IHR – International Human Rights ICCJV

Deklarace práv a povinností mezinárodního společenství

Preambule

Vzhledem k tomu, že uznání vrozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech lidí jakožto uživatelů a jediných oprávněných svých fyzických osob mezinárodního společenství tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru ve světě,

že neuznávání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k aktům barbarství naplňujícím svědomí lidstva rozhořčením,

a že bylo vyhlášeno, že nejvyšším cílem snah lidstva je takový svět, v němž se lidé těší svobodě slova a vyznání a v němž není strach a bída,

že je zapotřebí lidská práva chránit před nadvládou práva, aby člověk nebyl nucen sáhnout k povstání proti tyranii a útlaku jako k poslední možnosti,

že je třeba podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi lidmi všech národních společenství,

že národy společenství všech lidí v této deklaraci znovu potvrdily svoji víru v nezcizitelná lidská práva v důstojnost a hodnotu každého člověka a v rovnoprávnost a rovnost mezi muži a ženami a rozhodly se, že budou usilovat o sociální pokrok a lepší životní podmínky ve svobodě,

že se mezinárodní společenství zavázalo, že se bude ve spolupráci s ICCJV zasazovat o všeobecné uznání a dodržování zásad přirozeného práva, lidských práv, mezinárodního práva a základních svobod,

že společné chápání těchto práv a svobod je nejdůležitější pro úplné splnění této povinnosti,

vyhlašuje ICCJV tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný ideál, jehož by měli všichni lidé dosáhnout, tak aby si každý jednotlivý člověk a všechny orgány národů tuto deklaraci neustále uvědomovali a usilovali o ni,

podporovali svým vzorným působením úctu vůči těmto právům a svobodám a sami pomocí pokročilých opatření zajišťovali jejich uznávání a dodržování samotnými lidmi při respektování etnických a kulturních zvyklostí jednotlivých národů.

Článek 1 IHR

Všichni lidé se narodili svobodní a rovní ve své nedotknutelné důstojnosti a právní osobnosti. Jsou nadáni rozumem a svědomím. Prostřednictvím své fyzické osoby je každý člověk rovněž nositelem práv a povinností z této deklarace.

Článek 2 IHR

(1) Každý člověk má nárok na všechna práva a svobody vyhlášená v této deklaraci, bez jakéhokoli rozdílu např. podle rasy, barvy kůže, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného názoru, národnostního nebo sociálního původu, majetku, narození nebo jiného stavu.

Dále se nesmí činit rozdíly na základě politického, právního nebo mezinárodního postavení určitého národa nebo národního území, k němuž člověk náleží, bez ohledu na to, zda je toto území nezávislé, nachází se v poručenství, nemá vlastní samosprávu nebo je jeho suverenita jinak omezena. Přitom je třeba respektovat hierarchii tvůrčího řádu.

(2) Každý člověk má nezcizitelná a neodvolatelná práva na jméno, které mu bylo dáno při narození. Fikce vzniklé pod jeho jménem, jako jsou právnické osoby, věci, poručenství či podobná označení a/nebo jiné konstrukty a jejich užívání bez vědomého souhlasu člověka, jemuž toto jméno náleží, jsou neplatné.

Článek 3 IHR

Každý člověk má právo na život, svobodu a bezpečí.

Článek 4 IHR

Žádný člověk nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; otroctví a obchod s otroky ve všech formách je zakázáno.

Článek 5 IHR

Žádný člověk nesmí být vystaven mučení nebo brutálnímu, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Článek 6 IHR

Každý člověk má právo, aby byl všude uznáván jako právní osobnost.

Článek 7 IHR

Všichni lidé bez rozdílu mají nárok na stejnou ochranu prostřednictvím této deklarace. Všichni lidé mají nárok na stejnou ochranu před jakoukoli diskriminací porušující tuto deklaraci a před jakýmkoli podněcováním k takové diskriminaci.

Článek 8 IHR

Každý člověk má právo na účinný opravný prostředek u ICCJV proti jednáním, která by porušovala jeho základní práva, jež mu podle této deklarace náleží.

Článek 9 IHR

Žádný člověk nesmí být svévolně zadržen, držen ve vazbě nebo vykázán ze svého územního celku s mezinárodním statusem.

Článek 10 IHR

Při stanovení svých práv a povinností i v případě trestněprávního obvinění vůči své osobě má každý člověk naprosto stejný nárok na spravedlivý a veřejný proces před ICCJV.

Článek 11 IHR

(1) Každý člověk, který byl obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, dokud mu není jeho vina prokázána ve veřejném procesu podle této deklarace, v němž měl k dispozici všechny záruky nutné pro jeho obhajobu.

(2) Žádný člověk nesmí být odsouzen za své konání nebo nekonání, které v době, kdy se jich dopustil, nebylo trestné. Stejně tak nesmí být udělen těžší trest, než jaký by mu hrozil v době, kdy se tohoto jednání dopustil.

Článek 12 IHR

Žádný člověk nesmí být vystaven svévolným zásahům do jeho soukromého života, jeho rodiny, jeho obydlí a jeho korespondence ani poškozování jeho cti a jeho pověsti. Každý člověk má nárok na právní ochranu před takovými zásahy a poškozováním.

Článek 13 IHR

(1) Každý člověk má právo se svobodně pohybovat a svobodně si vybrat místo svého pobytu.

(2) Každý člověk má právo opustit jakýkoli územní celek s mezinárodním statusem, a to včetně svého vlastního, a vrátit se do svého územního celku s mezinárodním statusem.

Článek 14 IHR

(1) Každý člověk má právo hledat na jiných územních celcích s mezinárodním statusem azyl před pronásledováním a tento azyl využívat, a to při respektování specifických zásad soužití tohoto územního celku, jež mu azyl poskytuje.

(2) Tohoto práva nelze využít v případě trestního stíhání z důvodu skutečného zločinu nepolitického charakteru nebo z důvodu jednání porušujících cíle a zásady ICCJV.

Článek 15 IHR

(1) Každý člověk má právo příslušet k určitému národu.

(2) Žádnému člověku nesmí být jeho příslušnost k danému národu svévolně odebrána ani mu nesmí být odepřeno právo na změnu jeho příslušnosti k určitému národu.

Článek 16 IHR

(1) Muži a ženy způsobilí věkem k uzavření manželství mají právo uzavřít manželství a založit rodinu, a to bez jakýchkoli omezení z důvodu rasy, příslušnosti k určitému národu nebo náboženství. Při uzavírání sňatku, během manželství a při jeho rozvodu mají stejná práva.

(2) Sňatek lze uzavřít pouze v případě svobodné a neomezené jednoty vůle budoucích manželů.

(3) Rodina je přirozenou základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany národního společenství.

Článek 17 IHR

(1) Každý člověk má právo vlastnit majetek, a to jak sám o sobě, tak i ve společenství s jinými lidmi. Ve vztahu k pozemkovým právům představuje zvykové užívací právo držitele přednostní právo na nabytí tohoto majetku ve smyslu tohoto statutu při respektování dědického práva. Vlastnictví pozemku získané v souladu s právem nesmí být svévolně odňato. Lidé domorodého národa mají při získávání nemovitostí přednostní právo.

(2) Žádný člověk nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

(3) Žádný člověk nesmí činit takové jednání nebo pokus o takové jednání, které by poškodilo jiného člověka nebo skupinu jiných lidí.

(4) Žádný člověk není oprávněn činit nátlak na jiného člověka nebo skupinu jiných lidí, aby tohoto jiného člověka nebo tuto skupinu jiných lidí přinutil ke smluvním závazkům neodpovídajícím jeho či jejich svobodné vůli.

Článek 18 IHR

Každý člověk má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženství nebo svůj světový názor i svobodu vyznávat své náboženství nebo svůj světový názor o samotě nebo ve společenství jiných lidí, veřejně či soukromě prostřednictvím učení, praktikování, bohoslužby a kulturních jednání, pokud to nenarušuje soužití v daném územním celku.

Článek 19 IHR

Každý člověk má právo na svobodu názorů a jejich svobodné vyjadřování; toto právo zahrnuje svobodu své názory neomezeně hlásat a prostřednictvím médií všeho druhu a bez ohledu na hranice hledat, přijímat a šířit informace a myšlenkové hodnoty, pokud to není v rozporu s Vídeňským statutem ICCJV.

Článek 20 IHR

(1) Všichni lidé mají právo se pokojně shromažďovat a svobodně se sdružovat, pokud to není v rozporu se zásadami této deklarace.

(2) Žádný člověk nesmí být nucen příslušet k určitému sdružení ani nesmí být nucen vůlí takového sdružení k jednáním, která neodpovídají vůli celého národa. Rozhodnutí o soužití v rámci určitého územního celku s mezinárodním statusem musí být přijímána v souladu s vůlí většiny všech příslušníků tohoto územního celku.

Článek 21 IHR

(1) Každý člověk má právo se podílet na řízení veřejných záležitostí svého národa, a to přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců.

(2) Každý člověk má právo na rovný přístup k veřejným úřadům v rámci svého národního společenství.

(3) Vůle celého národa je základem pro autoritu veřejné moci; tato vůle musí být vyjadřována v pravidelných, nezmanipulovaných, všeobecných a rovných volbách s tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným svobodným způsobem. Zástupci národa musí sloužit zájmům celého národa a ne jen určitého sdružení.

(4) Jakékoli jednání zvolených zástupců v rozporu s právy a zájmy těch, již jim toto právo propůjčili, jsou neplatné od samého začátku a je třeba je bezprostředně stíhat.

Článek 22 IHR

Každý člověk má jako člen lidského společenství právo na sociální zabezpečení a má nárok na to, aby mohl za pomoci národně specifických opatření a při respektování organizace a prostředků každého územního celku s mezinárodním statusem požívat ekonomická, sociální a kulturní práva nezbytná pro jeho důstojnost a svobodný rozvoj jeho osobnosti.

Článek 23 IHR

(1) Každý člověk má právo na práci, na svobodnou volbu povolání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky.

(2) Každý člověk bez rozdílu má nárok na stejnou mzdu za stejnou práci.

(3) Každý člověk, který pracuje, má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která jemu a jeho rodině zajistí existenci odpovídající lidské důstojnosti, popř. doplněnou o jiná sociální ochranná opatření.

(4) Každý člověk má právo na ochranu svých práv zakládat sdružení, vstupovat do nich a opět je opouštět.

Článek 24 IHR

Každý člověk má právo na zotavenou a na volný čas a zejména na rozumné omezení pracovní doby a na pravidelnou placenou dovolenou.

Článek 25 IHR

(1) Každý člověk má právo na takový životní standard, který zajistí jemu a jeho rodině zdraví a pohodu, a to včetně výživy, odění, bydlení, zdravotní péče a nutných sociálních plnění, jako i právo na zabezpečení v případě ztráty zaměstnání, nemoci, invalidity nebo ovdovění, ve stáří a při jiné nezaviněné ztrátě prostředků obživy. Výše tohoto nároku se řídí podle možností daného územního celku a v rámci tohoto územního celku je upravena pro všechny lidi stejně.

(2) Matky samoživitelky a otcové samoživitelé mají nárok na zvláštní péči a podporu. Všechny děti, manželské i nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.

(3) Děti mají právo vyrůstat ve svých jim důvěrně známých rodinách. Žádné dítě nesmí být svévolně odňato jeho rodině. Právo na výchovu mají rodiny až do druhé generace, přičemž v popředí musí stát blaho dítěte.

Článek 26 IHR

(1) Každý člověk má právo na vzdělání. Všeobecné základní vzdělání je bezplatné. Odborné vzdělání a příprava na povolání musí být všeobecně dostupné; další vyšší vzdělání musí být otevřeno všem stejně podle jejich schopností.

(2) Vzdělání musí být orientováno na plný rozvoj lidské osobnosti a na posilování respektování lidských práv a základních svobod. Musí přispívat k porozumění, toleranci a přátelství mezi všemi lidmi a všemi rasovými a náboženskými skupinami a přispívat k zachování míru.

(3) Rodiče mají přednostní právo vybrat způsob vzdělání, kterého se má dostat jejich dětem. Rodiče mohou zvolit alternativní vzdělávací systémy, pokud to neodporuje zásadám této deklarace.

Článek 27 IHR

(1) Každý člověk má právo se svobodně účastnit na kulturním životě společenství, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho vymoženostech.

(2) Každý člověk má právo na ochranu duchovních a materiálních zájmů vzniknuvších mu jako autorovi z vědeckých, literárních nebo uměleckých děl.

Článek 28 IHR

Každý člověk má nárok na takový sociální a mezinárodní řád, v němž mohou být plně realizována práva a povinnosti vyhlášené v této deklaraci.

Článek 29 IHR

(1) Každý člověk má povinnosti vůči společenství, v němž je možný svobodný a plný rozvoj jeho osobnosti. Jedná vždy ve vlastní odpovědnosti.

(2) Každý člověk podléhá při uplatňování svých práv a svobod jen takovým omezením, s nimiž počítá zákon výhradně za tím účelem, aby zajistil uznání a respektování práv a svobod jiných lidí a dostál oprávněným požadavkům morálky, pořádku specifického pro jednotlivé národy a všeobecného blaha daného národa.

(3) Tato práva a svobody nesmějí být v žádném případě uplatňována v rozporu se zásadami této deklarace.

Článek 30 IHR

Žádný člověk nemá právo činit jednání proti přírodě a vědomě či nevědomě poškozovat nebo ničit základy života, jako je voda, potraviny, ovzduší, flora a fauna.

Článek 31 IHR

Ustanovení této deklarace nesmějí být vykládána v tom smyslu, že by opravňovala určitý národ, skupinu lidí nebo určitého člověka k činnostem nebo jednáním, jejichž cílem by bylo odstranění práv a svobod vyhlášených v této deklaraci.

Článek 32 IHR

Každý z národů, etnických a náboženských skupin lidí, ze společenství podle víry nebo světového názoru, i to nejmenší společenství založené na principu subsidiarity i každý jednotlivec, který svým podpisem uzná tuto deklaraci, se svým podpisem zavazuje, že bude práva a povinnosti zdokumentované v této deklaraci dodržovat jako nejvyšší statek lidského společenství.

Článek 33 IHR

Tato všeobecná deklarace lidských práv „IHR – International Human Rights“ ICCJV vstupuje v platnost dnešního dne společně s „Vídeňským statutem International Common Law Court of Justice Vienna – ICCJV“.

Prvopis této IHR ICCJV, jejíž německé znění je závazné, je spolu s anglickým a francouzským překladem uložen u High Council ICCJV; ten zašle ověřenou kopii všem národním soudům ICCJV. Ta slouží ICCJV jako závazné právní východisko. Další prvopisy budou doručeny příslušným mezinárodním organizacím pro informaci a proklamaci a rovněž budou zveřejněny na oficiálních internetových stránkách.

Dáno v Müllheimu ve Švýcarsku dne třináctého března dva tisíce šestnáct.