJV

Výkon trestu

(1) S výhradou podmínek stanovených územním celkem v souladu s článkem 105 odstavec (1) písmeno b) je uložený trest odnětí svobody pro smluvní strany závazný a nesmí být jimi měněn.

(2) Pouze ICCJV má právo rozhodnout o odvolacím návrhu a návrhu na obnovení řízení. Územní celek, který zajišťuje výkon rozhodnutí, nebrání odsouzenému v tom, aby takový návrh podal.

Článek 108 Statutu ICCJV

Dohled nad výkonem trestu a podmínkami výkonu trestu

(1) Výkon trestu odnětí svobody podléhá dohledu ICCJV; výkon probíhá v souladu s obecně uznávanými normami mezinárodních smluv týkajících se zacházení s odsouzenými vězni.

(2) Podmínky výkonu trestu jsou upraveny právem územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí; jsou v souladu s obecně uznávanými normami mezinárodních smluv týkajících se zacházení s odsouzenými vězni; v žádném případě nesmějí být mírnější nebo přísnější než ty, které platí pro vězně odsouzené za podobné trestné činy na území územního celku zajišťujícím výkon rozhodnutí.

(3) Kontakt mezi odsouzeným a ICCJV je nerušený a důvěrný.

Článek 109 Statutu ICCJV

Převoz člověka nebo osoby po vykonání trestu

(1) Člověk nebo osoba, kteří nejsou příslušníky územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí, mohou být po odpykání trestu, jestliže územní celek zajišťující výkon trestu tomuto člověku nebo osobě nedovolí, aby setrvali na jejím svrchovaném území, v souladu s právem územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí přemístěni na území toho územního celku, který je zavázán k jejich přijetí, nebo na území jiného územního celku, který k jejich přijetí svolí, přičemž se přihlíží k přáním lidí nebo osob, jež mají být na území tohoto územního celku přepraveny.

(2) Náklady vzniklé přemístěním lidí nebo osob na území jiného územního celku podle odstavce (1) hradí územní celek, na území kterého jsou přepravováni.

(3) S výhradou článku 110 může územní celek zajišťující výkon trestu v souladu se svým vnitřním právem člověka nebo osobu také vydat nebo předat jiným způsobem jinému územnímu celku, který o jejich vydání nebo předání požádal za účelem trestního řízení nebo výkonu trestu.

Článek 110 Statutu ICCJV

Omezení trestního stíhání nebo uložení trestu za jiné trestné činy

(1) Odsouzený, který je zajištěn na území územního celku, kde bude probíhat výkon trestu, nesmí být trestně stíhán, nesmí mu být uložen trest nebo nesmí být vydán třetí straně za skutky, které spáchal před tím, než byl přemístěn na území tohoto územního celku, ledaže by ICCJV toto opatření na žádost územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí schválil.

(2) ICCJV o záležitosti rozhodne po slyšení odsouzeného.

(3) Odstavec (1) se nepoužije, pokud odsouzený zůstane dobrovolně déle než 30 dní na svrchovaném území územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí, poté co si odpykal celý trest, který mu byl ICCJV uložen, nebo pokud se na svrchované území tohoto územního celku vrátí, poté co ho opustil.

Článek 111 Statutu ICCJV

Výkon peněžitých trestů a propadnutí nebo zabavení majetku

(1) Smluvní strany zajišťují výkon peněžitých trestů nebo propadnutí věci, které nařídil ICCJV podle části 7., aniž by byla dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře a v souladu s postupem jejich vnitřního práva.

(2) Není-li smluvní strana schopna zajistit výkon nařízeného propadnutí věci, učiní opatření k vymáhání ekvivalentní hodnoty výnosů, vlastnictví nebo majetkových předmětů, jejichž propadnutí ICCJV nařídil, aniž by byla dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře.

(3) Vlastnictví nebo výnosy z prodeje pozemků nebo případně z prodeje jiného druhu vlastnictví, které získá smluvní strana ICCJV výkonem rozsudku ICCJV, budou převedeny na ICCJV.

(4) Pokud výkon peněžitých trestů a majetkových předmětů jakéhokoli druhu zajišťuje územní celek, který není smluvní stranou ICCJV, bude výkon nařízen podle odstavce (1) až (3).

Článek 112 Statutu ICCJV

Přezkoumání snížení vyměřeného trestu ze strany ICCJV

(1) Územní celek, který zajišťuje výkon rozhodnutí, nepropustí odsouzeného z výkonu trestu před uplynutím trestu, který mu byl uložen ICCJV.

(2) Pouze ICCJV má právo rozhodnout o snížení vyměřeného trestu; svá rozhodnutí činí po slyšení odsouzeného a odpovědných pracovníků zařízení, kde je trest vykonáván.

(3) Pokud si odsouzený odpykal dvě třetiny svého trestu nebo u doživotního trestu odnětí svobody 20 let, provede ICCJV přezkoumání trestu, aby rozhodl, zda má být snížen. K tomuto přezkoumání nedojde dříve, než je uvedeno.

(4) Při přezkoumání podle odstavce (3) může ICCJV trestní sazbu snížit, jestliže zjistí, že je dán jeden nebo několik z následujících faktorů:

a) dřívější i nynější ochota odsouzeného spolupracovat s ICCJV při vyšetřování a trestním stíhání;

b) dobrovolná pomoc odsouzeného při prosazování rozhodnutí a nařízení ICCJV v jiných věcech, zejména pomoc při lokalizaci majetku, ohledně kterého byl nařízen peněžitý trest, zabavení, příp. propadnutí věci nebo narovnání a které mohou být použity ve prospěch obětí;

c) jiné faktory stanovené v Procesním a důkazním řádu, z nichž je patrná výrazná a značná změna poměrů, která je dostatečná pro ospravedlnění snížení vyměřeného trestu.

(5) Pokud ICCJV při prvním přezkoumání podle odstavce (3) zjistí, že snížení vyměřeného trestu není na místě, bude otázku snížení vyměřeného trestu poté přezkoumávat v intervalech a podle kritérií stanovených v Procesním a důkazním řádu.

Článek 113 Statutu ICCJV

Útěk

Uteče-li odsouzený z vazby a uprchne-li z územního celku zajišťujícího výkon rozhodnutí, může tento územní celek po konzultaci s ICCJV požádat územní celek, ve kterém se uprchlý vězeň zdržuje, na základě stávajících dvoustranných nebo vícestranných dohod o jeho předání nebo může požádat ICCJV, aby zajistil předání uprchlého vězně v souladu s částí 9. ICCJV může nařídit, aby uprchlý vězeň byl umístěn na území územního celku, ve kterém si odpykával trest, nebo na území jiného územního celku určeného ICCJV.

Část 11.: Shromáždění smluvních stran

Článek 114 Statutu ICCJV

Shromáždění smluvních stran

(1) Tímto se ustavuje Shromáždění smluvních stran tohoto Vídeňského statutu. Každá smluvní strana má na Shromáždění jednoho delegáta, který může být doprovázen zástupci a poradci. Jiné územní celky, které tento Vídeňský statut nebo závěrečný akt podepsaly, se mohou tohoto Shromáždění účastnit jako pozorovatelé.

(2) Shromáždění:

a) projednává doporučení přípravné komise a případně je přijímá;

b) má právo kontrolovat příslušnou lokální, regionální nebo národní Court Direction, veřejné žalobce a příslušné pododdělení Court Staff Commission ohledně správy ICCJV, jestliže územní celky poskytují ICCJV finanční pomoc;

c) projednává zprávy a činnosti kanceláře vytvořené podle odstavce (3) a činí v tomto ohledu příslušná opatření;

d) projednává rozpočet ICCJV a rozhoduje o rozpočtu ICCJV ohledně dobrovolných nebo povinných vyrovnávacích plateb s přihlédnutím k písmeni b);

e) projednává, zda je třeba v souladu s článkem 38 změnit počet smírčích soudců;

f) projednává podle článku 89 odstavec (5) a (7) jakoukoli otázku týkající se nespolupráce;

g) vykonává všechny jiné úkoly slučitelné s tímto Vídeňským statutem nebo s Procesním a důkazním řádem.

(3) Stálé zastoupení u ICCJV:

a) Shromáždění může určit administrativní zástupce všech smluvních stran, kteří budou smluvní strany reprezentovat v rámci stálého zastoupení;

b) stálé zastoupení má reprezentativní charakter, zejména pokud jde o vyvážené geografické rozložení a kulturní rozdíly;

c) zástupci se setkávají tak často, jak je třeba, minimálně však jednou za rok. Zastoupení pomáhá Shromáždění s výkonem jeho úkolů.

(4) Shromáždění může, je-li to nezbytné, pověřit vedlejší orgány, včetně nezávislé instance vykonávající dohled, s výjimkou nahlížení do spisů podléhajících utajení, inspekcí a hodnocením ICCJV, a to s cílem zvýšit výkonnost a hospodárnost ICCJV.

(5) General Director ICCJV, veřejný žalobce nebo jejich zástupci se mohou zasedání Shromáždění a stálých zastoupení účastnit podle potřeby.

(6) Shromáždění smluvních stran se schází jednou za rok na vybraném místě stálého zastoupení; pokud to okolnosti vyžadují, konají se mimořádná zasedání. Nestanovuje-li Vídeňský statut jinak, svolává stálé zastoupení mimořádná zasedání buď samo, nebo na žádost jedné třetiny smluvních stran.

(7) Každá smluvní strana má jeden hlas. Smluvní strany se maximálně vynasnaží, aby rozhodnutí na Shromáždění a v rámci stálého zastoupení byla přijímána na základě konsenzu. Pokud se nepodaří dosáhnout konsenzu a tento Vídeňský statut neurčuje jinak:

a) jsou rozhodnutí o věcných otázkách přijímána dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících, přičemž Shromáždění je usnášeníschopné, je-li zastoupena absolutní většina smluvních stran;

b) jsou rozhodnutí o procesních otázkách přijímána prostou většinou přítomných a hlasujících smluvních stran.

(8) Smluvní strana, která nemá uhrazeny své finanční příspěvky na krytí nákladů ICCJV, nemá na Shromáždění a ve stálém zastoupení hlasovací právo, pokud výše jejího nedoplatku dosáhla částky jejích příspěvků za dva celé uplynulé roky, případně tuto částku přesáhla. Shromáždění jí však může výkon hlasovacího práva na Shromáždění a ve stálém zastoupení umožnit, pokud je přesvědčeno, že prodlení s platbou způsobily okolnosti, za které smluvní strana neodpovídá.

(9) Shromáždění si určuje svůj jednací řád.

(10) Úředními a pracovními jazyky Shromáždění jsou angličtina, francouzština a němčina.

Část 12.: Financování

Článek 115 Statutu ICCJV

Finanční předpisy

Není-li výslovně stanoveno jinak, jsou veškeré finanční záležitosti související s ICCJV prostřednictvím IRO a se zasedáními Shromáždění smluvních stran, včetně jejich stálých zastoupení a vedlejších orgánů upraveny tímto Vídeňským statutem a finančními předpisy a finančním řádem přijatými Shromážděním smluvních stran.

Článek 116 Statutu ICCJV

Úprava nákladů

Náklady ICCJV a Shromáždění smluvních stran včetně jejich stálých zastoupení a vedlejších orgánů jsou hrazeny z finančních prostředků smluvních stran. Podrobnosti jsou upraveny v Procesním a důkazním řádu.

Článek 117 Statutu ICCJV

Finanční prostředky ICCJV a Shromáždění smluvních stran

Náklady ICCJV a Shromáždění smluvních stran včetně jejich stálých zastoupení a vedlejších orgánů stanovené v rozpočtu schváleném Shromážděním smluvních stran jsou hrazeny z těchto zdrojů:

a) z vypočtených příspěvků smluvních stran;

b) z finančních prostředků poskytnutých smluvními stranami s výhradou souhlasu jejich nejvyšších zákonodárných orgánů, zejména v souvislosti s náklady vzniklými v důsledku situací předložených nejvyšším zákonodárným orgánem.

Článek 118 Statutu ICCJV

Dobrovolné příspěvky

Aniž by se to dotklo článku 117, může ICCJV přijímat a používat dobrovolné příspěvky od vlád, mezinárodních organizací, lidí nebo jednotlivců, podniků a jiných právních subjektů v souladu s příslušnými kritérii schválenými Shromážděním smluvních stran jako doplňkové finanční prostředky. Jejich přijetí nebo použití neznamená závazek vůči dárcům, že ICCJV bude konat v určitém smyslu.

Článek 119 Statutu ICCJV

Stanovení výše příspěvků

Příspěvky smluvních stran se vypočítávají podle sjednaného příspěvkového klíče, který vychází z příspěvkového klíče schváleného Valným shromážděním smluvních stran pro jeho řádný rozpočet a který bude upravován v souladu se zásadami, z nichž tento příspěvkový klíč vychází.

Článek 120 Statutu ICCJV

Každoroční audit

Podklady, evidenční knihy a účty ICCJV, včetně jeho ročních účetních závěrek, budou každoročně ověřeny nezávislým auditorem.

Část 13.: Závěrečná ustanovení

Článek 121 Statutu ICCJV

Řešení sporů

(1) Spory týkající se soudcovských úkolů ICCJV řeší ICCJV svým rozhodnutím.

(2) Jakýkoli jiný spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití tohoto Vídeňského statutu, který se nepodaří urovnat vyjednáváním do tří měsíců od jeho zahájení, bude předložen Shromáždění smluvních stran. Shromáždění se může pokusit spor urovnat samo nebo doporučit další prostředky k urovnání sporu, včetně předložení ICCJV v souladu s tímto Vídeňským statutem.

Článek 122 Statutu ICCJV

Platnost a výhrady

Tento Vídeňský statut je platný na základě původních ratifikací různých mezinárodních smluv ze strany OSN, států světa a jiných mezinárodních organizací, a proto nevyžaduje žádnou další ratifikaci. Výhrady proto nejsou přípustné.

 

Článek 123 Statutu ICCJV

Změny

(1) Po uplynutí sedmi let od okamžiku, kdy tento Vídeňský statut nabyl platnosti a účinnosti, může kterákoli smluvní strana navrhnout změny tohoto Statutu. Znění každého pozměňovacího návrhu se předkládá High Councilu ICCJV.

(2) Nejdříve tři měsíce od notifikace rozhodne Shromáždění smluvních stran na svém nejbližším zasedání většinou přítomných a hlasujících, zda se bude o návrhu jednat. Shromáždění se může návrhem zabývat přímo nebo svolat revizní konferenci IRC, pokud to záležitost vyžaduje.

(3) K přijetí změny, o které se nedaří na zasedání Shromáždění smluvních stran nebo na revizní konferenci IRC dosáhnout konsenzu, je zapotřebí dvoutřetinové většiny smluvních stran.

(4) Není-li v odstavci (5) stanoveno jinak, vstupuje změna pro všechny smluvní strany v platnost a nabývá účinnosti jeden rok od okamžiku, kdy dvě třetiny smluvních stran uložily své ratifikační nebo přijímací listiny u High Councilu ICCJV.

(5) Změna článků 5 až 10 tohoto Vídeňského statutu vstupuje v platnost a nabývá účinnosti pro smluvní strany, které změnu přijaly, jeden rok od uložení jejich ratifikačních nebo přijímacích listin. Ve vztahu ke smluvní straně, která změnu nepřijala, vykonává ICCJV svou pravomoc podle části 9. tohoto Vídeňského statutu.

(6) Byla-li změna přijata v souladu s odstavcem (4) sedmi osminami smluvních stran, může smluvní strana, která změnu nepřijala, bez ohledu na článek 129 odstavec (1), ovšem s výhradou článku 129 odstavec (2) od Vídeňského statutu s okamžitým účinkem odstoupit, a to výpovědí podanou nejpozději jeden rok od okamžiku, kdy změna vstoupila v platnost a nabyla účinnosti.

(7) High Council ICCJV předá změnu přijatou na schůzi Shromáždění smluvních stran nebo na revizní konferenci IRC všem smluvním stranám.

Článek 124 Statutu ICCJV

Změny ustanovení institucionální povahy

Každá smluvní strana může kdykoli navrhnout změny ustanovení Vídeňského statutu, které jsou výlučně institucionální povahy, totiž článek 37, článek 38 odstavce (8) a (9), článek 39, článek 40, článek 41 odstavce (1) věta první a druhá, (2) a (4), článek 44 odstavec (4) a (9), článek 45 odstavec (2) a (3) a článek 46, 48, 49 a 51 bez ohledu na článek 123 odstavec (1). Znění tohoto pozměňovacího návrhu se předkládá High Councilu ICCJV nebo zmocněnému zástupci určenému Shromážděním smluvních stran; toto Shromáždění nebo High Council ICCJV ho neprodleně předá všem smluvním stranám a ostatním účastníkům tohoto Shromáždění.

Článek 125 Statutu ICCJV

Revize Vídeňského statutu

(1) Sedm let od okamžiku, kdy tento Vídeňský statut vstoupí v platnost a nabude účinnosti, prověří IRC možnost případných změn. Takové prověření může zahrnovat zejména, ne však výlučně, seznam zločinů uvedený v článku 5.

(2) Následně svolá vrcholný orgán ICCJV co nejdříve Shromáždění smluvních stran, na kterém budou smluvním stranám předloženy pozměňovací návrhy IRC k odsouhlasení.

(3) Na přijetí a vstoupení každé změny Vídeňského statutu navrhované revizní konferenci IRC v platnost se použije článek 123 odstavec (3) až (7).

Článek 126 Statutu ICCJV

Uznávání mezinárodních smluv

Tímto Vídeňským statutem se právoplatně uznávají stávající mezinárodní dohody a smlouvy s tou výhradou, že se neuznávají jednotlivé články, které nejsou s Vídeňským statutem slučitelné.

Článek 127 Statutu ICCJV

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

(1) Tento Vídeňský statut je k dispozici k nahlédnutí všem smluvním stranám v sídle High Councilu ICCJV, jakož i na oficiálních internetových stránkách ICCJV.

(2) Tento Vídeňský statut musí být ratifikován, přijat nebo schválen signatáři High Councilu. Ratifikační, přijímací nebo schvalovací listiny jsou v kopii uloženy u příslušných národních soudních dvorů ICCJV.

(3) K tomuto Vídeňskému statutu mohou přistoupit všichni lidé a jejich územní celky. Přístupové listiny se ukládají u národního soudního dvora ICCJV. Ratifikací je i podpis v zakládacích knihách regionálních nebo národních soudních dvorů ICCJV nebo smluvní ujednání.

Článek 128 Statutu ICCJV

Platnost a účinnost

(1) Tento Vídeňský statut vstupuje v platnost a nabývá účinnosti prvním dnem po jeho podepsání členem High Councilu ICCJV a dalšími přítomnými zakladateli soudu spolu s Procesním a důkazním řádem.

(2) Pro každého člověka a každý územní celek s mezinárodním statusem, který ratifikuje, přijme nebo schválí tento Vídeňský statut nebo k němu přistoupí po uložení ratifikační, přijímací, schvalovací nebo přístupové listiny, vstupuje tento Statut v platnost a nabývá účinnosti prvním dnem po uložení jeho ratifikační, přijímací, schvalovací nebo přístupové listiny.

 

Článek 129 Statutu ICCJV

Odstoupení

(1) Smluvní strana může od tohoto Vídeňského statutu odstoupit písemnou notifikací adresovanou High Councilu ICCJV. Odstoupení je účinné jeden rok od doručení notifikace, není-li v notifikaci uveden pozdější okamžik.

(2) Odstoupení nezbavuje územní celek závazků, včetně případných finančních závazků podle odstavce (1), které mu vznikly jako smluvní straně tohoto Vídeňského statutu. Odstoupení se nedotkne případné spolupráce s ICCJV v souvislosti s vyšetřováním a řízeními v trestních věcech.

Článek 130 Statutu ICCJV

Závazná znění

Originál tohoto nově přepracovaného Vídeňského statutu ICCJV, jehož závazné znění je v němčině, je spolu s anglickým a francouzským překladem uložen u High Councilu ICCJV; ten předá jeden ověřený opis všem soudním dvorům územních celků s mezinárodním statusem. Ověřená fotokopie bude zveřejněna v médiích a na oficiálních internetových stránkách. Další originály budou pro informaci a jako prohlášení doručeny mezinárodně příslušným organizacím.

Článek 131 Statutu ICCJV

Salvátorská klauzule

Případné neplatné slovní formulace, pravopisné nebo gramatické chyby nemají vliv na platnost tohoto Vídeňského statutu jako celku. Totéž platí pro případné chyby v překladu. Právně závazné je německé znění.

Německé znění Vídeňského statutu ICCJV bylo na znamení souhlasu podepsáno signatáři, kteří k tomu byli příslušným způsobem oprávněni svými územními celky a národními soudními dvory High Councilu ICCJV.

Podepsáno v Müllheimu ve Švýcarsku třináctého března dva tisíce šestnáct.